Baron Robert Nikolas (Roman Fedorovič) von Ungern-Sternberg přišel na svět tak akorát, aby ve svém nejlepším věku stihl ruskou občanskou válku a mohl se do ní na straně bílých efektivně zapojit.
Plzeňská škodovka a její ruská sesterská společnost Sibelektroprivod úspěšně dodaly pohony a motory pro obří důlní vozidla. Výsledkem spolupráce budou vozidla o nosnosti 90 tun, která odolávají i sibiřským zimám.
Byla jí německá princezna, Alžběta Hessen-Darmstadtská, manželka velkovévody Sergeje, strýce cara Mikuláše II. zavražděného i s rodinou bolševiky během revoluce. Osudu, který jí nedal děti a připravil ji tragicky o manžela, do poslední chvíle vzdorovala dobročinností a silou své víry. Tak mocně, že byla roku 1992 prohlášena za svatou.
Dědeček na prastaré, zažloutlé fotografii, se usmívá. Bůhví, kdo tu fotku před více než sto lety pořídil. Zelenošedá uniforma, na furážce stále ještě carská kokarda, ale již s červenobílou stužkou. Jak je to dávno. Vždyť i vnuk už má bílé vlasy a vrásky ve tváři. Puška, opřená pažbou o zem, sahá až do podpaží. Dědeček uměl střílet, jen co je pravda. A nejen on. O tom se nepřítel přesvědčil. Raději bojovat s čerty, než s Čechy, to věděli po celé Sibiři.
Nejvíce je tento lidový hrdina a proticarský povstalec asi známý díky písní „Volha, Volha“, bohužel jeho povstání dosti zásadním způsobem připomínalo spíše obyčejné vraždění a loupení. Takového rozsahu, že nakonec se proti Razinovi obrátili jeho vlastní lidé.
Záhadná smrt devíti členů Djatlovovy výpravy, která měla za cíl v únoru 1959 vystoupat až na vysokou horu Otorten na Uralu, je stále zahalena velkým tajemstvím. Dodnes se záhadná úmrtí nepodařilo vyšetřit, ba co víc, „Mrtvá hora“ má i dnes další oběti.
Koncem 19. století se Čajkovskému stalo osudným, že homosexualitu tehdejší společnost nejenže netolerovala, ale doslova pronásledovala. Když hrozilo, že u slavného skladatele vyjde veřejně najevo, byla mu nabídnuta čestná smrt. Anebo to bylo jinak?
Jed ricin měl v kufříku ruský agent, který přiletěl před třemi týdny do Česka. Auto ho z letiště Václava Havla následně odvezlo na ruskou ambasádu v Praze 6. Uvedl to týdeník Respekt s odkazem na své zdroje. Policejní ochranu proto dostal primátor Zdeněk Hřib (Piráti), starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (TOP 09) se zdržuje na utajeném místě a obezřetný je i starosta Řeporyjí Pavel Novotný (ODS).
Tu by zřejmě Nabokov získal za svůj román Lolita, jenže na to byl jeho slavný i komerčně úspěšný příběh o lásce literárního vědce k nedospělé dívce ve své době – a nakonec vlastně i dnes – příliš kontroverzní. V životě však tento bezpochyby vynikající spisovatel a kupodivu i nadšený entomolog přišel o mnohem víc.
Podivuhodná osobnost občanské války v Rusku. Pro jedny impulzivní neurotik, pro druhé idealista, který chtěl do poslední kapky krve bránit Rusko proti rudému teroru. Tím byl ruský admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak. Jaký osud potkal sibiřského bělogvardějce?
Miloval totiž nejen vědu, ale velkou slabost měl i pro ženy. Zvláště velkorysý byl k těm třem, s nimiž měl děti, kterých bylo celkem osm. Jeho geny přitom v jeho potomcích, dnes už pravnucích, přežívají nejen v Rusku, ale i v Japonsku, a jeho vědecká dráha je inspirující nejen pro vědce, ale snad vůbec pro každého.
Ocitáme se v době vladimirského knížete Jurije II. Vsevolodoviče (26. 11. 1188 – 4. 3. 1238), kterého doslova převálcovaly mongolské kmeny táhnoucí v té době na západ. Jedním z důvodů, proč se daly do pohybu, byla klimatická změna. Sucho, které v jejím důsledku zasáhlo asijské stepi, připravilo jejich koně o pastvu. Bylo třeba jim najít novou.
Osudy Alexandra Sergejeviče Gribojedova (15. 1. 1795 – 11. 2. 1839) jsou spjaty s romantismem i ruskou rozpínavostí směřující na jih a ke Kavkazu. Odvážný diplomat, který svou dráhu začal roku 1812 jako dobrovolník u husarského pluku, nám o sobě zanechal i dílo dodnes aktuální, satirické drama „Hoře z rozumu“.
Vždy vše dělal naplno a s velkou vervou. Ať už jako horník v časech budování socialismu, kdy vytvořil unikátní hornický rekord, tak i později v hospodě u sklenice vodky, kterou opět popíjel s nevídanou kuráží. Když pracoval, držel alkohol ještě pod kontrolou, jenže potom, co odešel do důchodu, jej alkohol plně ovládl.
Stal se jedním z největších tanečníků historie, podle mnoha odborníků tím nejslavnějším a nejzářivějším. A to přesto, že jeho kariéra skončila v pouhých devětadvaceti letech. S nadsázkou by se dalo říct, že to způsobila falešná láska, neboť přestože miloval muže, oženil se s ženou, která ho nikdy nemilovala. Úlevu nacházel v mystické literatuře, jež mu zdánlivě dávala sílu k životu, ale také ho pravděpodobně svedla na scestí chorého rozumu. Světoznámý tanečník totiž začal rozmlouvat s Bohem.
Jmenoval se Petr Biron a honosil se tituly říšský hrabě, vévoda kuronský a zemgalský v letech 1769 – 1795 a vévoda zaháňský v letech 1786 – 1800. Narodil se 15. února 1724 v Mitavě v dnešním Lotyšsku jako nejstarší syn favorita a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, Ernesta Jana Birona a jeho manželky Benigny Gottlieby von Trotha.
Přesun kontroverzního pomníku sovětského maršála Ivana Koněva z pražské Bubenče a vytvoření nového památníku bude šestá městská část řešit možná až do konce tohoto volebního období. Na jednání prosincového zastupitelstva to řekl místostarosta Jan Lacina (STAN), který má záležitost na starost. Zastupitelé Prahy 6 v září rozhodli o přestěhování Koněvovy sochy a její nahrazení památníkem osvobození Prahy na konci druhé světové války. Rusko záměr městské části ostře kritizovalo.
Kněžna Maria Nikolajevna Volkonská, rozená Rajevská (25. 12. 1805 nebo 22. 7. 1804 – 10. 8. 1863) všechno, co mohla od života dostat, obětovala tomu, aby byla se svým manželem, kterého zcela jistě velmi milovala. Doufejme, že i on jí miloval stejnou měrou.
Byl považován za nejlepšího šachistu všech dob a jeho souboj s Borisem Spasským přitáhl k šachovnici snad celý svět. Současně představoval názorný příklad, jak tenká a křehká může být hranice mezi šílenstvím a genialitou. Bobby Fischer se stal světovým šampionem, ale pak jeho mozek ovládla duševní nemoc a muž s IQ kolem 180 se stal vyvrhelem a štvancem, který už nikdy nenašel klid.
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.