Přitom k nim měl blízko, s Leninem se znal od dětství. Jako premiér Prozatímní vlády se nakrátko stal hlavou státu, na který ze všeho nejvíc vždycky platila tvrdá ruka. Přesně tu však Kerenskij neměl. Možná proto, že se nechtěl chovat jako právě svržený car? Bolševici však nezaváhali.
Po čtyři desetiletí byl přímým účastníkem evropských událostí, rakouské monarchii zajistil na dlouhá desetiletí mír a stejně ho rozzuřený dav málem lynčoval. Rozporuplný a nedoceněný Klemens Wenzel Nepomuk Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly a hrabě z Kynžvartu.
Zhruba od roku 1905 se v Rusku začalo rozvíjet revoluční hnutí, které vyvrcholilo Velkou sovětskou říjnovou revolucí v roce 1917. Na tomto „revolučním kvasu“ se podíleli tisíce komunistů, z nichž desítky potom bojovali o ta nejvyšší místa. Mnohé z nich to stálo život.
Jeden z prvních střetů třicetileté války ukázal, jakými nedostatky trpí stavovské vojsko. Z bitvy u Záblatí, k níž došlo 10. června 1619, si čeští páni ještě mohli vzít poučení, ale nestalo se tak. Logickým důsledkem pak byla jejich tragická prohra o necelý rok a půl později – 8. listopadu 1620 na Bílé hoře.
Především proto, že jasně věděl, co chce pro Rusko i pro sebe. A také to dokázal realizovat, i když často si při tom počínal s jemností a citem buldozeru. Velké změny, které měl na mysli, by ale jinak prosadil jen sotva. Dostat v podstatě asijskou zemi do Evropy prostě není jen tak.
Jejich konstruktér, Semjon Alexejevič Lavočkin (11. září 1900 – 9. června 1960), se svým letadlem nejprve neuspěl. Od úřednické práce ho zachránila náhoda, když dostal za úkol navrhnout stíhačku z překližky. Kupodivu unikl i čistkám v 30. letech a komunistou se stal až v roce 1953.
Jedná se zřejmě o nejznámější fotografii z války ve Vietnamu a každému, kdo ji viděl, se nejspíš zaryla do paměti navždy. Vypovídá o krutosti války víc, než tisíce padlých uvedených v statistických tabulkách. Jaké byly další osudy malé Vietnamky?
Ivan Nikitovič Kožedub (8. 6. 1920 – 8. 8. 1991) byl jako letecké eso a nejúspěšnější spojenecký stíhací pilot 2. světové války třikrát vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdinou Sovětského svazu, což je těžko uvěřitelné samo o sobě. Proč střílel po Američanech, se ale přesně neví…
Státnické činy politiků zachytí dějepis, a to obvykle tak nudně, že ho většina lidí nesnáší už od základní školy. Svěřme tedy obvyklý popis života a činů Muammara Kaddáfího dějepisu a pojďme se podívat na to, o čem historie obvykle pomlčí.
Nechybělo mnoho, aby se Jan Žižka stal fakticky nejmocnějším mužem v Českém království. Co by následovalo potom? Nechal by se zvolit českým králem? Nebo by husité na český trůn dosadili někoho podstatně urozenějšího? Podvolil by se tomuto rozhodnutí i Žižka?
Zakladatel a první prezident Indonésie byl znám jako Sukarno, ale 6. června 1901 se narodil jako Kusno Sosrodihardjo. Byl neochvějně přesvědčen o tom, že právě změna jména ho v roce 1945 učinila hlavou státu. Na neuvěřitelných 21 let.
Valerian Kujbyšev byl dalším z prominentních sovětských komunistických politiků dvacátých a třicátých let, nadšených budovatelů komunismu. Brzy však zjistil, že pouhé nadšení k vybudování fungujícího národního hospodářství nestačí. Zvlášť, když Stalinem a stranou stanovené úkoly jsou nereálné.
Došlo k ní v roce 1967 a skutečně trvala jen šest dní, od 5. do 10. června. Sovětský svaz a s ním celý socialistický blok včetně Československa stál tehdy na straně arabských států s Egyptem v čele. Podle toho byl také tehdy ve sdělovacích prostředcích obraz této války zkreslován. Jak to tedy bylo doopravdy?
Život a svět viděl jednoduše – černobílé. A všem okolo sebe dokázal, že stejně jednoduchá a hlavně účinná může být i politika. Ronald Wilson Reagan (6. 2. 1911 – 5. 6. 2004) – 33. guvernér Kalifornie (1967 – 1975) a 40. prezident Spojených států amerických (1981 – 1989).
Složitá historie Německa, dlouho se skládajícího z množství menších státních útvarů, dospěla v 19. století k tomu, že část z nich se v roce 1815 sloučila do Německého spolku v čele s Pruskem. Pojmy Německo a Prusko tak začaly částečně splývat. Jeho posledním panovníkem byl císař Vilém II.
Do našich vojenských dějin patří i boje příslušníků čs. legií, vojenské síly skládající se především z Čechů a Slováků, kteří se rozhodli bojovat proti svému vlastnímu státu, Rakousku-Uhersku, s tím, že to je cesta ke vzniku samostatného čs. státu. Mezi zásadní bitvy, které čs. legionáři svedli, patří i ta u Lipjag v roce 1918.
Když byl český král Jiří z Poděbrad plně zaměstnán tažením proti uherskému králi Matyášovi Korvínovi na jižní Moravě, využili toho Slezané a Lužičané jako spojenci Korvína a účastnili se protičeské křížové výpravy ke vpádu do Čech. 3. června 1468 tak došlo tak k válečnému střetnutí na Turnovsku, největšímu v tomto kraji vůbec.
A významně zefektivnil dělostřeleckou palbu namířenou proti živé síle. Těžko říct, zda člověk může být hrdý na vynález, který vlastně směřuje pouze k účinnějšímu zabíjení jiných lidí, ale v armádě to tak chodí. Svědčí o tom i životní příběh vynálezce šrapnelu, Henryho Shrapnela.
Kdo bude vládnout na Blízkém východě, komu patří Palestina? Roku 1946 tam do hry vstoupil právě vzniklý Izrael a uhájil si právo na svou existenci. Proti němu, a nejen proti němu, se vymezila Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) založená 2. června 1964. Dlouho pak v čele s Jásirem Arafatem.
Už po páté se v Divadle Karla Hackera v Kobylisích mohli diváci setkat s pořadem Hovory W s hosty. Nakladatele a zpěváka Pavla Mészárose a Jiřího Wericha Petráška tam přišla 13. května 2019 navštívit operní pěvkyně Martina Kociánová. I když to už dávno není její jediná profese…