Jeho život byl plný neustálých zvratů. Přestože opěvoval nádhernou přírodu a velkou lásku, sám žil úplně jinak. Nedokázal být ženě věrný, šel ze skandálu do skandálu a jediné, čeho se držel po celý svůj život, byl alkohol. Přítel nejvěrnější a zrádce nejkrutější.
Jej osud by mohl docela dobře posloužit jako základ pro některý z romantických a dobrodružných románů Alexandra Dumase. Nechyběl by v něm tajemný původ záhadné kněžny, proticarské spiknutí, úklady, vraždy, láska, a nakonec i povodeň a smrt. Jak to s ní tedy bylo?
Jekatěrina Pavlovna Bagrationová se 7. prosince 1783 narodila jako hraběnka Skavronská do vyhlášeného ruského šlechtického rodu a provdala se za generála Bagrationa. V Evropě proslula svou krásou, milostnými aférami a nekonvenčním chováním. S tím by ostatně uspěla i dnes.
Předposlední ruská carevna Marie Fjodorovna se narodila jako Marie Sofie (někdy též Dagmar) Dánská 26. 11. 1847 v Kodani jako čtvrté dítě z celkem šesti potomků dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky královny Luisy Hesensko-Kasselské. Jako jiným evropským princeznám i jí se stalo osudem právě Rusko.
V Rusku se už dlouhou dobu bouří poddaní. Ale jen jednomu z nich se podaří otřást celým impériem. Donský kozák od řeky Jajiku a samozvaný car Petr III. se na dva roky stane vládcem území většího než střední Evropa. Ale jak se říká, Štěstěna je dáma hodně vrtkavá, a tak osud zamíchá kartami jinak.
Předtím, než se dostatečně rozvinula letecká osobní doprava, cestovaly vlakem i hlavy států, a to velmi luxusně a pohodlně a nejrychleji, jak to v dané době šlo. Svůj vlastní vlak měla koncem 19. století k dispozici i ruská carská rodina. Jízdu v něm však málem nepřežila.
Studená válka rozpoltila svět, všude propukla agentománie a hon na špiony. Hysterická štvanice na obou stranách železné opony si vyžádala řadu obětí. Zřejmě nejznámějšími se stali Julius a Ethel Rosenbergovi.
Někdy se stane, že v životě člověka hrají důležitou roli určitá čísla, data nebo měsíce. V případě předposledního ruského cara Alexandra III. to byly říjen a březen. Co se mu v ty měsíce přihodilo?
Další důkaz toho, že v Rusku je, či snad spíše bylo, možné opravdu cokoliv. Tento příběh se odehrál koncem 16. století, dnes by k němu pochopitelně dojít nemohlo. Tehdy však nejenže neexistovala analýza DNA, ale ani daktyloskopie a ani fotografie. A uvěřit v nového, lepšího cara bylo tak snadné…
Mašinérie Hitlerovy Třetí říše by nemohla vzniknout, existovat a rozvíjet se bez systému a řádu, který musel někdo vymyslet a realizovat. V případě koncentračních táborů to byl dnes už prakticky neznámý „SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS“ Eicke.
Přitom na to měla plné právo. Marie Alexandrovna Romanovová, jediná dcera ruského cara Alexandra II., se provdala za jednoho ze synů britské královny Viktorie, ovšem až toho druhorozeného. Nestala se ruskou carevnou ani britskou královnou, což ji možná celý život mrzelo. Nejspíš zbytečně.
Objevování neznámých krajin na Zemi mělo před sto lety svůj půvab. Bez leteckého a satelitního mapování cestovatelé doufali, že mají šanci narazit na něco opravdu mimořádného, na země, které znají jen z legend…
Pokud se o velkých tajnostech říká, že jsou jak „na španělském dvoře“, ještě víc to platí o dvoře ruském. Dodnes proto nevíme, jak přesně byl zabit ruský car Pavel I., syn Kateřiny II., ani kdo měl prsty ve smrti jeho první ženy. Anebo neměl?
Jeho životopis před nás klade jednu velkou zásadní otázku. Je možné zlu, jakým komunisté v té době v Rusku bezesporu byli, čelit zase jen zlem, a to pokud možno ještě horším? Semjonov věřil, že ano. Ale nezapomínal přitom ani na své zájmy a prospěch.
Fyzicky ne právě přitažlivý kníže si dokázal získat carevnu Kateřinu Velikou skutečně především svým způsobem uvažování a organizačními schopnostmi. V zemi, jako je Rusko, byly opravdu zapotřebí. A také oddaností a věrností. Pokud se v té době v Rusku změnilo něco k lepšímu, byla to hlavně jeho zásluha.
Všichni si pamatují její elegantní zjev a jasně patrnou zálibu v luxusu, méně se ví, že příčinou jejího úmrtí se stala leukémie a ta že mohla propuknout v důsledku radioaktivního ozáření, kterému byla Raisa nevědomky vystavena v roce 1949. Možná se tak ale až později, stalo v Černobylu.
Mimořádná bezpečnostní opatření provázejí dnešní jednání zastupitelstva šesté městské části. Před budovu radnice byly umístěny zátarasy, na místě hlídají policisté, před zahájením jednání ji prohledali policejní psi. Důvodem je jeden z bodů, který mají dnes zastupitelé projednat – pomník maršála Koněva. Zastupitelé po zhruba šestihodinovém jednání odsouhlasili návrh, podle něhož se Koněv z Prahy 6 odstěhuje a nahradí ho památník osvobození.
Měla se jmenovat Země Udege a pojednávat o stejnojmenném sibiřském kmeni, nikdy však nevyšla. Do dějin literatury se ale Vladimir Klavdijevič Arseňjev (nar. 10. 9. 1872) zapsal svým dílem o přátelství se sibiřským lovcem jménem Děrsu Uzala, později úspěšně zfilmovaném. Vzpomínáte?
Po revoluci v roce 1917 bylo v SSSR možné prakticky cokoliv. Na Ukrajině tehdy vznikla Svobodná anarchistická republika se sedmi miliony obyvatel, zato bez jakékoliv státní struktury. Jejím ideologem byl právě Pjotr Andrejevič Aršinov, jehož životní osud v sobě skrývá jeden zásadní otazník.
