Z čistě filmařského hlediska ji nelze upřít objevení a zavedení řady novátorských postupů práce s kamerou, které jí její mužští kolegové nepokrytě záviděli. To, že pracovala přímo pro Hitlera, ji navíc „přihrálo“ příležitosti, k jakým se hned někdo nedostane. Sice za to později zaplatila, nejspíš toho ale nikdy později nelitovala.
Přitom správně vycítil, jaký obrovský potenciál se skrývá ve výrobě šicích strojů a později v jízdních kolech. Dokázal také do své továrny na tyto výrobky efektivně investovat potřebné prostředky a položit tak základy budoucího nadnárodního koncernu. S auty to ale opravdu neodhadl.
Závratná kariéra ambiciózního mladíka na dánském královském dvoře vyvolala vlnu nevole. Na jejím konci stál převrat, který zbavil královnina milence moci. Ale daň za několik let panování měla být daleko větší.
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.
Tajuplný a krásný poklad, o kterém se spekuluje několik desítek let. Jantarová komnata. Po druhé světové válce zmizela, a doposud nebyla nalezena. Jaký byl její osud?
Talent získal od Boha. Mimořádně schopný a nadaný obchodník a finančník upoutal pozornost württenberského vévody, který si ho vybral do funkce všemocného „dvorního žida“. Ale po vévodově smrti se hněv lidu snesl právě na Oppenheimerova bedra. Elegantního a bohatého „poradce“ zatkli a ve velmi pochybném procesu odsoudili.
V Kremlu ho 23. srpna 1939 podepsali ministr zahraničních věcí Německa Joachim von Ribbentrop a jeho sovětský protějšek Vjačeslav Molotov. Formálně šlo o „smlouvu o neútočení“, fakticky o rozdělení sfér vlivu v tehdejší Evropě. A také o rozsudek smrti, přinejmenším pro některé antifašisty a antikomunisty.
Karl Denke (12. 8. 1870 – 22. 12. 1924) je dnes známý také jako „zapomenutý kanibal“. I když jeho zločiny patří mezi ty nejzrůdnější, kvůli malé publicitě se na vše brzy zapomnělo. A to není dobře. V sousedství měl totiž tento sériový vrah a kanibal pověst celkem milého člověka. Kolik toho o svých sousedech víte vy?
To je zatím poslední domněnka týkající se dnes již legendárního generála Vlasova a jeho spletitých a dodnes ne zcela objasněných osudů, které místy navenek vypadají i poměrně nelogicky. Jeho vlastní lidé ho označili za zrádce. Právem?
Západoněmecká koprodukční fantasy Nekonečný příběh letos slaví 35 let od svého vzniku. Kultovní filmové vyprávění o malém chlapci Bastianovi, který se prostřednictvím knihy stane součástí nikdy nekončícího příběhu říše Fantazie, milují malí i velcí diváci. Zásluhu na tom nemá jen nadčasová produkce, příběh s filozofickým přesahem či působivá hudba, ale i vynikající český dabing. Kdo by si nepamatoval statečného Atreje a jeho bělouše Artexe, dobráckého Kamenožrouta, mrzutého Morlora nebo usměvavého rychlodraka Falka s podmanivým hlasem pana Cupáka! Pojďme se stát součástí nikdy nekončícího příběhu diváckých vzpomínek prostřednictvím několika zajímavostí o filmu.
Během své mise v Litvě v letech 1939 – 1940 vpisoval tranzitní víza do Japonska žadatelům do pasů ještě cestou na nádraží, protože Litvu musel nakonec opustit i on sám. Ocenění svého statečného činu se dočkal Čiune Sugihara dočkal až těsně před smrtí.
Rok po napadení SSSR hitlerovským Německem byla situace pro Sovětský svaz opravdu kritická. Rudá armáda ustupovala, jenže nemohla ustupovat donekonečna. Stalin si toho byl plně vědom a bylo mu jasné i to, že v těchto chvílích se skutečně rozhoduje o bytí a nebytí SSSR.
Protože i admirálům velí politici, v případě Nikolaje Gerasimoviče Kuzněcova (24. 7. 1904 – 6. 12. 1974) J. V. Stalin. Nejdřív spolupráce s hitlerovským Německem, potom boj proti němu a za vzorné služby obvinění ve vykonstruovaném politickém procesu.
Jeho jméno nepatří v historii druhé světové války mezi ta „velká“ nebo dokonce úplně největší. Důstojnící a generálové jako on přitom tvořili onen naprosto nenahraditelný „tmel“ mezi Hitlerem a armádou. Jejich osudy nám mají co říct i dnes.
Z Česka do Německa nelegálně přešlo loni o 260 migrantů víc než v roce 2017. Tehdy jich hranice protizákonně překročilo 4035, zatímco v roce 2018 to bylo už 4295 uprchlíků. To je 6,5% nárůst. Vyplývá to z výroční zprávy spolkové police za minulý rok.
Bůhví proč byl pro operaci spojeneckých vojsk na Sicílii, která začala 9. července 1943, jako krycí název vybrán název severského plemene psů husky. Možná k zmatení nepřítele, možná jako vtípek, který dnes už nejsme schopni docenit. V každém případě bylo obsazení Sicílie jedním z klíčových momentů celé druh světové války.
Anebo ano? USA tuto otázku zodpověděly jednou provždy v Hirošimě a Nagasaki. Němečtí vědci to měli složitější. Jistě chtěli bojovat za svou vlast, jenže ta upadla do Hitlerových spárů. A pro Hitlera pracovat nechtěli. Jediné štěstí měli v tom, že Hitler to nakonec po nich ani nechtěl.
Došlo k tomu v bitvě u Brodů, jedna z největších tankových bitev v dějinách, která začala 26. 6. 1941 a trvala čtyři dny. Wehrmacht si v ní nakonec těžko uvěřitelným způsobem poradil s více jak čtyřnásobnou přesilou. Hlavně proto, že sovětské velení dělalo jednu chybu za druhou.
Jmenoval se Siegfried Günter a spolu se svým dvojčetem Walterem se narodil 8. prosince 1899. Oba bratři se zapsali do dějin letectví v době, kdy se na rýsovacích prknech rodila první proudová letadla. Walter pracoval na prvním takovém německém letadle a Siegfried je pokládán za „otce“ teorie modulace tahu.
Tato málo známá kapitola německé historie značně připomínající náš 21. srpen 1968 se jmenuje „Aufstand des 17. Juni“, čili Povstání 17. června, i když fakticky začalo o den dříve. Potlačeno bylo během 24 hodin, mimo Berlín však doznívalo ještě v červenci. Marně.