Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský se totiž narodil až jako třetí syn Karla Ludvíka Rakouského, nejmladšího bratra Františka Josefa I., takže jeho dynastické vyhlídky opravdu nebyly valné. A když potkal svou životní lásku, která však nebyla urozeného původu, usoudil, že mu stojí za to jí své společenské postavení obětovat.
Děčínský Sněžník je téměř celý zalesněný, rostou tady smrky, borovice, modříny i buky. Rozlehlou plošinu lemují několik desítek metrů vysoké pískovcové stěny.
Tradice Tří králů je v západní liturgii završením Vánoc. V české tradici je to den, kdy se příbytky lidí, většinou na vesnici, žehnají těmi atributy, kterými kdysi tito králové obdarovali Betlémské dítě. V tento den se žehná voda, křída, zlato a kadidlo. Malí koledníci tedy vykuřují světnice kadidlem, kropí je svěcenou vodou a nad dveře píší jména Kašpar, Melichar a Baltazar. Křížky mezi jmény neznamenají plus, nýbrž křesťanský kříž jako takový, a znázorňují Nejsvětější Trojici. V minulém století se objevila domněnka, zatím nepotvrzená, že jsou to počáteční písmena slov latinské věty, Christus mansionem benedicat, neboli Bůh žehnej tomu domu.
Vědci, kteří se zabývají dlouhověkostí, díky stále širším znalostem v oblasti biologie člověka neustále přicházejí na nové informace, díky nimž lze proces stárnutí zpomalit a prodloužit tak délku lidského života.
Ta chyba v kalendáři už trvá více než patnáct století. Nikomu nevadí, nikomu nepřekáží. Možná historikům nebo puntičkářům. Nebo zkrátka lidem, kteří mají rádi ve všem jasno. Píšeme rok 2019. Možná bychom měli psát 2025. Kdo ví? Zápis v matrice neexistuje. Evangelia nejsou literaturou faktu, těmi se řídit nemůžeme. Dionysius Exiguus, kněz skytského původu, nepočítal také dobře. Vypočítat datum narozenin pět století nazpět, to už se chyba zkrátka udělat musí.
Vytoužená exotická vánoční dovolená se změnila dílem okamžiku v peklo. Kromě turistů, série vln tsunami vyvolaných podmořským zemětřesením, postihla samozřejmě i místní obyvatele a celkem ve 14 státech ležících u Indického oceánu zabila 230 000 lidí. Nejvíce postiženy byly Indonésie, Srí Lanka, Indie a Thajsko.
Jazykům, kterými nemluví žádní rodilí mluvčí, obyčejně říkáme, že jsou to jazyky mrtvé. Není to úplně šťastné pojmenování a já s ním nesouhlasím. Když je něco mrtvé, tak to navenek přestává existovat. Například jazyk latinský. Základ mnoha evropských jazyků, řeč vzdělanců středověku. Vědecké názvosloví se bez něj neobejde. A co třeba etruština, která je oříškem dodnes? Bohužel, koktavý a kulhavý císař Klaudius už nežije. Byl posledním, o kom je známo, že jí ovládal slovem a písmem.
Vaječný koňak máme většinou rádi, ten kupovaný ale obvykle za moc nestojí. Jak si vyrobit ten nejchutnější vaječňák v klidu domova s kvalitou, kterou každý ocení?
Jinak se tady, v severní části okresu Děčín, také říká Drsný sever. Přesto je na co se těšit a co obdivovat v kterémkoliv ročním období.
A to přesto, anebo právě proto, že nebyl profesionální archeolog. Na svá pátrání si vydělal obchodem a v jeho době byly možnosti archeologů amatérů, nesrovnatelné s těmi, jaké panují dnes. Podstatně větší a k nadšencům jako on přívětivější.
Hvězdy průměrné nebo podprůměrné hmotnosti ve vesmíru ve svém terminálním stadiu končívají svým zhroucením jako bílí trpaslíci.
