Hlavní sezona hradů a zámků již letos skončila, desítky hradů a zámků však otevřou své brány ještě v rámci adventního programu. Památky, které jsou ve správě Národního památkového ústavu, přilákaly do konce září více než 4,6 milionu návštěvníků.
Dnešní doba je dobou protestní. Je to módní a člověk se dostane do médií. Rozhodující je, vybrat si dobré a vděčné téma. Téma, o kterém lidé mnoho nevědí, ale které má údernost. Třeba uhlíková stopa, nebo obnovitelné zdroje. Všimli jste si také, že ještě před několika lety by něco takového nebylo možné? S klesající úrovní vzdělání v přírodovědných oborech přímo úměrně stoupá počet demonstrantů. Fyzika a chemie? Koho to zajímá. My jsme si svoji pravdou jisti.
Budeme už brát konopí konečně normálně a vážně? Zatím kolem rostliny s latinským jménem Canna sativa panují spíše zmatky. A to je škoda pro nás pro všechny.
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí nic na kráse ani dnes. Vyvstává však otázka, jak dalece a často využijeme ty dnešní rady na odstranění rzi. Jsou ale součástí Malého domácího lexikonu, takže na ně stejně jednou dojít muselo.
Když Stalin prohlásil, že „práce v SSSR je věcí cti, věcí slávy, věcí chrabrosti a hrdinství“, začaly být běžnou součásti života sovětských lidí desky cti, čestné tituly, úderníci a údernice, hrdinové práce, medaile a řády. Současně začala vznikat privilegovaná a komunisty silně podporovaná vrstva „dělnické aristokracie“.
Pětatřicáté narozeniny ve velkém stylu oslavila zpěvačka Petra Rézová, která v současné době žije v Odolena Voda. Oslava v podobě koncertu se konala v kulturním domě Krakov na Praze 8.
Jedna z nejzajímavějších postav novozákonní doby. Jan Křtitel hlásal příchod nebeského království a pokřtil vodou z Jordánu i samotného Ježíše Nazaretského. Měl však pověst radikálního kazatele a vládce Herodes jej dal zatknout. A nezůstalo jen u toho.
Día de Muertos (Den mrtvých) v mexickém stylu se v pátek a sobotu 1. a 2. listopadu uskutečnil na nádvoří Náprstkova muzea. V Mexiku jsou Dušičky provázeny bujarými oslavami, na ty, kteří mezi námi už nejsou, se vzpomíná při hudbě, dobrém jídle a pití, jak to měli rádi.
Vstoupí do života téměř šedesáti procentům žen, a to nejen v pokročilém věku. Za vznikem inkontinence může stát genetická stopa, ochablé svaly pánevního dna, operace, úraz, ale také může být její příčinou takzvaná zajišťovací léčba po onemocnění zhoubným nádorem.
Co je dobro a co zlo, proč čestní a dokonce i věřící lidé tváří v tvář totalitě selhávají? Jejich osud potom dnes vnímáme jako kontroverzní a možná je ani nikdy úplně nepochopíme. Jedním z nich byl i tento poměrně známý pozdější exponent komunistického režimu.
Pokud bychom měli určit sedm divů turistického světa, jistě by mezi ně patřil i orloj na Staroměstském náměstí v Praze. Dnes, po nákladné opravě, se opět skví v plné kráse. Od roku 1410, kdy vznikl, mu však již několikrát zvonili umíráčkem. Vždy ho však zachránili lidé, kteří se po takovém činu jistě nestali slavnými, ani nemuseli prchat před houfy zvědavých novinářů. O jednom z nich si můžeme říci. Jeho náhrobek nalezneme v Chržíně u Velvar.
Vilemína přišla na svět o Letnicích někdy kolem roku 1210. Byla dcerou Konstancie Uherské a Přemysla Otakara I. O jejím dětství se mnoho neví. Jisté je, že ve druhé polovině 13. století se společně se svým synem přestěhovala do Milána. Byla to velmi skromná a asketická žena, která si však získala sympatie u vládnoucího rodu Visconti a dalších vlivných rodin. Podle historiků o Vilemíně nejsou dochovány žádné dobové záznamy a zmínku o ní najdeme až z roku 1300 z dochovaných inkvizičních materiálů.
Tragický osud legionáře a armádního generála Bohumila Bočka (4. listopadu 1894 – 16. října 1952), prvního náčelníka našeho generálního štábu po 2. světové válce, dnes snad ani nedokážeme plně pochopit. Nakonec doplatil na protikomunistickou činnost vlastního syna.
Zachytit myšlenku, znalost, zkušenost, a fixovat je pro sebe, nebo pro budoucnost, ležící za hranicemi našeho života, to bylo první vítězství člověka nad časem. Myšlenky však mohou být někdy nebezpečné. Nejen ty vyslovené, ale hlavně ty napsané, protože většinou přečkají toho, kdo je zachytil. Zničená hliněná tabulka, spálený papyrus, rozřezaný pergamen, hromady knih na hořících hranicích, to patří neodmyslitelně k člověku po všechny časy.
Československý generál, legionář v Rusku, příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci a jedna z obětí komunistického teroru. To je v souhrnu osud Bohumila Bočka, narozeného 4. listopadu 1894 v Sivicích u Brna.
Jen několik kilometrů od našich hranic, poblíž obce Lichkov, se nachází polské městečko Mezilesí (Miedzylesie), dříve Mittelwalde. Dnes město spadá pod Dolnoslezské vojvodství, ale do konce druhé světové války patřilo Německu. Město si po válce nárokovalo i Československo, ale bylo přiděleno právě Polsku. Po válce bylo osídleno právě obyvateli především z východního a středního Polska.
Jak žily a chodily oblékané komorné? Nejen o tom se lze dozvědět na výstavě „Život pod schody“ s podtitulem „Kontrast životního stylu majetných a sloužících na přelomu 19. a 20. století“ v muzeu „Kouzlo starých časů“ ve Valdštejnské 4 (Praha 1-Malá Strana). Výstava potrvá do 2. února 2020.
Některá století bývají docela nudná. Vlečou se beze změny, sem tam nějaká ta válka, jinak nuda a šeď. Devatenácté století se trochu vymyká. Na jejím počátku byla česká věda popelkou. Mluvila německy nebo francouzsky, názvosloví pro cokoliv směšné a krkolomné. Národ odsunutý na venkov. Kočí a kuchařky a služebné. A kanónenfutr pro děla. Ohnuté hřbety nebo povýšenost. Cizinci budili podezření. Vždy a všude. I zájem policie. Ten malý muž, který právě vládl ve Francii, budil strach.
Ve 12. století, kdy se to stalo, šlo vzhledem k válce ve Svaté zemi o úkol jak aktuální, tak užitečný. Ale také nesmírně náročný. Proto se svatý Felix rozhodl za tím účelem založit rovnou celý mnišský řád, tzv. trinitáře. Jak se ale k tomu všemu připletl jistý Turek?
Velký zájem provázel minulý týden setkání zástupců Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) s lidmi z Baterií. Dozvědět se měli podrobnosti o tunelech trati na letiště, které by v takzvané jižní variantě vedly pod ulicemi Svatovítská, Norbertov a U Vojenské nemocnice.
