Jeden z největších poválečných masakrů německy mluvících obyvatel se odehrál před 75 lety v Postoloprtech na Lounsku. Město k výročí žádnou akci nepřipravuje. Na oběti vzpomenuli zástupci radnice při květnovém pietním aktu na hřbitově, kde je od roku 2010 pamětní deska. Historik Michal Pehr řekl, že pro objasnění události se udělalo nejvíc v posledních dvaceti letech.
Výjimečný příběh Němky Elisabeth Morcheové a šesti jejích synů, kteří byli i československými občany, nově připomíná ve Stvolínkách na Českolipsku pamětní deska. Tři nejstarší bratři se v této obci narodili a proti fašismu bojovala celá rodina v Německu, Česku a poté na západní i východní frontě za druhé světové války.
Oslavy 75. výročí konce druhé světové války musejí zahraniční ambasády v Praze kvůli epidemii koronaviru uskutečnit v omezeném formátu. Většinu aktivit přesouvají na internet a sociální sítě, slovenský velvyslanec Peter Weiss připravuje také projev v Českém rozhlase. Na dotaz to uvedli zástupci jednotlivých velvyslanectví.
Výstavu ke tři čtvrtě století od konce druhé světové války připravuje muzeum v Semilech. Pojednávat bude především o málo známé kapitole místních dějin, která je spojená s válečnou výrobou v továrně s krycím jménem Zittwerke. Informoval o tom ředitel muzea Miroslav Šnaiberk.
Zničení chebského nádraží bombardováním z 8. dubna 1945 proměnilo tvář města. Z pohledu amerického letectva šlo ale o velmi úspěšný nálet. Podrobnosti o náletu získal historik Luděk Matějíček až z amerického národního archivu ve Washingtonu.
Radnice Prahy 6 dnes ráno začala odstraňovat sochu maršála Ivana Stěpanoviče Koněva v Bubenči. Socha poputuje do depozitáře a následně do Muzea paměti 20. století, jehož vybudování chystá hlavní město, uvedl mluvčí Prahy 6 Ondřej Šrámek. Koněvův pomník má podle rozhodnutí zastupitelstva městské části Prahy 6 z loňského září nahradit památník osvobození Prahy na konci druhé světové války. Radnice nechala Koněvův památník loni kvůli opakovaným útokům vandalů zakrýt plachtou. Ta byla nakonec zase odstraněna.
Statečný a hluboce věřící maďarský biskup Vilmos Apor (29. 2. 1892 – 2. 4. 1945) vyměnil svůj život za životy lidí, jimž poskytl ochranu ve své biskupské rezidenci. Přinejmenším tak před znásilněním zachránil na sto dívek a žen a považoval to za svou samozřejmou povinnost. Kněžskou i lidskou.
Ernst Ludwig Hiemer se narodil 5. července 1900 v Grosweingartenu nedaleko Schwabachu. Po studiích se stal profesorem a když se dostal k moci národní socialismus, začal pracovat jako obchodní správce říšské tiskové komory.
Pro Hitlera začala Traudl Jungeová (16. 3. 1920 – 10. 2. 2002) pracovat v prosinci 1942 jako nejmladší z jeho osobních sekretářek. „Bylo mi 22 let a o politice jsem nic nevěděla, nezajímala mě“, řekla Traudl o několik desetiletí později a dodala, že „cítí osobní vinu za to, že pracovala mezi největšími zločinci, jací kdy žili“. Na co vzpomíná?
Jmenoval Allen Welsh Dulles (7. 4. 1893 – 29. 1. 1969) a do čela CIA se dostal v opravdu zajímavé době poválečného přeskupování mocenských poměrů. A v éře začínající, a nakonec i vrcholící studené války, kterou za USA vedl i jeho starší bratr John Foster Dulles. Mnohé z těch dob zůstává neobjasněno dodnes.
Hornické muzeum Příbram letos návštěvníkům připomene 145 let od světového rekordu v dosažení kilometru svislé hloubky v dole Vojtěch. V Památníku Vojna v Lešeticích bude také připravena tematická výstava k 75. výročí konce druhé světové války.
Tato hrdinka se jmenovala Zinaida Portnova a narodila se 20. února 1926 v Leningradě v běloruské dělnické rodině. Němci vpadli do její vlasti právě, když skončila 7. třídu základní školy. Rázem se tak ocitla na okupovaném území. A její volba byla jasná.
Přitom nechtěl nic jiného, než aby v jeho milovaném Německu žil německý národ tak zdravý, jak to jen bylo možné. V souladu s tehdejší nacistickou ideologií k tomu však zvolil prostředky a postupy doslova zločinecké.
Jeho jméno se nedostalo na seznam válečných zločinců a v podstatě vymizelo i ze všeobecného povědomí. Vždycky se lépe připomínají vítězství, než porážky a ústupy, ale vojenské dějiny píšou i takoví „řadoví generálové“ jako byl Gotthard Heinrici.
U nás se proslavil především nezapomenutelnou a nepřekonatelnou titulní rolí ve filmu „Fanfán Tulipán“ (1951) po boku krásné Giny Lollobrigidy a jednou provždy se tak stal prototypem romantického rošťáka, který se ale umí i bláznivě a zároveň opravdově zamilovat.
Tato tzv. Zimní válka (finsky Talvisota) začala 30. listopadu 1939 napadením Finska Sovětským bez oficiálního vyhlášení války. Vyvrcholila tím dlouhodobá snaha SSSR získat ty části finského území, které pro sebe považoval za strategicky důležitá.
Jako mladičká komsomolka se Zoja dobrovolně přihlásila k boji proti okupantům, ale nedokázala si zřejmě úplně dobře představit, co to doopravdy znamená. Byla dopadena hned během své první diverzní akce, ale i tak svou odvahou inspirovala další spolubojovníky. Jako první ženě jí byl také udělen titul Hrdiny Sovětského svazu. Posmrtně.
V USA ji ve svém „uranovém milíři“ 2. prosince 1942 demonstroval italský fyzik Enrico Fermi (29. 9. 1901 – 28. 11. 1954). V tomto pokusu zúročil své teoretické poznatky a otevřel USA, později i dalším státům, cestu k výrobě atomové a poté i vodíkové bomby.
Osudová zkouška na něj čekala třikrát v životě a ve všech třech případech se Alois Liška, nar. 20. listopadu 1895 v osadě Záborčí u Malé Skály, rozhodl správně. Protože měl více štěstí, anebo byl předvídavější než mnozí jiní?
Jako zkušenému vojákovi bylo generálu Weidlingovi jasné, že obrana Berlína je boj ztracený předem a že nemá smysl v něm obětovat víc životů, než je nutné. Za svého Vůdce přesto bojoval až do poslední chvíle, vlastně ještě o pár hodin déle.