Nechybí vám doma dobrosrdečný, poněkud zavalitý přítel? Morče je příbuzný největšího žijícího hlodavce – kapybary
Kdo jsou a odkud vlastně pocházejí tito dnes tolik oblíbení, přítulní domácí mazlíčci?
Kdo jsou a odkud vlastně pocházejí tito dnes tolik oblíbení, přítulní domácí mazlíčci?
První světová válka skončila roku 1918, a to 11. 11. v 11 hodin. Jednoduché datum, které si dokáže zapamatovat i žáček první třídy, provázejí složité dějinné procesy předtím i potom.
Milujete záhadné stavby starověku? Nebo stavby ještě podstatně starší? Megalitická kultura Evropy je jistě velmi zajímavá. Stonenhenge, kilometrové, neolitické aleje kamenů, v bretaňském Carnaku, nebo i naše kounovské, kamenné řady. Pátráme po jejich tvůrcích, vymýšlíme nejrůznější teorie. Nevíme sice, kdo je postavil, víme však zcela jistě, kdo je ničil. To, co vidíme dnes, to jsou pouze žalostná torza, kdysi velkolepých monumentů. Netolerantní ničitelé pohanského kultu, kteří využili nevzdělaného a snadno manipulovatelného davu k likvidaci kultury, kterou nenáviděli a které se báli.
A to v 19. století spolu s cestovateli a objeviteli Davidem Livingstonem a Henry Mortonem Stanleym. Nechtěli nic jiného, než rozluštit dávnou hádanku, a to, kde vlastně pramení Nil? A tím začalo jedno z nejznámějších cestovatelských dobrodružství vůbec.
Vlčí mák na klopu nebo třeba na batoh si v pondělí 11. listopadu budou moci připevnit lidé, kteří jeho koupí přispějí na připomínku padlých a obětí válek. Právě na toto datum připadá Den válečných veteránů, květ vlčího máku je jeho symbolem.
„K třicátému výročí od sametové revoluce pracujeme na projektu, který laskavě podpořil nadační fond Avast. Popisujeme přátelství dvou výjimečných mužů, Václava Havla a dalajlámy, a snažíme se ukázat, jaký dopad mělo na mezinárodní dění. Detailně se věnujeme mapování první návštěvy dalajlámy v Československu, která se uskutečnila již v únoru 1990, a vítáme jakékoliv vzpomínky a fotografie z této doby,“ uvedla pro Náš REGION Kateřina Bursíková Jacques, s kterou jsem si povídaly nejen o nedávné audienci u dalajlámy v Indii.
Důstojník v černé uniformě, s páskou přes oko, které mu už nikdo nevrátí, bedlivě pozoruje četu vojáků, která plní jeho rozkazy. Nejde při nich o život, proto jsou prováděny s rozmyslem a pečlivě. Tritolové nálože jsou rozmístěny jako podle příručky, a několik kanystrů s drahocenným benzínem bude také brzy obětováno. Zde je naštěstí na podobnou akci klid i čas. Už dávno si odvykl ničemu se nedivit. Tak jako nyní, na tomto seřaďovacím nádraží. Desítky prostřílených lokomotiv, snadné terče amerických kotlářů. Nemá smysl je opravovat, stejně by nedojely ke svému cíli. Rusové se blíží k Odře a americké tanky už je skoro slyšet.
Libuše Staňková má nejen výtvarnou duši, je i navýsost praktická. Proto má doma dva předměty, které jsou designově vypilované a zároveň slouží těm nejběžnějším praktickým záležitostem. Jeden z nich je z dílny jejího, dnes již zesnulého, manžela – akademického sochaře Jana Staňka. Jedná se o zavěšenou tabulku, do které jsou zabudované kelímky a kalíšky.
K této bitvě zvané též „bitva národů u Varny“, nebo také „první bitva národů“ došlo 10. listopadu 1444 a islámská Osmanská říše se v ní střetla s křesťanskou Evropou reprezentovanou především Uhry a Poláky. Pro ty byla zvláště tragická, neboť v ní padl jejich král Vladislav III.
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí lesk ani dnes. Malý domácí lexikon z roku 1980 je plný zajímavostí, které mají platnost i v naší době.
Princezna Marianna Vilemína Frederika Louisa Šarlota je osobností, na kterou se neprávem, alespoň v naší zemi, často zapomíná. V zemi našich polských sousedů, zejména v okolí Kladska, je na ni dodnes díky její dobrotě a charitativní činnosti vzpomínáno. V Polsku je známá především pod jménem Marianna Oranžská.
Po smrti českého krále a římského císaře Matyáše, bratra Rudolfa II., vypukly v českých zemích rozpory mezi katolíky a protestanty naplno. Vše začalo defenestrací dvou katolických místodržících z oken Pražského hradu 12. května 1618. Začala třicetiletá válka.
Další, v pořadí už šestatřicáté HOVORY W, se konaly 24. října již tradičně v divadle Karla Hackera v Praze-Kobylisích. Jiří Werich Petrášek a Pavel Mészáros si tentokrát pozvali hosty skutečně pohádkové.
Jeho příběh nás zavádí do Konstantinopole v době ještě poměrně raného křesťanství. Jeho dogmata ještě nebyla ani zdaleka úplně ujasněná stejně jako otázka vztahu mezi církví a státem, v tomto případě Byzantskou říší. Sv. Theodoros (759 – 826) tehdy hájil svůj názor i za cenu tvrdého střetu se samotným císařem.
Je při nejmenším podivné, jak skoro úplně vyhladil čas památku na tohoto domácího výtvarníka, jehož jméno a část činnosti zůstanou trvale spojeny s dějinami pražské Akademie výtvarných umění.
Karel Herain
Podél Rokytky v Běchovicích se táhne pozemek, který bývá často podmáčen. Pozemek je v majetku hl. m. Prahy a dříve byl obhospodařován jako pole.
Svatý Martin je za dveřmi a my si představíme ty nejlepší Martinské dobroty, které stále ještě stíháte uvařit. Uděláte si tradiční pokrmy?
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí lesk ani dnes. Malý domácí lexikon je plný zajímavostí, které mají platnost i v současné době.
Sv. Bohumír – Gottfired – byl přísný nejen na své ovečky ale především sám na sebe. Neunikl proto církevní kariéře a z osidel hříchu se potom pokoušel vymanit své bližní nejen bez ohledu na jejich původ a postavení, ale také proti jejich vůli. Málem se mu to vymstilo.
Ulice konečně zpustla a řev utichl. Vyvrácená vrata do několika měšťanských domů se houpají a skřípají na ohnutých veřejích. Rány sekyrou jsou dosud čerstvé. Nejen na jejich dřevě, ale i na hlavách mrtvol, které se nyní válejí v tratolišti krve, na listopadovou mlhou zmáčené, kamenné dlažbě. Roztříštěná okna, rozlámaný a vyházený nábytek, nádobí, knihy a cáry oděvů. Několik vozů s vyrabovaným majetkem již odjelo, doprovázeno chechtotem přiopilých vojáků. Jízlivý, škodolibý úsměv mnoha Pražanů, ztuhl na jejich rtech. Rabujícím vojákům, opilých vítězstvím a laciným vínem, je vyznání poražených lhostejné.