Vánoční dárky můžete rozdávat dřív. V chuchelském zookoutku
Jestliže se už nemůžete dočkat vánoc, můžete je slavit už tuto sobotu se zvířátky z chuchelského zookoutku.
Jestliže se už nemůžete dočkat vánoc, můžete je slavit už tuto sobotu se zvířátky z chuchelského zookoutku.
Ve své době byl jedním z nejbohatších lidí na světě, ale neomezené finanční prostředky mu šťastný život nepřinesly. I když miloval létání a film, a oběma láskám se věnoval s maximálním úsilím, nezabránilo to v propuknutí psychického onemocnění. To ho v pravidelných intervalech naprosto paralyzovalo, takže nebyl schopen žádné aktivity. Během záchvatu strávil i několik týdnů nahý v hotelovém pokoji, přičemž celou dobu sledoval stále dokola třeba jeden a ten samý film.
Veřejnost se o ní však neměla, pokud možno, dozvědět vůbec nic. I když jde o jedno z největších neštěstí ve Francii i v Evropě. K tragédii došlo na základě neuváženého rozkazu francouzského generála a jeho pochybení bylo třeba ve státním zájmu utajit.
Pokud pozorně pročítáte kalendář, tak zjistíte, že přetéká různými mezinárodními dny, které oslavují všechno možné. Události pro někoho podstatné a důležité, pro jiného zase naprosto bezvýznamné. Tak už to na světě chodí. Na druhou stranu jsou výročí, která jsou opravdu hodna naší pozornosti. Tím výročím je Mezinárodní rok periodické tabulky prvků. Nejen k poctě jejího objevitele, ale i jako vyjádření OSN k objevu, který popisuje vnitřní řád našeho světa. Sto padesát let je jistě úctyhodné stáří pro přírodní zákonitost, kterou lze pouze rozvíjet, nikoliv popřít. Objev, který je snem každého vědce.
Naši předkové nedali na máslo dopustit. Máslo ale nebylo vždycky tak snadno dostupné jako dnes. V minulých stoletích dokonce bylo v některých zemích i cenným platidlem.
Nejznámější jsou jeho grafické listy, čerpajících ze života a poetiky staré Prahy. A ilustrace, kterými oživoval svět Boženy Němcové a Jana Nerudy.
Jeden den křičel, že ho potkal fantom, druhý den si stěžoval, jak mu mozek rozežírají mouchy. To byly důsledky progresivní paralýzy způsobené pozdním stadiem syfilidy. Daň za jeho bohatý milostný život.
Tento egyptský světec a mučedník dokázal něco jinak nemožného. Po krutém mučení si zpíval a dál velebil svého Boha. Na jeho pohanského nepřítele to udělalo takový dojem, že zatoužil také vyznávat náboženství, které svým věřícím dává takovou zázračnou moc a sílu.
Při představě útoku většiny zvířecích predátorů člověka až zamrazí. U některých z nich nás však naopak možná překvapí, že i přes svou pověst ohledně drtivých zvířecích čelistí jsou k tomuto bojovému arzenálu přiřazeni nejspíš neprávem.
Autorem dnes už světově proslulé České mše vánoční Hej mistře! byl zdejší varhaník a kantor Jakub Jan Ryba. Varhany, na které hrával, jsou tu dodnes.
Zázrak je něco, co se odehrává, obrazně řečeno, za naším zrakem. Neumíme si událost, která se stala, vysvětlit a nedokáže to ani věda s úrovní znalostí doby, kdy se zázrak odehrál. Jistě, to co pokládáme za samozřejmost dnes, mohlo být před sto lety považováno za zázrak. Jak říká svatý Augustin, zázrak není proti přírodním zákonům, pouze nám demonstruje, jak málo ty zákony známe. Nikdy však nedosáhneme takové úrovně poznání, abychom se nemohli se zázrakem setkat.
A milovala ho i kamera, takže za sebou zanechal obdivuhodnou kinematografii čítající přes 100 filmových titulů. Kromě toho se věnoval také malířské, sochařské a literární tvorbě. Narodil se před 106 lety, 11. prosince 1913, v Cherbourgu ve Francii.
Až potom začala být Emily Dickinsonová, která se narodila 10. prosince 1830 v Amherstu v Massachussetts, považována za přední americkou autorku poezie. A to jenom proto, že když zemřela, nebyly její básně spáleny, jak si přála. Co ji vedlo k jejímu podivínství, není úplně jasné dodnes.
Nevelká obec Čenkov leží na spojnici mezi Příbramí a Hořovicemi. Už desátým rokem stojí u místní kapličky sv. Antonína jedinečný betlém, který tvoří dobově oblečené postavy a zvířata v životní velikosti.
Rtuť je velmi tajemná substance. Substance s magickými vlastnostmi, od nejstarších dob. Již její latinský název mnohé napovídá. Hydrargyrum, tekuté stříbro. Velmi výstižné pojmenování, pro tento kapalný, velice těžký kov. Neodmyslitelná součást všech alchymistických příruček. Kov, který lze díky jeho tekutosti mísit, měnit, transmutovat. Jak jinak, než na zlato. Bláhový sen, který se stal realitou až ve dvacátém století. Na jaderném urychlovači, pochopitelně. Alchymisté měli v podstatě pravdu. Zlato se dá ze rtuti skutečně vyrobit, nikoliv však v císařské, ústřední, alchymistické kuchyni.
Antonín Smrček (*11. prosince 1859 v Brodku u Prostějova) absolvoval roku 1884 českou techniku v Praze (obor inženýrské stavitelství). V letech 1885-88 byl tamtéž asistentem ústavu vodního hospodářství a stavby tunelů u profesora Kristiana Petrlíka.
V průběhu 18. a 19. století si Češi stále více a častěji uvědomují, že ztrácí svůj jazyk a kulturu. Obrozenci proto začínají bojovat o zachování našich tradic a zvyklostí, které spolu s českým jazykem byly skutečně na ústupu a udržovaly se ve své původní podobě převážně už jen na venkově.
Ty počítače tehdy ovšem byly pouze mechanické a Augustu „Adu“, lady Byron, provdanou hraběnku Lovelace, k nim dovedl její zájem o matematiku. Ten zdědila po své matce, která ji ke studiu této vědy intenzivně vedla a nabádala. A měla k tomu svůj důvod.
„Za dlouhých zimních večerů, kdy nevařím a neperu…“ je nápěv z písničky kapely Duo Cis, který mi naskočí v hlavě pokaždé, když vezmu do ruky pletací jehlice.