Jedna věc je mít fobii z pavouků, ale větší strachy, které si v sobě nosíme, mohou podkopat naše úsilí o lepší život. Strach může mít oslabující účinek. Kvůli obavám ze selhání třeba nedokážete snášet riziko nebo ze strachu před výsměchem nechcete přijmout vedoucí roli.
Už se vás někdy dotklo, když například ostatní zapomněli na vaše narozeniny nebo jste nebyli pozváni na oslavu? Berete si poznámky jiných lidí často tak k srdci, že na ně musíte neustále myslet? Existují lidé, kterým nemůžete odpustit? Pak víte, co to znamená cítit se uražený a zraněný.
Pokud patříte mezi ty, co se snadno uráží, nedosáhnete nikdy životní pohody. Skutečnost je taková, že musíte mít do jisté míry hroší kůži, jen abyste přečkali průměrný den. Lidé totiž – neúmyslně či úmyslně – dokáží hodně ubližovat.
Když někdo dokáže bez váhání zvednout ruku, přiznat se, že udělal chybu, a omluvit se, svědčí to o jeho zralosti a moudrosti. Příliš mnoho lidí odmítá připustit, že se mýlí, a než by přijali osobní odpovědnost, raději viní ostatní.
I když je důležité vyhýbat se znečištěnému prostředí, největší nebezpečí však představuje znečištění, které způsobují lidé ve vašem okolí. Mohou to být vaši přátelé, rodinní příslušníci či kolegové, kteří vyplňují prostor negativitou, skepticismem nebo žárlivostí, a kteří neustále naříkají a stále něco chtějí, aniž by sami dávali. Všichni máme takové chvíle, ale toxičtí lidé se vyznačují tím, že se takto chovají trvale.
Mnozí lidé se cítí osamělí, nemilovaní, opuštění nebo odtržení od života. Strach, že zůstanou sami, přichází hned po strachu z nemoci a strachu ze ztráty zaměstnání. Při úvahách o stáří udává okolo poloviny lidí, že se obávají samoty ve starším věku. Někteří lidé dokonce prožívají samotu o mnoho bolestněji než fyzické onemocnění.
Uvědomění spočívá jednoduše v tom, že člověk plně prožívá daný okamžik, a tím se odděluje od starostí o minulost nebo obav z budoucnosti. Jde o to klidně věnovat pozornost tomu, co se děje právě teď. Abychom zopakovali staré klišé, měli bychom se probudit a ucítit vůni růží.
Když odmítnete odpustit, nikdy se vám nepodaří cítit se lépe. Děláte jen to, že v sobě udržujete pocity podrážděnosti, zlosti nebo žárlivosti, což vám nemůže nijak prospět. Jestliže jste na někoho rozzlobení a odmítáte mu odpustit, je to stejné, jako byste vypili jed a čekali, že zemře ten druhý.
Podle studie, kterou roku 2009 otiskl časopis Journal of Epidemiology and Community Health, mají lidé menší pravděpodobnost stresu nebo úzkosti, když žijí nebo pracují poblíž zeleně. Japonci tomu říkají „koupání v lese“. Pouhá procházka parkem a lesem stačí k tomu, aby poklesl krevní tlak a úroveň stresu.
Zkoušíte se někdy vědomě dotazovat své intuice a ptáte se sami sebe „Jaký mám dojem z tohoto člověka, situace nebo rozhodnutí?“ Když důvěřujete svým instinktům, může vám to pomoci na pracovišti i v jiných životních oblastech. Nebezpečí spočívá v tom, že rady své intuice můžete přeslechnout kvůli vnějšímu šumu, takže postoje a názory jiných lidí převáží nad vašimi vlastními.
K hlavním důvodům rozvodů nepatří vyhasnutí lásky nebo podvádění. Průzkumy ukazují, že lidé od svých partnerů odcházejí proto, že neslyší pochvaly, které si podle svého názoru zaslouží. Každý touží po uznání druhých lidí. Pramení to z lidské potřeby, aby nás ostatní oceňovali a milovali. Proto je mimořádně důležité lidem pravidelně děkovat a oceňovat jejich snahu.
Když se podíváte zpátky, najdete ve svých vzpomínkách něco, co vás trápí nebo rozčiluje? Litujete nevyužitých příležitostí, pokažených vztahů nebo toho, že jste někomu ublížili? Cítíte vinu za to, co jste udělali špatně, a za nesprávná rozhodnutí nebo vnímáte úzkost kvůli tomu, co vám lidé udělali nebo řekli? Svou minulost nemůžete změnit, ale můžete změnit způsob, kterým o ní přemýšlíte a jak ji vnímáte.
Vzhledem k tomu, že naše společnost klade rovnítko mezi štěstí a mládí, často předpokládáme, že spolu se stárnutím přichází i lítost, zoufalství a beznaděj. Není to pravda. Emoční bolesti nebo otupělost jsou příznakem toho, že žijeme špatně, nikoli toho, že žijeme dlouho.
Asi neexistuje člověk, který by řekl, že nemá žádnou starost. Tento nepokoj mysli způsobený životními těžkostmi a problémy nebo jen zájmem o stav druhého pociťuje někdy každý z nás. Jak se se starostmi ale vypořádat a zbytečně si je ještě nepřidělávat?
Pokud je samota vaším denním chlebem a jste často sami, měli byste se nad tím zamyslet. Osamělí lidé jsou totiž celkově víc náchylní k nemocem než lidé, kteří chodí do společnosti a mají přátele.
Festival Na hlavu nabídne komplexní pohled na duševní zdraví. Letos se koná už třetí ročník akce. Pořádá ji Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) spolu s iniciativou Na rovinu v Městské knihovně v Praze od 31. ledna do 3. února. Uvedeno bude devět filmů s tematikou duševního zdraví, projekce budou spojené s komentáři odborníků. Nachystaná jsou také autorská čtení, besedy a přednášky, uvedl mluvčí NUDZ Jan Červenka. NUDZ sídlí v Klecanech u Prahy.