Výstava Židé v gulagu. Osudy a vzpomínky lidí, kteří zažili peklo
Ve vestibulu radnice Prahy 4 je až do 14. května k vidění výstava „Židé v Gulagu“. Ve spolupráci s městskou částí Praha 4 ji pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.
Ve vestibulu radnice Prahy 4 je až do 14. května k vidění výstava „Židé v Gulagu“. Ve spolupráci s městskou částí Praha 4 ji pořádá Ústav pro studium totalitních režimů.
Veřejným čtením si dnes mohou lidé připomenout oběti holokaustu, kvůli pandemii koronaviru se šestnáctý ročník akce bude konat jen on-line. Čtení pořádá Terezínská iniciativa. Koná se u příležitosti dne, který v hebrejštině nese název Jom ha-šoa ve ha gvura a slaví se jako Den holokaustu a hrdinství. V židovském kalendáři jde o pohyblivý svátek, letos připadá na 9. dubna.
Kdesi v hlubinách každé lidské duše se nachází gen, který byl pověřen jediným úkolem. Udržovat v člověku touhu po světě, který je dopřán jen dětským očím. Dospělí ho nevidí, ale senzitivní mysl ho dokáže vnímat smysly, o kterých medicína nemá ani tušení. Je to paralelní svět a Praha je jedním z velmi malého počtu měst tohoto světa, kde se do něj dá vstoupit sedmi branami.
Židovští uprchlíci a loď Patria. Je tomu 80 let, co se tato loď potopila v haifském přístavu, a to plně naložena účastníky vystěhovaleckého transportu. 25. listopadu roku 1940 při explozi, jež měla lodi Patria zabránit v odplutí s běženci, kteří žádali vládu Palestiny o azyl, zemřelo 270 lidí. Ostatní vystoupili na břeh jako trosečníci. Nádraží Bubny se rozhodlo pro konání vzpomínkové akce, a dokonce i umístění sochy v areálu nádraží. Akce proběhne bez veřejnosti, ale bude vysílána on-line.
Věznice gestapa a židovské ghetto v Terezíně nebyly z formálního hlediska koncentračním táborem tak, jak známe tábory v Polsku. I přesto ale byla jeho vnitřní ostraha a bezpečnost důležitou otázkou, a to jak pro německé zločince, tak pro jeho židovské obyvatele.
Třetí říše by se nikdy nestala tím, čím se stala, kdyby se jedním z jejích čelných představitelů nestal Heinrich Himmler. Stalo se tak v době, kdy na vrcholu sil byl i on sám. Svými vizemi a nadšením si získal nejen Hitlera, ale i většinu německého národa. Bohužel.
Jeden mrtvý je tragédie, milion mrtvých je statistika. Známý výrok, plný bezbřehého cynismu. Prvního října 1946 byl ukončen známý Norimberský proces. O patnáct dní později si zlomilo vaz v oprátce jedenáct hlavních viníků, kteří měli na rukou krev milionů. Jeden národ jejich vinou dokráčel až na okraj propasti. Šest milionů Židů. Spravedlnost je slepá, dostihla jenom hlavní viníky.
Synagoga v Čáslavi je otevřena a láká návštěvníky na komentované prohlídky a výstavu. Zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové, Martin Liebl, slavnostně zahájil již druhou sezónu. V synagoze bude opět možné vidět výstavu Dějiny Židů v Čáslavi. V letošním roce je program rozšířen o komentované prohlídky Kutné Hory, kreativní koutek pro děti a návazné akce.
Tomás de Torquemada se narodil v roce 1420 v kastilském městě Valladolid a i když tato doba byla z našeho pohledu krutá, asi nikdo netušil, jaké hrůzy jednou tento člověk rozpoutá…
Tento osud stihl u nás nepříliš známého autora Vasilije Grossmana, který se ve svém díle vracel do let 2. světové války, v níž působil jako válečný zpravodaj. Nic si o ní nevymýšlel, psal jen o tom, co zažil, a to nebylo pro Rusy právě lichotivé. Zvlášť když došlo na židovský holokaust v jejich podání.
Tím lékařem byl Eduard Bloch (30. 1. 1872 – 1. 6. 1945), který se narodil v židovské rodině v Hluboké nad Vltavou, vystudoval medicínu v Praze a poté působil jako lékař v rakouské armádě. Adolf Hitler i jeho matka Klara byli po nějakou dobu jeho pacienty.
František Tůma (2. 5. 1855 – 31. 12. 1925) pocházel z Benešova u Prahy a v předmluvě jedné ze svých knih vzpomíná na svou maminku, jaký měla vždy soucit s trpícími, který se i jemu stal vlastním. A zmiňuje i tatínka, po němž zdědil „paličatost“ zrozenou českým jihem a Táborskem. Pro spisovatele ideální kombinace.
Vlastně se dá říct, že měl štěstí, že jako bratr nacistického zločince Hermanna Göringa neskončil ve vězení nebo na popravišti. A sotva bychom také hledali jinou dvojici bratrů, jejichž životní postoje, a nakonec i osudy by byly tak rozdílné.
Byl považován za nejlepšího šachistu všech dob a jeho souboj s Borisem Spasským přitáhl k šachovnici snad celý svět. Současně představoval názorný příklad, jak tenká a křehká může být hranice mezi šílenstvím a genialitou. Bobby Fischer se stal světovým šampionem, ale pak jeho mozek ovládla duševní nemoc a muž s IQ kolem 180 se stal vyvrhelem a štvancem, který už nikdy nenašel klid.
Jeho jméno se nedostalo na seznam válečných zločinců a v podstatě vymizelo i ze všeobecného povědomí. Vždycky se lépe připomínají vítězství, než porážky a ústupy, ale vojenské dějiny píšou i takoví „řadoví generálové“ jako byl Gotthard Heinrici.
Dnešní kočky domácí jsou pravděpodobně potomky divoké kočky Felis silvestris lybica, která pochází z oblasti Středního Východu. V současnosti žije na celém světě odhadem asi půl miliardy domácích koček a doprovázejí člověka posledních 10 tisíc let – z primitivních zemědělských sídlišť do městské džungle. Jak si ale jejich původ i význam vykládaly různé kultury v nejrůznějších obdobích historie?
Dnes od úmrtí učeného rabína uplynulo 410 let, pověsti o něm si ale žijí svým životem dodnes. Ta o golemovi je jasný důkaz toho, že zvládnutím kabaly se lze dostat až na úroveň samotného Stvořitele. A to se přece moc hezky čte nebo poslouchá. Protože potom jako samotný Bůh můžete cokoliv…
Talent získal od Boha. Mimořádně schopný a nadaný obchodník a finančník upoutal pozornost württenberského vévody, který si ho vybral do funkce všemocného „dvorního žida“. Ale po vévodově smrti se hněv lidu snesl právě na Oppenheimerova bedra. Elegantního a bohatého „poradce“ zatkli a ve velmi pochybném procesu odsoudili.
Tím vyvrcholil sled dějinných událostí nazvaných První válka židovská a těžko říct, zda na něm měli větší podíl Římané de facto okupující židovskou Judeu, anebo její obyvatelé, kteří se proti nim vzbouřili způsobem v podstatě nakonec sebevražedným.
Na kontě přitom měl řadu kousků doslova kaskadérských, a to doslova. Lezl po střechách vagonů, i když po něm stříleli, Němcům před nosem zachraňoval jednoho Žida za druhým, ničeho se nebál. V bojující Budapešti se vydal jednat s Rusy a také se k nim dostal. A právě to se mu stalo osudným.