Do všeho se vrhal po hlavě. Aby mohl napsat o Pekelných andělech, stal se Hunter Thompson na rok jedním z nich. Aby mohl psát o závislosti na drogách a alkoholu, stal se závislým. Vše dělal s obrovským nasazením, provokoval společnost i své blízké a mnohokrát překročil tenkou hranici mezi normálností a šílenstvím. A nejinak vypadal i jeho odchod z tohoto světa.
Z tak šíleného zážitku by se zbláznil každý z nás. Talentovaný básník, občanským povoláním lékárník, narukoval na začátku první světové války jako sanitní důstojník do Haliče. Po krvavé bitvě se musel postarat o 90 těžce raněných a umírajících vojáků, kterým nemohl nijak pomoci, protože neměl žádné léky. Pohled do tváře smrti nedokázal vydržet, a tak vytáhl pistoli, aby se raději zastřelil.
Facebookoví přátelé ženy středního věku se obávali o její život, a tak sdělili jabloneckým strážníkům, že žena středního má v úmyslu spáchat sebevraždu.
Chtěl přinést zemi klid, přál si být spravedlivým císařem a prvních pět let jeho vlády bývá považováno za jedno z nejlepších období v dějinách Říma. Jenže pak se křehká psychika mladého císaře zhroutila a on si začal užívat své moci. Kvůli svému nezkrotnému sexuálnímu apetitu se vyžíval v orgiích všeho druhu, paranoidní touha po uměleckém uznání a chorobný strach o život pak vedl k tyranskému vládnutí, během něhož nechal zavraždit i svou vlastní matku. V posledních měsících jeho vlády nikdo nedokázal odhadnout, jak se šílený císař zachová.
Měl se stát novou nadějí pro upadající říši, měl se stát vůdcem, který promění zastaralou zemi v moderní stát. Ale všechno bylo jinak. Korunní princ Rudolf, syn císaře Františka Josefa I., se nakazil neléčitelnou nemocí, která obrátila jeho život zcela jiným směrem.
„Policejní zprávy hlásí: V pondělí v poledne byl přejet rychlovlakem pod Barrandovem Ph. dr. Z. R. z Prahy II. čp. 331. Jde pravděpodobně o sebevraždu z neznámé příčiny. Mrtvola byla po lékařské prohlídce dopravena do ústavu pro soudní lékařství.“
Vždy platil tak trochu za uzavřeného podivína, který si do života nikoho příliš nepouští. Neškodného a nezajímavého. Jenže pak provedl něco, co se vymyká všem současným měřítkům. Jako by žil ve středověku, kdy únosy žen patřily k běžným praktikám, unesl v polovině 90. let ve Vídni desetiletou školačku, kterou dalších osm let věznil ve svém domě.
Byl to podivný emigrant. Měřeno dnešní dobou naprosto atypický. Pocházel z německého Porýní, kde se nebezpečně začal roztahovat jistý malý muž z Korsiky, který si myslel, že mu patří Evropa. Zřejmě se integroval velice brzy, protože mezi obyvatele Rožmitálu pod Třemšínem zapadl velice rychle a ani rakouská policie a úřady s ním neměly problémy. Obyvatele tohoto ospalého městečka udivil vlastně jenom jednou. Muselo se jistě stát něco hodně ošklivého, když míchal do své zmatené řeči i německá slova a ukazoval k nedalekému lesu. Bylo osmého dubna roku 1815.
Jeho život byl plný neustálých zvratů. Přestože opěvoval nádhernou přírodu a velkou lásku, sám žil úplně jinak. Nedokázal být ženě věrný, šel ze skandálu do skandálu a jediné, čeho se držel po celý svůj život, byl alkohol. Přítel nejvěrnější a zrádce nejkrutější.
Taková je bilance tragické události označované jako největší sebevražda v dějinách. I když to není úplně přesné. Ne všichni, kteří v Chrámu lidu tehdy zemřeli, to tak chtěli. A byl mezi nimi i americký kongresman.
Paní se dostala do složité životní situace a své problémy chtěla vyřešit odchodem z tohoto světa. Napsala dopis na rozloučenou a chtěla skočit ze Sítenského mostu v Kladně.
Už před 57 lety. Přesné příčiny úmrtí hollywoodské hvězdy z dob, kdy tento pojem ještě něco znamenal, zůstávají tajemstvím dodnes. Měla deprese? Věděla něco, co vědět neměla? Zešílela? Prý dokonce chtěla vyzradit, že vláda USA má styky s mimozemšťany…
Dějiny druhé světové války, zejména pak některé její klíčové okamžiky, jako jsou přesné okolnosti úmrtí Adolfa Hitlerova, zůstávají nevyjasněné dodnes. Jasný podíl na tomto utajení mají Hitlerovi nejbližší, mezi nimi i jeho tajemník Martin Bormann.
Dobrovolná smrt je opředena mnohými mýty a tabu. To je ale chyba, protože když nevíme, jak se nemocný cítí, a jak potenciálního sebevraha rozpoznat, nemůžeme mu pomoct.
Za totality se bez něj neobešla jediná čítanka. Jeho plamenné verše křičely do světa: „Člověk, to zní hrdě!“ Bouřlivák Majakovskij je myslel upřímně, jako většinu toho, co napsal, ne-li všechno. Vždycky bojoval za revoluci, ale také proti revolucionářům, když se mu zdáli málo revoluční. A na to zřejmě i doplatil.
Jmenoval se Ivar Kreuger a sám o sobě prohlásil: „Budoval jsem své podnikání na nejpevnějších základech, jaké lze nalézt – na hlouposti lidí.“ Byl tento geniální podnikatel spasitelem Evropy nebo jen zlodějem a podvodníkem? Jedno se mu ale povedlo zcela jistě. Zabránil vzniku Bavorské sovětské republiky.
Nebyla sama. Své naděje do Vůdce a „jeho lidí“ vkládala i její sestra. Stejně jako miliony lidí v Německu třicátých let. Zklamaných bylo hodně, Evu však stála její přání a očekávání život…
Od narození Virginie Woolfová, anglické spisovatelky, známé svými povídkami a romány, např. K majáku, Orlando nebo Mezi akty uplynulo 137 let. Kdyby se narodila o sto let později, její život by určitě mohl být šťastnější. Tehdy neměla na výběr.
