25. prosince 1979 v 15 hodin moskevského času překročili první vojáci Sovětského svazu sovětsko-afghánskou hranici. Maršál Ustinov prohlásil, že sovětská vojska budou v zemi „pár měsíců“. Těch pár měsíců se protáhlo téměř na 10 let.
Kolik šťastných okamžiků asi zažila Sidonie Amalie svobodná paní Nádherná z Borutína (1. 12. 1885 – 30. 9. 1950)? Majetkově ji po roce 1918 poškodila čs. republika, pak hitlerovské Německo a po roce 1948 komunisté. A v osobním životě si nejvíce cenila svobody, takže problematické to bylo i s jejími případnými životními partnery.
Stačí se do nich jenom začíst a podlehnout kouzlu starých časů, které rozhodně nebyly „zlaté“. Obyčejní lidé tehdy měli stejné starosti jako obyčejní lidé dnes – trápila je nepřízeň počasí a přítomnost cizích vojsk na našem území.
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.
Jedním z těch, koho postihl tento osud, byl JUDr. Rudolf Margolius (31. 8. 1913 – 3. 12 1952 ), jedna z obětí v politických procesů. Jeho případ je smutnější o to, že do KSČ vstoupil po válečných útrapách z opravdového přesvědčení. S naivní vírou, že za komunistů bude na světě lépe…
USA svým zásahem v tomto případě ale vlastně jen napravily předchozí bezpráví. Panamský samozvaný diktátor Manuel Antonio Noriega (11. února 1934 – 29. května 2017) uchvátil jako generál moc ve své zemi v roce 1983. A začal se chovat protiamericky, takže u moci zůstal jen šest let.
Lina Heydrichová – jméno, které dodnes budí silně negativní emoce. Přitom se vlastně provinila jen tím, že jako žena v domácnosti pomáhala budovat kariéru svého manžela, kterého poznala jako zcela nevýznamného poručíka u námořnictva. Říšským protektorem se stal až o 11 let později.
Město Terezín, které najdeme poměrně nedaleko od Prahy, si většina lidí spojuje hlavně s druhou světovou válkou a sběrným táborem, odkud bylo do koncentračních táborů deportováno mnoho tisíc občanů nejen židovské národnosti. Do tohoto památníku připomínajícího utrpení jezdí turisté z celého světa a je uváděn v téměř každém zahraničním průvodci.
Před Generální štábem na Vítězném náměstí v Dejvicích v Praze 6 probíhá panelová výstava „Nezlomená armáda“, kterou připravil Vojenský historický ústav Praha. Autorem výstavy je historik VHÚ Jindřich Marek.
Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety a konče zpívanými básněmi, které pracují s hlubokými alegoriemi.
Začátek 20. století se Britové jako koloniální velmoc cítili v Asii ohroženi carským Ruskem. Obě monarchie usilovaly o nadvládu v této oblasti a Britové si ji pojistili zabráním Indie. Na tu se však ze severu tlačilo Rusko toužící po přístupu k teplým mořím.
15. března před 80 lety začala německá okupace Československa. Následovalo šest nejsmutnějších let naší historie. Jak prožívali obsazování běžní Češi?
Druhá republika existovala jen krátký čas, od 1. října 1938 do 15. března 1939, tedy pouhých pět a půl měsíce. Po Mnichovském diktátu to byla jen Hitlerova mezihra, než znovu vysloví nové požadavky, po kterých dojde k vymazání zbytku ČSR z mapy Evropy. Co se v ní dělo?
Pět desítek žáků ZŠ na Praze 12 se pod vedením osmi pedagogů stalo na několik měsíců skutečnými dokumentaristy. Zpovídali Tomana Broda, který přežil Osvětim, nebo Asafa Auerbacha, jednoho z Wintonových dětí. Dokumentární díla v rámci projektu „Příběhy našich sousedů“ děti odvyprávějí ve středu 28. listopadu v Modřanském biografu.
Za pár dní nás čekají monumentální oslavy naší samostatné státnosti. Československo však vzniklo jen proto, že přispělo k zániku svého předchůdce Rakouska-Uherska. Třeba to ale pro nás nebylo tak úplně dobře. A nejen pro nás.
Jenom blázen si tehdy mohl myslet, že válka není na spadnutí. Zbrojily všechny státy Evropy. I Československo. Nic jiného mu nezbývalo. A bylo to k ničemu.
V uplynulých dnech odbývaly poslední minuty sedmdesátiletého výročí od nástupu komunismu. Nebyla to veselá doba, národ se začal dělit na dvě části a totalita utahovala kolem krku československého národa pevně provaz. Čtyřicet let v totalitě začalo.
Plných patnáct měsíců. Tak dlouho byla skladba Petra Nováka a Ivo Plicky Já budu chodit po špičkách v čele hitparády Dvanáct na houpačce. Byla by tam zřejmě ještě mnohem déle, kdyby kvůli ní, aby mohla být vyřazena, nebyla změněna pravidla.
K lepšímu se změní desítkový Park Jiřího Suchého. Obnoven bude ve spolupráci s místními obyvateli, dostane nové povrchy a mobiliář.