Ztráta zaměstnání může být zdrcující, ale nesmíte se vzdávat naděje a situaci musíte vnímat jako skvělou příležitost, kdy máte možnost jít za svými sny. Nezaměstnanost jde často ruku v ruce s depresí a strachem, tudíž je důležité udržovat se v dobré náladě za jakýchkoli okolností.
Nejen slavný Ötzi, který byl v roce 1991 nalezen v Alpách, ale rovněž dvojice egyptských mumií, žena a muž, ve stáří asi 5000 let, nám dokládají, že tetování je ještě starší než oni. Bylo totiž provedeno velmi kvalitně, tedy jistě již v jejich době bylo prakticky zvládnuté na výborné úrovni a zřejmě se zdaleka nepoužívalo pouze ojediněle. Dvojice už více než sto let leží jako exponáty v Britském muzeu v Londýně.
Pochopitelně máme na mysli Walta Disneye a jeho filmovou produkci, která pokračuje i víc jak padesát let po jeho smrti. Laskavost, humor, trocha zlomyslnosti, roztomilost, ale i hororové prvky, a především vždycky příběh tak slavný a zajímavý, že bychom si ho přáli prožít také.
Dosud neexistuje 65 procent pracovních pozic, na kterých budou pracovat dnešní žáci. Vyplývá to ze studie Světového ekonomického fóra Future of Jobs Report 2018. Nové typy dovedností budou poptávány s rostoucí digitalizací, robotizací, implementací automatizovaných procesů do pracovních činností a nových aspektů průmyslu 4.0.
Svátek Mikuláše se nezadržitelně blíží. Co víme o tomto štědrém dárci, který dětem nosí dobrůtky? Byl to patron prostitutek, který umí vrátit život mrtvým!
U nás se proslavil především nezapomenutelnou a nepřekonatelnou titulní rolí ve filmu „Fanfán Tulipán“ (1951) po boku krásné Giny Lollobrigidy a jednou provždy se tak stal prototypem romantického rošťáka, který se ale umí i bláznivě a zároveň opravdově zamilovat.
Vznešené ideály bývají vznešenými jen do té doby, dokud zůstávají napsané na papíře nebo pergamenu. Nebo na disku. Letopočet je lhostejný. Pokud se přikročí k realizaci napsaného, jakmile se jich zmocní lidé, obvykle to nedopadne dobře. Snaha o Nejvyšší dobro bývá velmi často lemována stovkami tisíc mrtvých. Fanatici dobra bývají nelidsky krutí, a to vždy a všude. Je to historický axiom.
O tragickém konci incké civilizace zapříčiněném vpádem Španělů bylo napsáno již mnoho knih. Hlavním důvodem zániku této velké říše bylo zlato. Tento kov, který byl a je v naší civilizaci velmi cenným platidlem, však měl pro Inky zejména náboženský význam. Zlato pro Inky totiž bylo symbolem čistoty, Slunce a plodnosti země. Ani u Inků však zlato nesměli vlastnit obyčejní lidé, nýbrž pouze panovník a jeho rodina. Tato tradice byla hluboce zakořeněná a nahrávala tak dobyvatelům po několik generací. Pochvalovali si skutečnost, že domorodci při těžbě zlata nekradou. Taková byla úcta k tomuto kovu ještě 200 let po zániku Incké říše.
Dostala se tam, jak jinak, jako dárek poté, co byla na moři unesena piráty. Svou krásou, rozhledem a inteligencí dosáhla toho, že sultán v ní našel mimořádnou oblibu, učinil ji svojí ženou a jejího syna následníkem svého trůnu. Díky ní se také sblížil s tehdejší Evropou.
A každému se dává na talíř podle chuti. Někdo má rád spíš maso, jiný zase ryby nebo něco sladkého. Ale všude se většinou ctí tradice.
Několik minut po půlnoci 3. prosince 1984 se ozvala rána a indické město Bhópál přikryl hustý mrak jedovatého plynu, který pokryl oblast o rozloze kolem 40 km2. Tak se začal psát příběh jedné z nejotřesnějších průmyslových havárií minulého století.
Jako první Američan převzal štafetu od evropských mistrů a vymyslel nový, převratný umělecký směr, abstraktní expresionismus. Slávu mu však jeho geniální styl vynesl až po nečekané smrti, jež přišla v pouhých čtyřiačtyřiceti letech. Pollockův krátký život byl plný neustálých výkyvů – točil se na podivném kolotoči tvůrčího vzepětí a těžkých depresí, které léčil obrovskými dávkami alkoholu.
Nechme se na chvilku unést proti proudu času. Mám pro vás krásné posezení u štědrovečerních lahůdek, jak je připravovaly hospodyně v březohorských hornických chalupách.
Pierre-Auguste Renoir, známější pouze jako Auguste Renoir, se narodil 25. února 1841 ve francouzském městě Limoges.
Těžko si dnes asi dokážeme představit 14letého jinocha, jak slaví svatbu s princeznou z cizí země a potom si jede v čele vojska tuto zemi vydobýt. Přesně před takový osud byl postaven v této chvíli ještě budoucí český král Jan Lucemburský.
Jak si vyrobit přírodní kosmetiku? To je celkem oblíbená disciplína, lidé si rádi nějaký ten krém, nebo třeba pleťovou masku vyrobí sami doma. Mají je poté bez přidaných éček a dalších nepříjemností, které do těla prostě nechceme. Jak na to?
Mor, černá smrt, nejobávanější nemoc středověku. Všechna tato synonyma však bohužel nepatří jen do minulosti. V současné době se však více než lidí týkají zvířat.
Lidi jako Vorošilov by to za normálních okolností nedotáhli u armády ani na četaře. Začátkem 20. století nastala v SSSR ale doba tak pohnutá, že bylo možné stát se důstojníkem i s pouhými dvěma třídami základní školy a stát se maršálem i přes prokazatelné neúspěchy na bojišti.
Když jsem před časem fotografoval chodby pevnosti Josefov u Jaroměře, ani by mě nenapadlo, že některé z fotografií použiji pro téma, které se zdá být diametrálně odlišné. Tato vojenská pevnost, ku které byl základní kámen položen v říjnu roku 1780, nikdy nebyla využita ke svému účelu. To, co mě zaujalo, je velmi zajímavý způsob orientace v temných chodbách. Každá křižovatka, či důležité místo, bylo označeno tabulkou s vystupujícím znakem, který mohl voják ohmatat a rázem věděl, kde se nachází.
Čárový kód, prostředek automatizovaného sběru dat, dnes jako samozřejmost najdeme téměř na každém zboží. Pro lidské oko se jedná o obrazec, který nedává smysl. Čtečka – skener však jednotlivé čáry a mezery mezi nimi převádí na elektrické impulzy a ty pak na informace pro člověka již srozumitelné. Jak jednoduché, že? Cesta tohoto jednoho z nejvyužívanějších vynálezů 20. století k běžným uživatelům však nebyla tak přímočará…
