Kokedama neboli mechová koule, je japonský způsob pěstování rostlin v mechovém balu. V mechové kouli můžeme pěstovat květiny vnitřní, ale také venkovní, např. na balkóně nebo pod pergolou. Takto můžeme pěstovat většinu odolnějších pokojových květin, venkovní trvalky ale i bylinky. Kokedamu můžeme zavěsit do prostoru nebo ji položit na talířek.
Víra má, to je most, stavěnej z pavučin, a i když je do pláče, tak z něj se neskáče, zpívá Jitka Zelenková v písni Pavla Větrovce ml. s textem Eduarda Pergnera. Klidně by to mohlo být její krédo. Zpěvaččin život totiž rozhodně nemá rysy červené knihovny, jak lze mimo jiné vyčíst z knížky Sem tam autorů Jaroslava Kříženeckého a Jana Adama. Přesto její repertoár s náročnými texty navozuje pohodu nebo chcete-li milosrdnou nostalgii.
Letošní dvousté jubileum první dámy naší literatury nás nenechává na pochybách, kým Božena Němcová byla a je. Víme však i o její románové sestře, Karolině Světlé, „zvonečkové královně“, která díky fascinaci Němcovou našla klíč k srdcím i vzdělání pro ženy v nelehké době?
Jihočeské Holašovice jsou ideálním místem pro výlet v době, kdy se stále ještě obáváme koronaviru. Oválná rozlehlá náves s rybníkem uprostřed, chráněná organizací UNESCO, je jako stvořená k procházce na zdravém povětří, při níž se můžeme kochat pohledem na lidovou architekturu.
Oběťmi se v tomto případě stali tři mladí lidé a vrah, který projevil značnou brutalitu, nebyl nikdy vypátrán. A protože se vše stalo už před 60 lety, pravděpodobně ani už nikdy vypátrán nebude. Snad se aspoň tento případ stane poučením o tom, jak by vyšetřování zločinu rozhodně vypadat nemělo.
Se začátkem června již šestým rokem přichází do Prahy i dalších měst v republice sochařský festival Sculpture line, aby proměnil parky, náměstí, ulice i jiná veřejná prostranství v galerii pod širým nebem.
Hitler tehdy opravdu velice zuřil. Jeho oblíbenec Heydrich zemřel. V prvním návalu vzteku chtěl nechat fyzicky zlikvidovat deset tisíc nejvýznamnějších Čechů. Jeho vztek se obrátil i vůči zemřelému. Proč, proboha, jezdil v otevřeném automobilu, bez ochranného pancéřování a bez doprovodu? Taková neopatrnost, taková nezodpovědnost, zvlášť když on sám musel přeci nejlíp vědět, co jsou ti Češi za ksindl.
Více než tři tisíce metrů vysoké zasněžené hřebeny jihoamerických velehor And, nejdelšího horského pásma na světě, přelétává hejno vzácných andských plameňáků, blízce příbuzných rovněž jihoamerickému plameňákovi Jamesovu. Plameňáci jsou vodní ptáci s dlouhým krkem a dlouhýma nohama. Jako jediný ze všech druhů plameňáků má právě ten andský žluté nohy se třemi prsty.
Středověké vojenské ležení, kdesi v Uhrách. Tak, jak zcela nepochybně vypadalo, vždyť filmoví tvůrci se jistě radili s historiky. Velitelský stan s císařem Zikmundem, uherskými šlechtici a církevními preláty. Před císařem, kterého ztělesňuje Jan Pivec, klečí Vítězslav Vejražka, coby Václav z Dubé. Císař snímá z krku zlatý řetěz a říká: „Tomu vůdci kališníků, panu z Vartmberka, předáte tento Řád zlatého draka na znamení, že má až do kořene vyhubit draka kacířského moru. Na prsou Vartemberkových se bude zvlášť dobře vyjímat.“
Fenomén chataření a chalupaření se rozvinul v Československu za normalizace, i když trampování a pobyt v přírodě má kořeny mnohem starší.
