Alois Hitler se narodil 13. ledna 1882 ve Vídni jako nemanželský syn celníka Aloise Hitlera a jeho milenky a pozdější druhé manželky Franzisky Matzelsbergerové. Se svým nevlastním bratrem Adolfem ale toho později moc společného neměl.
Přitom nechtěl nic jiného, než aby v jeho milovaném Německu žil německý národ tak zdravý, jak to jen bylo možné. V souladu s tehdejší nacistickou ideologií k tomu však zvolil prostředky a postupy doslova zločinecké.
Jeden z nejpodivnějších příběhů z počátku 19. století. Chlapec, kterému dali jméno Kašpar Hauser, se objevil v roce 1828 v Norimberku. Neuměl chodit, jíst příborem, oblékat se, ani mýt. Přestože byl již dospělý, mluvil jazykem tříletého dítěte a jeho duchovní obzor vypadal obdobně. Těžko říct, zda byl duševně nemocný, nebo mentálně postižený, jako by celý život prožil v nějakém domácím vězení. Jen v ruce žmoulal list, na kterém stálo, že je synem služky a vysloužilého vojáka.
Vojenská kariéra Hermanna Höfla byla přímo ukázková a úspěšný zásah proti Slovenskému národnímu povstání byl bezpochyby jejím vrcholem. Už jen proto, že proti němu nestálo pravidelné vojsko, jak tomu ve válce bývá, ale partyzáni, německy často nazývaní bandité, bojující podle úplně jiných pravidel.
Tím nešťastníkem byl Ernst Julius Röhm (28. 11 1887 – 1. 7. 1934), důstojník, velitel a spoluzakladatel polovojenských oddílů SA (Sturmabteilung, nacistických „úderných oddílů“), tzv. „hnědých košil“. Dlouho patřil mezi Hitlerovy nejbližší soukmenovce, časem se ale stal Hitlerovi vrcholně nepohodlným.
Nad ránem propuklo peklo jako z filmového hororu. Devětatřicetiletý učitel z předměstí Stuttgartu a otec čtyř dětí během několika minut zmasakroval celou svou rodinu. Když se začalo rozednívat, zabil dýkou nejprve manželku, která spala vedle něj. Pak se zvedl a odešel do pokoje chlapců, kde zavraždil svého šestiletého a sedmiletého syna, načež v další místnosti usmrtil obě své dcery. Poté svlékl zakrvácenou košili, převlékl se do čistých šatů a vyzbrojil se dvěma pistolemi. Zamkl byt, kde právě přerval pět nevinných životů a vyšel do světa. Peklo mělo ještě pokračovat.
Jako zkušenému vojákovi bylo generálu Weidlingovi jasné, že obrana Berlína je boj ztracený předem a že nemá smysl v něm obětovat víc životů, než je nutné. Za svého Vůdce přesto bojoval až do poslední chvíle, vlastně ještě o pár hodin déle.
První světová válka skončila roku 1918, a to 11. 11. v 11 hodin. Jednoduché datum, které si dokáže zapamatovat i žáček první třídy, provázejí složité dějinné procesy předtím i potom.
Popsala třeba nejen své setkání s Kafkovou přítelkyní Milenou Jesenskou v Ravensbrücku, ale také řadu sovětských i německých dobových reálií, o nichž bychom se jinak nedozvěděli. Po roce 1945 dospěla původně nadšená komunistka Margarete Buber-Neumannová k názoru, že stalinský režim lze právem označit i jako fašistický.
Hlavně a především však tento německý inženýr stál u zrodu proudových letadel a budoucnost letectví viděl v tzv. delta křídlech. Nakonec se pokoušel postavit i pozoruhodný ekranoplán, který zůstává výzvou pro letecké konstruktéry dodnes.
Říkalo se mu také řezník nebo upír z Hannoveru a dnes se můžeme jenom podivovat, kolik vražd stihl provést, než byl dopaden. V zbídačeném Německu po 1. světové válce ovšem panovaly jiné poměry než dnes a kriminalistika jako obor stála teprve na začátku.
Blížící se konec války nezastihl německou armádu v optimální situaci. Její poslední nadějí se stalo silné opevnění hluboko ve francouzském území, tzv. „Brunhildina linie“ (Brunhilde Stellung). Tu Němci hodlali udržet, aby měli lepší pozici při blížícím se mírovém vyjednávání. A Spojenci to dobře věděli.
Mašinérie Hitlerovy Třetí říše by nemohla vzniknout, existovat a rozvíjet se bez systému a řádu, který musel někdo vymyslet a realizovat. V případě koncentračních táborů to byl dnes už prakticky neznámý „SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS“ Eicke.
Pár minut slávy. Velmi hořké. Stát se hlavní postavou nacistického monstrprocesu nebyl žádný med. Ale holandský mladík možná ani nevnímal, že se stal loutkou na velkém jevišti moderních dějin.
Největší ze všech hudebních skladatelů, který otevřel dveře nové hudební epoše – Ludwig van Beethoven. Měl obrovský vliv na mnoho pozdějších skladatelů, i když někteří z nich komponovali ve výrazně odlišném stylu. Beethoven ukázal cestu Brahmsovi, Wagnerovi, Schubertovi, Čajkovskému, Berliozovi, Gustavu Mahlerovi nebo Richardu Straussovi. Přínos geniálního skladatele hudebnímu světu je nevídaný.
Příběhy slavných špionů bývají pestré a napínavé, ne však vždy tak docela pravdivé. To platí i o Richardu Sorgem. Pro SSSR pracoval jako přesvědčený komunista, zpravodajská práce mu však zřejmě přinášela i osobní uspokojení a lichotila jeho ješitnosti. Mnohé o něm však nevíme dodnes.
Své jméno dostala jako zkratka slova „Vergeltungswaffe“ tedy „zbraň odplaty“, v pořadí druhá. Tou první byla V-1, letounová střela, zatímco V-2 byla první sériově vyráběnou balistickou raketou. Do značné míry technicky předběhla svou dobu a stala se ideovým východiskem většiny současných raket. Včetně těch kosmických.
Vlny selských nepokojů opakovaně otřásaly německými státy. Když se do čela další selské rebelie postavil vzdělaný teolog a rozený vůdce Thomas Müntzer, stal se z rozdrobených houfů úderný oddíl o síle několika tisíc mužů. Ale v rozhodující bitvě byli sedláci překvapeni a rozprášeni. A jejich vůdce čekal krutý trest.
Obávaný náčelník lyonského gestapa měl na svědomí tisíce životů a neštítil se osobně mučit ani děti. Přesto se mu podařilo stát se podplukovníkem bolivijské armády a unikat spravedlnosti dlouhých 42 let.
Válečná bilance Ericha Alfreda „Bubiho“ Hartmanna je opravdu impozantní. Za druhé světové války absolvoval 1404 bojových letů, svedl 825 vzdušných soubojů, sestřelil 352 nepřátelských letadel, z toho 345 sovětských, a šťastně 14x nouzově přistál. Přátelé mu říkali „Blonďatý rytíř“, nepřátelé „Černý ďábel“.