Průkopník včelařství (12. 3. 1819 – 8. 5. 1888) Franz von Hruschka byl však jen jednou z jeho mnoha obětí. Pokud jde o majetek, nejprve k němu přišel díky svatbě a potom o něj přešel kvůli pádu burzy. Sice se kvůli tomu nezabil, jako jiní, ale nikdy se z této rány už nevzpamatoval. Což je samozřejmě škoda, zejména pokud jde o včelařství.
V roce 1983 jejich příběh otřásl nejen naší, ale i světovou veřejností. Celkem 66 čs. občanů, 18 mužů, 17 žen a 21 dětí, zajali příslušníci povstaleckého angolského hnutí UNITA v rámci svého boje s vládní prosocialisticky orientovanou stranou MPLA. Jeden z unesených Čechoslováků útrapy pochodu tehdy nepřežil…
Podle japonského kodexu cti bývalo zvykem páchat harakiri (správněji seppuku), tedy rituální sebevraždu, i v situacích, kdy je to podle Evropana absurdní. Především šlo o situace, které dotyčný považoval za své osobní selhání, které je pro něj tak neúnosné, že ho nemůže přežít.
Jezuitské misie zvané redukce byly indiánské obce v Jižní Americe, zřízené jezuity během 17. a 18. století. Ve svých nejlepších dobách představovaly na Jižní Ameriku hospodářsky vysoce efektivní společnost, v níž indiáni žili civilizovaným životem a jako rovni bílým. Zároveň však byly lákavým cílem pro nájezdy otrokářů.
V Evropě zuří třicetiletá válka a lékárník Johann Rudolf Glauber (10. 3. 1604 – 16. 3. 1670) má napilno. Po jeho léčivech všeho druhu je prostě poptávka a on je umí vyrábět rychle, levně v dostatečném množství. Ve své chemické manufaktuře, kterou postavil zřejmě jako první na světě.
Anglický admirál John Benbow (10. 3. 1653 – 4. 11. 1702) byl prostě mužem na svém místě. Do královského válečného námořnictva vstoupil ve věku 25 let, když se stal svědkem bitvy s alžírskými piráty. A to jako by předznamenalo i jeho další osudy.
Svatá Františka Římská, vlastním jménem Francesca Bussa de’ Leonori, zvaná také „Coecolella“, se narodila roku 1384 v Římě do vznešené rodiny. Už jako dívka měla jedinou touhu vstoupit do kláštera. Otec ji však zaslíbil mladému šlechtici Vavřinci (Lorenzo) de Ponziani za manželku…
Krásná a nadaná Alexandra Michailovna „Šura“ Kollontajová (roz. Domontovičová, 31. 3. 1872 – 9. 3. 1952) původem dcera vysoce postaveného generála ruské armády a zajištěná finančním zázemím své matky, dcery finského obchodníka s dřevem, získala vynikající vzdělání pomocí domácích učitelů. Ti by se asi později hodně divili, kam až to jejich žačka dotáhla.
Skalní útvar zvaný Azurové okno – 28 metrů vysoká vápencová skalní brána na ostrově Gozo v zátoce Dwejra patřícímu Maltě se skládal ze sloupu stoupajícího z moře spojeného s útesem horizontální deskou vyklenutou nad otevřenou vodou. Před třemi lety ho zničil stejný živel, který ho vytvořil – moře.
Na svět ji přivedl švýcarský konstruktér německého původu Marc Birkigt (8. 3. 1878 – 15. 3. 1953), který stál u samotného zrodu automobilového průmyslu. Kromě toho se proslavil ale i svými leteckými motory a speciálním zařízením umožňujícím střelbu z palubního kulometu skrz otáčející se vrtuli.
Darovaná zřejmě s přesvědčením, že dotyčná si třeba zakoupí z tehdejší „bohaté“ nabídky možná nějaký parfém. Snad „živé květy“ anebo sovětské „duchy žemčuchy“? Dárek a společenské odpoledne však mnohé ženy vnímaly vzhledem okolnostem i negativně a onu poukázku do drogerie i jako nevyslovený pokyn k zakoupení hadru na podlahu či jiné úklidové pomůcky.
Své jméno tento raketoplán dostal podle britské korvety HMS Challenger, která absolvovala v letech 1872-76 dosud nejdelší oceánografickou expedici v historii, během níž urazila 127 670 km. Raketoplán Challenger těch kilometrů urazil o hodně víc, ale pyšné jméno, které v překladu znamená Vyzyvatel, mu štěstí nepřineslo.
Nakonec, oba to byli vlastizrádci a Heřman Václav Černín z Chudenic (24. 7. 1576 – 7. 3 1651) měl o svém životě jinou představu. Naplnil ji a po bitvě na Bílé hoře (1618) patřil k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechticům v Království českém. Neobešlo se to však bez některých osobních kotrmelců.
Miloval totiž nejen vědu, ale velkou slabost měl i pro ženy. Zvláště velkorysý byl k těm třem, s nimiž měl děti, kterých bylo celkem osm. Jeho geny přitom v jeho potomcích, dnes už pravnucích, přežívají nejen v Rusku, ale i v Japonsku, a jeho vědecká dráha je inspirující nejen pro vědce, ale snad vůbec pro každého.
Když se 6. března 1987 záhy po vyplutí začal doslova bleskově potápět, bylo jasné, že to je opravdu, ale opravdu velká havárie. Protože velký byl i sám tento osmipodlažní trajekt společnosti Townsend Thoresen. Na délku měl téměř 132 metrů, tj. o 20 metrů víc než to nejdelší fotbalové hřiště, a na šířku přes 23 metrů. A dokázal pobrat až 1300 cestujících.
Gerasim Jordánský, mnich a opat žil v 5. století n. l. v provincii Lykie v jižní části Malé Asie, Bruncvíkův příběh klademe kamsi do raného středověku. I když jeden byl svatý a druhý rytíř, jejich lvi, věrní průvodci, mají nečekaně mnoho společného.
A pro něj zřejmě bylo ctí, patřit tak trochu do rodiny svého oblíbeného, ne-li přímo nejmilejšího skladatele Richarda Wagnera (1816 – 1883). Osud je spletl dohromady trochu klikatými cestičkami a je jisté, že si byli opravdu blízcí. Zda ale opravdu zůstalo jen u duševního souznění, těžko říct.
Stalo se tak brzy ráno 4. března 1970 – a velmi rychle. Spojení s francouzskou ponorkou Eurydice nacházející se nedaleko přístavu v Saint-Tropez bylo náhle v 7.13 hodin místního času přerušeno. V 7.28 geofyzikální laboratoř zachytila rázové vlny podvodní exploze. Na hladině se objevila trocha nafty. A co ponorka?
Ocitáme se v době vladimirského knížete Jurije II. Vsevolodoviče (26. 11. 1188 – 4. 3. 1238), kterého doslova převálcovaly mongolské kmeny táhnoucí v té době na západ. Jedním z důvodů, proč se daly do pohybu, byla klimatická změna. Sucho, které v jejím důsledku zasáhlo asijské stepi, připravilo jejich koně o pastvu. Bylo třeba jim najít novou.
Ta původní myšlenka je jednoduchá a geniální zároveň. Proč ze dřeva potřebné díly nábytku vyřezávat, když je můžeme získat tím, že příslušné kusy dřeva jednoduše ohneme? Ty pak budou nejen lehké a elegantní, ale i pevnější, což umožní vznik nábytku dosud nevídaného.