Sčítání obyvatelstva se v historii lidstva objevilo s prvním státem. Vědět, kolik mám k dispozici vojáků, kolik můžu vybrat daní, po těchto informacích toužila státní moc od úsvitu věků. Plynuly věky, a zvědavost státu se stupňovala. Kolik máme rolníků, kolik řemeslníků. Kolik lidí věří ve správného boha, kolik jich umí číst a psát. Informace se staly velmi ceněným statkem. Již Babyloňané byli zvědaví, je tomu více než pět tisíc let, jak tvrdí archeologové. Nás však zajímá sčítání lidu, které bylo zaznamenáno na voskových tabulkách římské správy.
25. prosince 1979 v 15 hodin moskevského času překročili první vojáci Sovětského svazu sovětsko-afghánskou hranici. Maršál Ustinov prohlásil, že sovětská vojska budou v zemi „pár měsíců“. Těch pár měsíců se protáhlo téměř na 10 let.
Na spisovatele Karla Čapka lze pohlížet z tolika úhlů pohledu, že je nereálné zmínit je v délce tohoto článku. Jeho život byl a dosud je současně i průřezem stavu společnosti a jejího vývoje. Nejdříve oblíben, potom zatracován, potom zakazován, následně se skřípěním zubů tolerován a nyní znovu oblíben. Téma, které je hodno magisterské práce studenta filozofie. Téměř jistě bylo něco podobného napsáno, ale nechci po tom pátrat.
Nepečené cukroví je prostě pecka. Nemusíte ho nutně dělat na Štědrý den, ale pokud vám na svátky ještě něco chybí, můžete se pohodlně do něj pustit. Výborně se hodí také na silvestrovské oslavy. Pojďme na něj společně.
Kněžna Maria Nikolajevna Volkonská, rozená Rajevská (25. 12. 1805 nebo 22. 7. 1804 – 10. 8. 1863) všechno, co mohla od života dostat, obětovala tomu, aby byla se svým manželem, kterého zcela jistě velmi milovala. Doufejme, že i on jí miloval stejnou měrou.
Kam kráčí česká krajina? Na tuto otázku hledali odpovědi účastníci debaty pořádané TOP týmem (sekce Životní prostředí), mládežnickou organizací TOP 09. Značná část debaty, která se uskutečnila v prostoru Sněmovní 7, byla o tom, jak českou přírodu, zemědělství a zásoby pitné vody ohrožuje sucho a zda urychlujeme odtok vody z krajiny. Debatující se víceméně shodli na tom, že situace je podceňovaná, ale dokud lidem nepřestane téct voda z kohoutku, přístupy se nezmění.
Náš nový seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. To už víte. Minule jsme nakousli povídání o průkopnici v gastronomické literatuře a kuchařském umění – Magdaleně Dobromile Rettigové. Dokázala shromáždit asi sedm set kuchařských předpisů a shrnula je v Domácí kuchařce, vydané v roce 1826. A slíbili jsme krátké zastavení u této naší velikánky.
My, lidé, máme ve zvyku idealizovat si minulost. Je to přirozené, a není třeba se nad tím pohoršovat. Na minulosti je krásné především to, že jsme byli mladší, krásnější, silnější. Nebolela nás záda a naše tělo fungovalo na sto procent ve všech směrech. To je fakt, o kterém se nedá diskutovat. S idealizováním historie je to stejné. Kolikrát se dozvíme, že ti velikáni, ikony, tyčící se nad námi ve své dokonalosti, vůbec dokonalí nebyli. Měli svoje lidské slabosti i hříšné touhy a rozhodně nedodržovali Desatero. Dozvíme-li se něco podobného, obyčejně neopravíme svůj náhled, ale spíláme tomu, kdo nám to o nich prozradil. Brát lidem iluze se nevyplácí a bolí to.
V životě Kita Carsona se navíc odráží pořádný kus historie Divokého západu, na jehož dobývání se osobně podílel a tím se stal jednou z jeho legend. A věřte, že takový život hned tak někdo nezažije. Trochu dobrodružný byl už i jeho příchod na svět…
