Na neblahé události 21. srpna 1968 a 1969 ve středu zavzpomínali lidé v různých částech republiky. V Praze se uskutečnila kupříkladu vzpomínková akce zorganizovaná Milionem chvilek pro demokracii, která byla spojena s pochodem metropolí. Zúčastnily se jí tisíce lidí.
Už jste někdy slyšeli, jak zvoní všechny pražské zvony najednou? Jsou to velmi vzácné okamžiky a málokomu se to poštěstí. Například oslava konce války, nebo nějaký významný dějinný obrat. Nemusíte však věšet hlavu. Není třeba čekat na konec války nebo si přát nějakou revoluci. Úplně stačí hezké počasí a příjemná procházka parkem k Belvedéru.
Karlova Studánka je moderní lázeňské městečko uprostřed krásné jesenické přírody. První zmínky o léčivých pramenech jsou z počátku 18. století. Lázně založil nejmladší syn Marie Terezie Maxmilián II. František v roce1780.
Příliš času online může vést k duševním nemocem. K tomuto výsledku došla studie, o jejíchž výsledcích v květnu 2014 informoval deník Mirror. Různé články a průzkumy spojují čas strávený online s potížemi nejrůznějšího typu – depresí, sebevraždami, osaměním, slabými společenskými dovednostmi, nízkou sebedůvěrou, nedostatkem pohybu a ztrátou kontaktu s realitou.
Hlavně a především se nechtěl vzdát „svého“ Slezska ve prospěch polského krále, a to ani, když mu to přikázal římský král. Pořádek si ale uměl udržet i doma. I když za cenu drakonických trestů. Ochotu za svou zemi bojovat ovšem knížeti Břetislavovi nikdo upřít nemůže. Jako tehdy ve Všerubském průsmyku u Brůdku.
Každoročně, i ve svých 98 letech, stál Vojmír Srdečný před Hlávkovou kolejí a popisoval události z roku 1939, kdy byl s dalšími asi tisíci studenty deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Strávil tam více než rok. V pondělí 19. srpna, ve věku nedožitých 100 let, zemřel.
Bleší trhy neboli blešáky jsou u nás velmi oblíbenou společenskou disciplínou. Dá se tady sehnat úplně všechno, jak se říká: od špendlíku po kombajn. Hlavním artiklem jsou použité předměty všeho druhu a prodejcům nevzniká povinnost mít registrovanou obchodní koncesi, nemusí vést účetnictví ani platit daně, pokud celková částka z jednorázového prodeje nepřesáhne částku dvaceti tisíc korun.
Františkovy Lázně skýtají pěkné a zároveň ozdravné chvíle. Příroda, čerstvý vzduch, procedury a v neposlední řadě prameny, které přispívají k dobré kondici. Nejznámější je Františkův pramen, do povědomí lidí se ale vžily i mnohé další.
Tak především se nejmenoval Trockij, ale narodil se 7. listopadu 1879 na Ukrajině do rodiny zámožného rolníka jako Lev Davidovič Bronštejn. Stal se otcem celého filozofického směru známého jako trockismus a byly s ním jen potíže. Cepín v jeho hlavě je vyřešil jednou provždy.
Skupinka zvědavých turistů se již shromáždila na místě, které jim ukázal průvodce. Jsou sice prázdniny, ale děti mezi návštěvníky nehledejte. Do těchto jeskynních prostor mají vstup zakázán. Důvodem však není ani atrapa mrtvoly, ani ječící divoženky nahoře bez. Rozhoduje tělesná výška, nikoliv věk. To platí i pro dospělé. Průvodce přináší malého vyděšeného psíka na vodítku a před zraky zvědavců ho pustí na zem. Za několik vteřin již pes leží na boku a škube sebou. Netrvá to dlouho. Pes je za vodítko vytažen zpět a turistům je jasné, že kousek nad zemí číhá smrt.