Duchovní život našich předků před přijetím křesťanství byl velmi pestrý. Nebyli tak negramotnými a nekulturními individui, jak se často mylně uvádí. Některé zvyky, místa či osoby se nám dochovaly dodnes a doslova zlidověly, aniž bychom to tušili.
Člověk si otázku „proč“ klade od úsvitu dějin. To je jistě chvályhodné, ale svět dokážou měnit jen ti, kteří si po této otázce položí další. Po otázce, proč ptáci létají, musí následovat, jak to udělat, abych mohl létat taky. Dokud si ji nepoložíme a nevyřešíme, chodíme pěšky.
Přijedete-li do Hořic, malebného městečka na půli cesty mezi Hradcem Králové a Jičínem, omámí vás sladká vůně. Line se ze zdejších cukrářství, která pečou vyhlášené trubičky. Tradice sladké pochoutky se v malebném podkrkonošském městě udržuje již déle než dvě staletí. Víte, že pochází z kuchyně samotného Napoleona?
Pamatujete si slavnou scénu z trezorového filmu Karla Kachyni Ucho, kde svou životní roli zahrála Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý? Jak komunistické paničky a odulí soudruzi v bezbřehé nadřazenosti, papalášství, pocitu beztrestnosti a zároveň neskonalé hlouposti, přesněji řečeno blbosti, po sobě jezdí v interiérech sídla českých králů, na Pražském hradě. Ta alegorie je přesná. Tak tuhle scénu si poslední dobou vybavuji stále častěji. Když sleduji mnohé politiky vládní koalice. Je jich spoustu. Ale jeden, respektive jedna z nich vyčnívá jak proslulý Jakešův kůl v plotě. Zhmotněné papalášství jak z roku 77. Ta politička se jmenuje Jaroslava Pokorná Jermanová. Hejtmanka Středočeského kraje.
Dnes si asi sotva představíme, jak obtížné bylo navázat spojení s někým vzdáleným, když předtím bylo třeba na to místo natáhnout kabely. A třeba na moři a později ve vzduchu by to už nešlo vůbec. Zato zřídit bezdrátovou telegrafní stanici bylo možné velmi rychle a ihned také mohla začít zprávy přijímat i vysílat.
Záhadná smrt devíti členů Djatlovovy výpravy, která měla za cíl v únoru 1959 vystoupat až na vysokou horu Otorten na Uralu, je stále zahalena velkým tajemstvím. Dodnes se záhadná úmrtí nepodařilo vyšetřit, ba co víc, „Mrtvá hora“ má i dnes další oběti.
Vědecký tým pod vedením brazilské neurobioložky Suzany Herculano-Houzelové se rozhodl pro vědecký průzkum v oblasti inteligence zvířat. Jako základní kritérium tohoto výzkumu bylo zvoleno měření počtu neuronů v mozkové kůře jednotlivých zvířecích druhů.
Nápady bývají různé. Vyrazit s trabantem na cestu kolem světa. Třeba. I když letos to zřejmě nebude možné. Člověk míní, příroda mění. Dělat věci nečekané, zajímavé a nezvyklé, však lze i doma. Tím nemyslím v bytě, ale na tom flíčku země uprostřed Evropy. Naše země je dost velká k realizaci nápadů, které osvěží tělo i ducha. A letos jich bude opravdu zapotřebí.
Sobota 24. října 1942, 11 hodin a 12 minut. Nacisté právě zastřelili drobnou tmavovlasou dívenku. Necelou hodinu po atentátu na Heydricha uklidila zakrvácené kolo, které patřilo Janu Kubišovi. To kolo, na kterém Kubiš několik minut po akci ujel…
Karafiáty se v západočeských Klatovech pěstují déle než dvě staletí. Božskou květinu, jak nazval karafiát švédský botanik Karl Linné, začali klatovští zahrádkáři pěstovat po skončení napoleonských válek.
