Její následovnice by se s pouhým označením „něčí žena“ už nespokojily, pro Mamie to byla samozřejmost. Vdávala se v 19 letech, se svým Ikem prožila 53 let a jako „žena v domácnosti“ ho po celou podporovala. A nepřišlo jí to nijak omezující. Prostě – jiná doba.
Je děsivé, když během války dochází k bestiálním činům ze zvůle vojáků. Co však říct k tomu, když se tak děje na základě příslušné směrnice? Za druhé světové války právě takový rozkaz vydal polní maršál Wilhelm Bodewin Johann Gustav Keitel.
Generál Wladyslaw Sikorski, předseda polské exilové vlády a vrchní velitel polských jednotek, které bojovaly spolu s Velkou Británií, Spojenými státy a Sovětským svazem proti Německu, odletěl 24. května 1943 z Anglie na Blízký východ. O dva dny později do jeho kanceláře v Londýně zatelefonoval jakýsi anonym. Informoval o tom, že letadlo generála Sikorského havarovalo u Gibraltaru a že všichni cestující při nehodě zahynuli. V kanceláři to bylo považováno za vtip nebo za pouhou provokaci, neboť již předtím obdrželi zprávu, že letadlo bezpečně přistálo a chystá se pokračovat do Káhiry.
Od jeho narození uplynulo téměř 130 let. Byl skvělý generál a americký prezident. Dnes ho však vnímáme spíše jako historickou osobnost než skutečného člověka. Tím však byl především, v tom nejlepším slova smyslu.
Z Prahy se velitel Waffen SS, generál Pückler-Burghauss během Pražského povstání ještě dokázal probít až k Čimelicím, tam už ale nebylo kam uhnout. Sovětské a americké jednotky ho tam sevřely v nemilosrdném obklíčení.
Své jméno dostala jako zkratka slova „Vergeltungswaffe“ tedy „zbraň odplaty“, v pořadí druhá. Tou první byla V-1, letounová střela, zatímco V-2 byla první sériově vyráběnou balistickou raketou. Do značné míry technicky předběhla svou dobu a stala se ideovým východiskem většiny současných raket. Včetně těch kosmických.
Válečná bilance Ericha Alfreda „Bubiho“ Hartmanna je opravdu impozantní. Za druhé světové války absolvoval 1404 bojových letů, svedl 825 vzdušných soubojů, sestřelil 352 nepřátelských letadel, z toho 345 sovětských, a šťastně 14x nouzově přistál. Přátelé mu říkali „Blonďatý rytíř“, nepřátelé „Černý ďábel“.
Nikdo totiž neprohrává rád a prohrát válku, navíc největší válku v dějinách lidstva, je životní zkušenost, se kterou se také každý nemusí dokázat vyrovnat. Velkoadmirál Karl Dönitz se k dané situaci postavil čestně, i když věděl, že mu hrozí i trest smrti.
A kupodivu mu to nejen prošlo, ale dokonce i přineslo vyznamenání. A také další přezdívku – Bojechtivý Jack. Zastával názor, že „důstojník, který jde do akce bez svého meče, je nesprávně vybaven“. Sám používal ten skotský a statečnost k boji s ním nutnou, předpokládal jaksi automaticky.
Muž, jehož stroje se staly jednou z ikon druhé světové války, se jmenoval Wilhelm (Willy) Emil Messerschmitt 26. 6. 1898 – 15. 9. 1978 Mnichov. To, že se přiklonil na tu nesprávnou stranu, nic nemění na tom, že první úspěšně provozované letadlo navrhl právě on.
Ve vzdušném prostoru nad obcí Kovářská (Schmiedeberg), nedaleko Vejprt v Krušných horách, se 11. září 1944 střetla letadla 8. letecké armády vzdušných sil Spojených států se stíhací skupinou Jagdgeschwader německé Luftwaffe. Jak to dopadlo?
Jmenoval se Ing. Jan Bervida a narodil se 4. září 1893 v Radkově a jeho jméno si dnes vybaví opravdu jen málokdo. A i když jeho idea využití kluzáků v armádním letectvu a v boji je dnes překonaná, fakticky jejím prostřednictvím přispěl náš rodák za druhé světové války k vítězství Spojenců za západní frontě.
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.
Přesto většina jeho návrhů zůstala jen na papíře nebo v podobě modelů. Hitler totiž počítal s tím, že ta nejmonumentálnější díla svého nejmilejšího architekta se postaví až po válce. Samozřejmě vyhrané, k čemuž ovšem nedošlo. Ten největší zázrak ale Albert Speer postavil z pouhého světla…
Nelze pochopit současný Balkán, aniž známe jeho dějiny. V chorvatském koncentračním táboře Jasenovac docházelo k horším zvěrstvům, než v těch německých a navíc zůstala nepotrestána. Jak potom hledat – a hlacně najít – jakékoliv usmíření či odpuštění?
A nezklamala ji. Jenže šlo o čas. Sestrojení prvního proudového letounu už bylo na spadnutí před válkou, okupace Polska ho jen urychlila. Ale ne dost. Hitler i Göring chtěli do své bleskové války zbraně, které by mohli nasadit hned.
V Kremlu ho 23. srpna 1939 podepsali ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop a jeho sovětský protějšek Vjačeslav Molotov. Formálně šlo o „smlouvu o neútočení“, fakticky o rozdělení sfér vlivu v tehdejší Evropě. A také o rozsudek smrti, přinejmenším pro některé antifašisty a antikomunisty.
Jmenoval se Takidžiró Óniši, narodil se 2. června 1891 a získal přezdívku „otec kamikaze“. Jenže oběti pilotů – sebevrahů založené na středověké mystické pověře Japonsko nezachránily. A ani ho zachránit nemohly.
Ale jinak to samozřejmě byla všechno pravda. Tedy skoro – přinejmenším co do ztvárnění špionážních metod postupů. K těm měl ostatně duchovní otec Jamese Bonda, Ian Lancaster Fleming (28. 5. 1908 – 12. 8. 1964), osobně velmi blízko.
André Devigny, spoután a sám, čekal na vykonání rozsudku smrti v cele vojenské věznice Montluc v Lyonu. Bojovníka francouzského hnutí odporu zde uvěznilo gestapo v dubnu roku 1943. Brutálně jej zbili a odsoudili k trestu smrti. Francouzský voják se ale rozhodl o téměř nemožné – z přísně střežené věznice uprchnout.