Blížící se konec války nezastihl německou armádu v optimální situaci. Její poslední nadějí se stalo silné opevnění hluboko ve francouzském území, tzv. „Brunhildina linie“ (Brunhilde Stellung). Tu Němci hodlali udržet, aby měli lepší pozici při blížícím se mírovém vyjednávání. A Spojenci to dobře věděli.
Mašinérie Hitlerovy Třetí říše by nemohla vzniknout, existovat a rozvíjet se bez systému a řádu, který musel někdo vymyslet a realizovat. V případě koncentračních táborů to byl dnes už prakticky neznámý „SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS“ Eicke.
Pár minut slávy. Velmi hořké. Stát se hlavní postavou nacistického monstrprocesu nebyl žádný med. Ale holandský mladík možná ani nevnímal, že se stal loutkou na velkém jevišti moderních dějin.
Největší ze všech hudebních skladatelů, který otevřel dveře nové hudební epoše – Ludwig van Beethoven. Měl obrovský vliv na mnoho pozdějších skladatelů, i když někteří z nich komponovali ve výrazně odlišném stylu. Beethoven ukázal cestu Brahmsovi, Wagnerovi, Schubertovi, Čajkovskému, Berliozovi, Gustavu Mahlerovi nebo Richardu Straussovi. Přínos geniálního skladatele hudebnímu světu je nevídaný.
Příběhy slavných špionů bývají pestré a napínavé, ne však vždy tak docela pravdivé. To platí i o Richardu Sorgem. Pro SSSR pracoval jako přesvědčený komunista, zpravodajská práce mu však zřejmě přinášela i osobní uspokojení a lichotila jeho ješitnosti. Mnohé o něm však nevíme dodnes.
Své jméno dostala jako zkratka slova „Vergeltungswaffe“ tedy „zbraň odplaty“, v pořadí druhá. Tou první byla V-1, letounová střela, zatímco V-2 byla první sériově vyráběnou balistickou raketou. Do značné míry technicky předběhla svou dobu a stala se ideovým východiskem většiny současných raket. Včetně těch kosmických.
Vlny selských nepokojů opakovaně otřásaly německými státy. Když se do čela další selské rebelie postavil vzdělaný teolog a rozený vůdce Thomas Müntzer, stal se z rozdrobených houfů úderný oddíl o síle několika tisíc mužů. Ale v rozhodující bitvě byli sedláci překvapeni a rozprášeni. A jejich vůdce čekal krutý trest.
Obávaný náčelník lyonského gestapa měl na svědomí tisíce životů a neštítil se osobně mučit ani děti. Přesto se mu podařilo stát se podplukovníkem bolivijské armády a unikat spravedlnosti dlouhých 42 let.
Válečná bilance Ericha Alfreda „Bubiho“ Hartmanna je opravdu impozantní. Za druhé světové války absolvoval 1404 bojových letů, svedl 825 vzdušných soubojů, sestřelil 352 nepřátelských letadel, z toho 345 sovětských, a šťastně 14x nouzově přistál. Přátelé mu říkali „Blonďatý rytíř“, nepřátelé „Černý ďábel“.
Z čistě filmařského hlediska ji nelze upřít objevení a zavedení řady novátorských postupů práce s kamerou, které jí její mužští kolegové nepokrytě záviděli. To, že pracovala přímo pro Hitlera, ji navíc „přihrálo“ příležitosti, k jakým se hned někdo nedostane. Sice za to později zaplatila, nejspíš toho ale nikdy později nelitovala.
Přitom správně vycítil, jaký obrovský potenciál se skrývá ve výrobě šicích strojů a později v jízdních kolech. Dokázal také do své továrny na tyto výrobky efektivně investovat potřebné prostředky a položit tak základy budoucího nadnárodního koncernu. S auty to ale opravdu neodhadl.
Závratná kariéra ambiciózního mladíka na dánském královském dvoře vyvolala vlnu nevole. Na jejím konci stál převrat, který zbavil královnina milence moci. Ale daň za několik let panování měla být daleko větší.
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.
Tajuplný a krásný poklad, o kterém se spekuluje několik desítek let. Jantarová komnata. Po druhé světové válce zmizela, a doposud nebyla nalezena. Jaký byl její osud?
Talent získal od Boha. Mimořádně schopný a nadaný obchodník a finančník upoutal pozornost württenberského vévody, který si ho vybral do funkce všemocného „dvorního žida“. Ale po vévodově smrti se hněv lidu snesl právě na Oppenheimerova bedra. Elegantního a bohatého „poradce“ zatkli a ve velmi pochybném procesu odsoudili.
V Kremlu ho 23. srpna 1939 podepsali ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop a jeho sovětský protějšek Vjačeslav Molotov. Formálně šlo o „smlouvu o neútočení“, fakticky o rozdělení sfér vlivu v tehdejší Evropě. A také o rozsudek smrti, přinejmenším pro některé antifašisty a antikomunisty.
Karl Denke (12. 8. 1870 – 22. 12. 1924) je dnes známý také jako „zapomenutý kanibal“. I když jeho zločiny patří mezi ty nejzrůdnější, kvůli malé publicitě se na vše brzy zapomnělo. A to není dobře. V sousedství měl totiž tento sériový vrah a kanibal pověst celkem milého člověka. Kolik toho o svých sousedech víte vy?
To je zatím poslední domněnka týkající se dnes již legendárního generála Vlasova a jeho spletitých a dodnes ne zcela objasněných osudů, které místy navenek vypadají i poměrně nelogicky. Jeho vlastní lidé ho označili za zrádce. Právem?
Západoněmecká koprodukční fantasy Nekonečný příběh letos slaví 35 let od svého vzniku. Kultovní filmové vyprávění o malém chlapci Bastianovi, který se prostřednictvím knihy stane součástí nikdy nekončícího příběhu říše Fantazie, milují malí i velcí diváci. Zásluhu na tom nemá jen nadčasová produkce, příběh s filozofickým přesahem či působivá hudba, ale i vynikající český dabing. Kdo by si nepamatoval statečného Atreje a jeho bělouše Artexe, dobráckého Kamenožrouta, mrzutého Morlora nebo usměvavého rychlodraka Falka s podmanivým hlasem pana Cupáka! Pojďme se stát součástí nikdy nekončícího příběhu diváckých vzpomínek prostřednictvím několika zajímavostí o filmu.
Během své mise v Litvě v letech 1939 – 1940 vpisoval tranzitní víza do Japonska žadatelům do pasů ještě cestou na nádraží, protože Litvu musel nakonec opustit i on sám. Ocenění svého statečného činu se dočkal Čiune Sugihara dočkal až těsně před smrtí.