A dokonce proti němu kázal stejně jako proti jiným hříchům a zlořádům. On sám přitom žil tak skromně jak kázal, své příjmy a majetek průběžně rozdával chudým a ze všeho nejraději by žil jako poustevník na poušti. Znelíbil se však mocné a rozmařilé byzantské císařovně Eudoxii.
Jmenovala se Mihrimah a její životní dráha byla samozřejmě dána tím, že se narodila jako turecká princezna. Tento životní vklad ale dokázala zúročit díky svému nadání a citu pro politiku tak, že zvládla – a přežila – zákulisní a harémové intriky na dvoře hned tří sultánů po sobě – svého otce, bratra a synovce.
Když sultán Osmanské říše Murad IV. v roce 1623 usedl na trůn po smrti svého otce Ahmeda I., bylo mu pouhých 14 let. Měl za sebou šest let života ve Starém paláci, což bylo v podstatě vězení, i když luxusní. Den po svém nástupu na trůn dal do Starého paláce uvěznit svého strýce Mustafu, který byl donucen se vzdát trůnu. Mustafa ve Starém paláci zůstal již do konce života a stejný osud postihl i Mustafovu matku. Její roli nahradila matka sultána Murata IV. Kösem, když v prvních letech vlády svého syna vykonávala úřad regentky. Její další synové byli po dosažení věku, kdy mohli být hrozbou pro Murada, uvězněni do Zlaté klece a Murad je nakonec, až na jednoho, kterého ochránila matka, nechal zavraždit.
Alespoň je o tom přesvědčen muž, který se tohoto činu dopustil, turecký ultranacionalista Mehmet Ali Ağca (nar. 9. ledna 1958). Zasáhl papeže celkem čtyřmi ranami z pistole ráže 9 mm s cílem ho zabít. Nepodařilo se. Ale proč?
Narodil se 2. ledna 1642 v Konstantinopoli jako syn sultána Ibrahima (1615 – 1648) a jeho konkubíny ukrajinského původu Turhan Hatice Sultan. Brzy po narození se jeho rodiče pohádali tak, že rozzuřený sultán vytrhl Mehmeda matce z náručí a hodil ho do nádrže na vodu. Na památku pak Mehmedovi zůstala jizva na hlavě. První, ale ne poslední, kterou v životě utržil.
A to přesto, anebo právě proto, že nebyl profesionální archeolog. Na svá pátrání si vydělal obchodem a v jeho době byly možnosti archeologů amatérů, nesrovnatelné s těmi, jaké panují dnes. Podstatně větší a k nadšencům jako on přívětivější.
Dostala se tam, jak jinak, jako dárek poté, co byla na moři unesena piráty. Svou krásou, rozhledem a inteligencí dosáhla toho, že sultán v ní našel mimořádnou oblibu, učinil ji svojí ženou a jejího syna následníkem svého trůnu. Díky ní se také sblížil s tehdejší Evropou.
Pocházel ze starého janovského rodu Doriů, z něhož vzešlo několik vynikajících námořních velitelů. O rodiče přišel Andrea Doria (30. 11. 1466 – 25. 11. 1560) již v mládí a stal se žoldnéřem. Díky svým schopnostem se rychle vypracoval a stal se kondotiérem, tedy jejich velitelem.
Zahraniční politika se už nedělá na ministerstvu zahraničí, ale na radnici šesté městské části. Alespoň to tak vypadá podle posledních kroků starosty Ondřeje Koláře (TOP 09). Nejdříve se dostal do sporu s Ruskem o sochu maršála Koněva, potom se „postavil“ Číně, kterou za spory s pražským magistrátem vytrestal tím, že zástupci ambasády nebudou pozváni na další ročník Festivalu ambasád. Kdo by si myslel, že stejně „nekompromisní“ postoj zaujme šestka vůči Turecku, které zaútočilo proti Kurdům v severovýchodní Sýrii, je na omylu.
Její jedinou životní devízou byla její krása a jen díky ní se stala manželkou tureckého sultána. I když jí tehdy bylo jen 18 let, rychle pochopila, že výhody svého nového postavení musí využít hned a naplno. Nemusely by totiž trvat věčně. A také netrvaly.
Turkobijec František I. Nádasdy (6. října 1555 – 4. ledna 1604) se do dějin zapsal svou věrností králi a zemi, srdcem i duší, talentem a věrností vojáka a velitele a také jako manžel Alžběty Báthoryové známé jako Čachtická paní.
Fyzicky ne právě přitažlivý kníže si dokázal získat carevnu Kateřinu Velikou skutečně především svým způsobem uvažování a organizačními schopnostmi. V zemi, jako je Rusko, byly opravdu zapotřebí. A také oddaností a věrností. Pokud se v té době v Rusku změnilo něco k lepšímu, byla to hlavně jeho zásluha.
Vlastně, jak se to vezme. Kdyby Rakousko- Uhersko nezískalo po bitvě u Doboje ve dnech 4. až 6. září 1878 i Sarajevo, asi by se v něm neodehrál atentát, který odstartoval 1. světovou válku. Beu ni by se Rakousko-Uhersko nerozpadlo a nevznikl náš samostatný čs. stát…
Protože situace byla vážná. Osmanšti Turci začali poté, co roku 1453 dobyli Cařihrad, ohrožovat Evropu. Evropští panovníci však toto nebezpečí podceňovali a věnovali se raději řešení svých vlastních záležitostí, než aby se dokázali proti tureckému nebezpečí sjednotit…
Západní svět ji zná jako Roxelanu, její sultán jí říkal Hürrem čili Radostiplná. V jeho harému zářila nejen svými rusými vlasy, ale – a hlavně – tím, že dokázala být sultánovi obdivuhodnou a žádanou společnicí nejen v loži, ale i mimo ně. Podařilo se jí také sultánovi porodit celkem šest dětí, z toho pět chlapců.
V sobotu 24. listopadu ráno byl zatčen režisér filmu ZER Kazim Öz (na fotografii vlevo, vpravo je albánský herec Nik Xhelilaj, který ztvárnil hlavní roli filmu), o jehož promítání v Praze Náš REGION opakovaně informoval. Následně byl Erdoganovým režimem obviněn z „podpory terorismu“, byl sice propuštěn domů, ale nesmí vycestovat a je pod dohledem soudu. Režisér byl přítomen na pražské premiéře a v říjnu na derniéře filmu.
Demonstrace nesouhlasící s útokem Turecka proti Kurdům v severosyrském kantonu Afrín se v pondělí 12. března uskutečnila na pražském Loretánském náměstí, před budovou českého ministerstva zahraničí. Uspořádaly ji kurdská HDP Prag, Mladí zelení, Iniciativa Ne Rasismu! a Socialistická Solidarita.
Energie na rozdávání měla nedělní demonstrace proti turecké agresi vůči Rojavě. Zúčastnilo se jí kolem 150 lidí, z toho většina Kurdů. „Jin, jian, azad – Ženy, život, svoboda“ skandovali například. Nebo „Ede besse – Máme toho dost“. Demonstrace se uskutečnila na pražském Palackého náměstí, následoval krátký pochod na nedaleké Jungmannovo náměstí.