„Památného 28. října 1918 byl viděn v čele jednoho z oněch spontánních průvodů, které procházely ulicemi Prahy, důstojník ozdobený pentlemi, s tasenou šavlí, na níž se vítězně třepetala československá vlajka. Ten důstojník měl za několik dní narukovat na Slovensko jako komandant pancéřového vlaku. Ale rozstonal se chřipkou a zemřel v pražské vojenské nemocnici v listopadovém dni. Stár 34 let. Byl to malíř Bohumil Kubišta, jehož památka byla v roce 1919 uctěna posmrtnou výstavou a několika články jeho přátel.“
I když se lidé na světě mimořádně různí, na sklonku života všichni teskní po podobných věcech. Většina umírajících lituje toho, co neudělala více než toho, co udělala. Často jsou to takové věci, jako že třeba netrávili více času s rodinou a přáteli, příliš pracovali nebo se dost nebavili a necestovali.
Vlastně to byl profesionální zločinec. Trestné činnosti se dopouštěl už jako dospívající a prohibice mu jen přihrála možnost dalšího znásobení jeho nezákonných zisků. A využil ji tak, až začal ohrožovat samotného Al Caponeho…
Ve Františkových Lázních je plno nejrůznějších pomníčků. Malých a skromných i velkých a honosných. Směrem k pramenu Sluneční a poblíž přírodního divadla zaujme jeden, který se skládá z přírodních kamenů. Do sadu zapadá jako by tam byl odjakživa. Věnován je Claře Nonnerové.
Řeč vašeho těla je viditelná neustále. Tímto způsobem posíláte jiným lidem signály, i když ani netušíte, že s nimi komunikujete, a tím méně máte představu, co vlastně říkáte. Spisovatel Jarod Kintz to charakterizoval výstižně: „Miluji jazyk těla, protože mohu mluvit, aniž bych řekl jediné slovo, nemusím poslouchat a mohu se dokonce odvrátit.“
Na zámku Velké Losiny, nechvalně známém hlavně čarodějnickými procesy ze 17. století, si ještě do 30. září můžete prohlédnout unikátní výstavu, která je věnována 50. výročí natáčení známého českého filmu Kladivo na čarodějnice. Předlohou k filmu byl román Václava Kaplického se scénářem a režií známého Otakara Vávry. Ve filmu účinkovaly tehdejší herecké špičky, Josef Kemr, Eduard Cupák, Vladimír Šmeral nebo Jiřina Štěpničková. Film byl natočen v roce 1969, ale protože tehdejšímu režimu připomínal známé metody vynucování přiznání a atmosféru strachu padesátých let, byl promítán jen v menších kinech a na televizních obrazovkách se dokonce objevil až v roce 1989.
Nikdy se nenašlo žádné tělo, prokuratura nedodala soudu jediný přímý důkaz. Přesto byl muž, v jehož domě končily stopy tuctu nezvěstných žen – většinou vdov středního věku, se kterými se seznámil na inzerát –, odsouzen k smrti.
Stavitel a architekt Quido Bělský se narodil 5. ledna 1855 v Praze v Bartolomějské ulici č. 305/3.
Stručně řečeno, Polsko doplatilo na rozdělení Evropy po napoleonských válkách ve prospěch vítězů, tedy také Ruského impéria. Ozbrojenému povstání proti němu se zúčastnil i mladičký Aleksander Głowacki. Svět literatury ho ale zná a jeho čtenáři ho milují jako Bolesława Pruse.
Provokovala svou vizáží, chováním i divadelními hrami. Američanka Mae West byla tanečnice, herečka, dramatička, scenáristka, textařka a spisovatelka, jedna z největších hollywoodských filmových hvězd a sex-symbolů 30. let minulého století. Za druhé světové války její jméno používali američtí i britští letci a námořníci pro nafukovací záchranné vesty – zřejmě kvůli podobnosti rozměrů nafouknuté vesty s hereččiným poprsím. Na Mae West však můžeme narazit i v Čapkově Válce s Mloky, kde prohlašuje, že mloci nemohou mít duši, neboť nemají žádný sexappeal. Pojďme se pobavit dalšími výroky vnadné a svérázné umělkyně.
