Příběh Jana Palacha a jeho rodiny je obrazem toho, jak velké dějiny vstupovaly do běžných životů. Jak se společnost proměňovala pod jejich tíhou a jak se někteří proti tomuto tlaku vzbouřili. V rozhovoru pro Náš REGION to uvedl historik Petr Blažek, který je hlavním autorem historické expozice v nedávno otevřeném Památníku Jana Palacha ve Všetatech.
Na osobnost posledního rakousko-uherského panovníka se často neprávem zapomíná, přesto však právě on mohl změnit k lepšímu osud celého národa. Dějiny se však bohužel ubíraly jinou cestou…
Ovšem ne chemický, ale mechanický. Než se tak 2. listopadu roku 1944 stalo, Thomas Midgley, Jr. přispěl k pokroku lidstva dvěma zásadními objevy takového významu, že podle environmentálního historika J. R. McNeilla „ovlivnil stav zemské atmosféry víc než jakýkoli jiný organismus v historii Země.“
Horká, vonící káva, patří neodmyslitelně k sychravým a studeným podzimním dnům. Pokud vás netrápí nachlazení, nebo se nechystáte do postele, tak zcela jistě. Nic proti čaji, nic proti grogu, ale k udržení čilosti je káva téměř nezbytná. Stejně jako naše příprava čaje způsobí Japonci nejspíš husí kůži, totéž by se jistě stalo, kdyby na naši přípravu kávy pohlížel Arab. Inu, jiná země jiný mrav. Odkud se vlastně vzala v Čechách? Jak dlouho už voní na našem, evropském stolu?
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácí nic na kráse ani dnes, jsou doslova nadčasové a proto, hospodyňky, zbystřete! Třeba zrovna tahle moudra ještě neznáte a třeba znáte jiná, jednoduchá a přesto účinná.
A to už před více jak 60 lety. Zdá se, že jsme proto zatím měli neskutečné štěstí, když dosud žádná jaderná válka nevypukla. Vzhledem k tomu, že vodíková bomba je asi 30 x silnější než ta atomová, byla by to nejspíš válka nejen zcela zničující, ale také velmi rychlá.
Každý svátek v roce má svá typická a oblíbená jídla, která mu dodávají správnou atmosféru, ať už mají dávné mystické či folklórní kořeny, nebo je zrodil současný životní styl a módní trendy. Velmi často se v nich uplatňují sezónní suroviny. Typickou směs všech těchto prvků představuje trojjediný Halloween – Samhain – Dušičky. Každý rok se objevuje halda stylových receptů!
Řekne-li se nevolnictví, vyvstane nám před očima sedřený sedláček, ohnuté hřbety, a karabáč panských drábů. Společenský systém, který existoval v temném středověku, a který již dávno zanikl. Musíme tento černobílý pohled opustit. Předně, od zrušení nevolnictví zanedlouho uplyne 240 let, což je sotva deset generací nazpět. O žádný dávný relikt historie se tedy nejedná. Je stále ještě součástí naší genetické informace.
Král Zikmund zanechal v Praze dvě posádky, jednu na Pražském hradě, druhou na Vyšehradě. Ostatní části Prahy měli v držení husité. K ovládnutí celého města potřebovali husité obsadit Pražský hrad i Vyšehrad. A tak se do toho pustili.
Jméno William Thomas Green Morton možná většině z nás nic neřekne. Přitom jej lze považovat za daleko vlivnější osobnost než mnoho slavnějších lidí. Zásadní měrou se totiž zasloužil o používání narkózy v chirurgii.
V lidském životě občas nastávají situace, ve kterých člověku nezbývá nic jiného, než odložit svoji pýchu, pocit všemohoucnosti pána tvorstva. Většinou to bývá v situacích, ve kterých mu příroda jasně dává najevo, kdo je na této planetě pánem. A zdaleka to nemusí být v situacích osudových. Vlastní nicotnost třeba před nekonečností mořské hladiny, před lávou z kráteru sopky, nebo třeba před Everestem. Jistě, kdo z nás viděl Etnu zblízka nebo se pokusil o nejvyšší horu světa. Není to nutné. Může to být i pokora před dílem, které vzešlo z lidských rukou.
Původně ovšem jeho nabalzamované tělo spočívalo na místě nejčestnějším, v mauzoleu vedle stejně ošetřené tělesné schránky V. I. Lenina. Vydrželo tam ale jenom osm let.
Nový rok máme v představách spojený s mrazivou nocí nejkratších dnů. Nebylo tomu však vždy. Někde hluboko v podvědomí stále žije vzpomínka na doby dávno minulé. Podvědomí nezapomíná. Geny nezapomínají. Máme je podobné. Zde, v České kotlině, v Bretani, ve Skotsku, nebo Irsku. A nejen společní, dávní předkové. My, obyvatelé mírného pásu, máme něco, co nám lidé v tropech či za polárním kruhem mohou jenom závidět. Máme podzim.
Jmenovala se Eleonora Šomková a Lori jí začal říkat právě její nápadník a později milenec, snoubenec a otec jejího syna, náš nejslavnější romantický básník Karel Hynek Mácha. Romantiku si však, bohužel, nechával jen pro svá díla.
„Největší význam Hašlerův spočívá v jeho písničkách – čistě časových, decentních a poetických, kterými odstranil starý brak pouličních odrhovaček, ponejvíce dle německých, vídeňských vzorů spáchaných.“
(Světozor, 1918)
Rady, tipy a vychytávky z minulého století neztrácejí nic na kráse ani dnes, jsou doslova nadčasové a proto, hospodyňky, zbystřete! Třeba zrovna tahle moudra ještě neznáte. V každém případě se dají využít bez zvláštních nároků na vybavení či pomůcky dnes stejně jako tenkrát.
11. 11. 1587 se v polských Gliwicích (Hlivice) narodil Marcin Strzoda (Martin Středa), jenž se nesmazatelně zapsal do dějin města Brna jako jeho zachránce.
V Hitlerově Německu udělal závratnou kariéru, která zákonitě skončila v posledních dubnových dnech roku 1945. Jako Himmlerovu oblíbenci mu ledacos prošlo a pomocí zjevně účelového sňatku s Gretl Braunovou, sestrou Evy Braunové, se málem dostal Hitlerovi až „do rodiny“. Nakonec jen ke své škodě.
Světec omylem pasovaný do role ochránce zpovědního tajemství. Muž, který byl po dlouhý čas nejznámějším Čechem. Jeho sochy zdobily vesnické návsi a mosty střední Evropy. Ale legenda až příliš zašmodrchala skutečný život generálního vikáře, který ve svém hněvu ukončil opilý král Václav IV.
Hodně automobilistů říká, že je řízení vozidla uklidňuje, jiní se za volantem rozčilují. Tak jak je to tedy? Odpověď nabízí vědecké testy se savci, kteří jsou nám složením DNA i prvky společenského chování vývojově blízcí. Ukazuje se totiž, že máme se svými partnery na Zemi ledasco společného, a že zvířata jsou chytřejší, než si obvykle myslíme.
