„Největší význam Hašlerův spočívá v jeho písničkách – čistě časových, decentních a poetických, kterými odstranil starý brak pouličních odrhovaček, ponejvíce dle německých, vídeňských vzorů spáchaných.“
(Světozor, 1918)
Vivat Vlasta! zvolal v závěru svého projevu herec David Prachař. Rozloučení s herečkou Vlastou Chramostovou, která v nedožitých 93 letech zemřela letos 6. října, se uskutečnilo v Národním divadle. Na místě, kde si to přála a od devadesátých let hrála.
„Mistrně kreslí večerní nálady, soumračné šero lesních tišin, ale také hru slunečních paprsků, prodírajících se korunami lesních velikánů.“
F. X. Harlas.
Šedesátá léta 19. století přinesla vítaný zdroj informací o životě v Praze.
Faráři opouštěli německý jazyk a můžeme se tedy bez obtíží dozvědět něco ze života jejich oveček. Farní kroniky jsou přístupné na stránkách Archivu hlavního města Prahy.
Konkrétně se můžeme vhlédnout třeba do roku 1868 a do kroniky břevnovské, kterou vedl kaplan Kristin Plodek. Co ho trápilo a co těšilo…
Stará matička nachází v hrnečku poslední krejcárek. Čeledín si odpustí po parném dnu na poli džbánek piva. Řemeslník, obchodník, pán s hůlkou a cylindrem v ruce. Ti všichni neváhají a skládají se na divadlo, které se začíná v Praze stavět. Bude jejich, bude národní. Peníze přibývají. Na cihly, na platy zedníkům, na honoráře přizvaným umělcům. Ne, to není ironie nebo výsměch snahám lidí, kteří kdysi žili. Peníze posílali i ti, kteří nikdy v Praze nebyli. Ale tak jako ve všem každá věc má svůj rub a líc.
„Myslím, že jsem už od malička chtěla být herečkou. Uvědomila jsem si to zvláště nedávno, když jsem objevila svůj starý sešit z páté třídy obecné školy. Dostali jsme tehdy slohové cvičeni na námět: Čim chci být a proč? A já napsala: Chtěla bych být učitelkou nebo herečkou. Učitelkou proto, abych mohla dávat pětky, a herečkou proto, abych mohla chodit po jevišti v krásných šatech.“
Každý člověk vzpomíná jinak. Pokud dlouhodobě vyrazí do světa, třeba za prací. Nebo za dobrodružstvím. Nebo do exilu, což už je naštěstí minulostí. Někdo si vezme oblíbenou knihu, někdo album, někdo obrázek, který pak visí na tom nejdůležitějším místě. Nebo obrázkový kalendář po babičce. Stačí ho jen otevřít a vzdálený hluk velkoměsta utichne. Uvidíte před očima líbezné baroko jihočeské vesnice. Kvetoucí lípy, bzučící včely a u můstku přes potůček se na vás dívá utrápená socha světce. Nebo vonící, čerstvý chleba, který nenajdete nikde jinde než doma. Také to může být sedlák s cepem, na mlatě za humny, nebo kdysi za vozovou hradbou. Zdá se vám tento úvod příliš nostalgický? Budiž, ale žil pouze jediný malíř, se kterým se vám tato cesta v čase může podařit.
Jak málo chybělo a přišli jsme o jednoho ze skvělých českých umělců! Hercem se stal proti otcově vůli a vlastně tak trochu i proti vůli své.
Základní kameny pro Národní divadlo byly do Prahy přivezeny z různých symbolických míst Čech a Moravy. Základní kámen číslo 12 nese nápis „Záhlinice na Moravě, vlasti Tobě ku oslavě“.
František Fridrich získal ve své době jako jediný fotograf z Čech skutečně mezinárodní věhlas. Nejvíce se proslavil snímky Prahy a fotografiemi z lázeňských měst.
O herectví snila budoucí herečka už na základní škole a tak se v roce 1942 přihlásila ke studiu na pražské státní konzervatoři, kam chodila v letech 1941-44. Němci ale školu zavřeli a Libuše byla nuceně nasazena na práci do Berlína. Po válce dokončila v roce 1946 konzervatoř a pokračovala studiem na DAMU, kde patřila k zakladatelům školního Divadla DISK.
Stalo se na jaře roku 1868, kdy byla v Praze 16. května položením základních kamenů slavnostně zahájena stavba Národního divadla. Slavnosti se tehdy zúčastnilo odhadem až 150 tisíc lidí. Kameny pro Národní divadlo byly do Prahy přivezeny z různých symbolických míst Čech a Moravy.
Vydáme se proti proudu času do historie českého národa. Je jaro roku 1868, přesně 16. května a v Praze je položením základních kamenů slavnostně zahájena stavba Národního divadla.
Historická budova pražského Národního divadla má požární signalizaci napojenou na dispečink s nepřetržitou službou, hlediště, hlavní a zadní jeviště oddělují dvě protipožární opony. Únikové východy jsou naddimenzované. S případným zásahem proti ohni se počítá také při rekonstrukci budovy Státní opery, uvedl mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
Rudolf Hrušínský starší je potomkem významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Narodil se 17. října 1920 v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské – Červíčkové. V její společnosti hráli i oba Rudolfovi rodiče Rudolf Hrušínský nejstarší (1897 – 1956) a Hermína Červíčková – Budínská (1901 – 1989). Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Na konzervatoř ho nevzali, uvažoval o různých povoláních (například právník), ale nakonec se stal hercem.
Do titulku jsme si vypůjčili jeho „písničku“ z filmu Tři veteráni, jak jste možná poznali. Herec Vladimír Hrubý se narodil 23. března 1924 v Praze, dětství a mládí strávil v Hradci Králové.
Jméno herce a režiséra Karla Dostala je vám možná neznámé. Ale při pohledu na jeho tvář si ho možná vybavíte v některé roli z filmů pro pamětníky. Karel Dostal přišel na svět před 135 lety, 14. března 1884 v Nymburce.
Ve své době byl v Čechách hereckou hvězdou první velikosti. Jeho otec se živil jako truhlář a bydlel v Českých Budějovicích v Kněžské ulici čp. 369/18. Herecký bard se tady narodil 6. března 1889 a byl zamatrikován jako František Eduard Kohout.
Před 135 lety, 6. února 1884 se v Jičíně v rodině obuvníka narodil Vlastislav Hofman, architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, ilustrátor, designér a scénograf.
Michal Štípa patří k nejvíce sexy tanečníkům u nás a na svém kontě má řadu prestižních baletních rolí. Teď ale všechny šokoval tím, že ve Zlaté kapličce končí! Co je tím důvodem a kam povedou jeho kroky dále?