Od roku 1940, kdy Harland David Sanders, známější jako plukovník Sanders (Colonel Sanders), obalil kousky kuřete ve vlastnoručně namíchané, a hlavně tajné směsi 11 bylin a koření, také všichni hádají, z čeho se tento kulinářský zázrak skládá?
S předvánočním obdobím se každoročně pojí velké utrácení, a to nejen za vánoční dárky, ale také za jídlo. Pro mnoho lidí to znamená velký zásah do rodinného rozpočtu, se kterým se vyrovnávají ještě několik měsíců po Vánocích. Problém však nebývá ani tak v tom, že by utratili tolik peněz, jako spíše v tom, že ve financích mají celoročně dost velký nepořádek. Pak už jen stačí o něco vyšší výdaje, než je běžné, a nedostatky vyplují na povrch.
Řada ptáků opustila na podzim Česko a odletěla do „teplých krajů“. Spousta domácích ale zůstává v republice a se zvětšujícími se mrazy potřebují trochu přilepšit. Při nedostatku potravy totiž tito ptáčci strádají.
Jej osud by mohl docela dobře posloužit jako základ pro některý z romantických a dobrodružných románů Alexandra Dumase. Nechyběl by v něm tajemný původ záhadné kněžny, proticarské spiknutí, úklady, vraždy, láska, a nakonec i povodeň a smrt. Jak to s ní tedy bylo?
Odulý muž v purpurové tóze svírá v ruce kitharu. Z výšin aquaduktu hledí na hořící město a snaží se vymyslet ten správný verš. To on nechal rozpoutat běsnící, ohnivé moře, aby mohl vylíčit zkázu Tróje ve své písni. Děsivá inspirace, hodná ceasara, na kterého historie nezapomene. Jeho hudba sice tahá za uši, ale říci to nahlas, znamená zemřít krutou smrtí. Jeho vlasy i vousy mají stejný odstín, jako plameny vzdáleného požáru Věčného města.
Mojžíš Maimonides mu říkali v Evropě, on sám používal akronym Rambam. Patřil k největším židovským vědcům všech dob. Zapsal se do historie jako filozof, právní kodifikátor, vynikající lékař, politický poradce a místní právní autorita.
Nejen Vánoce, ale také Silvestr se blíží. Oslavy konce roku bývají bujaré a neméně finančně náročné než samotné vánoční svátky. Co dát na stůl, abychom byli originální, pochutnali jsme si a zároveň nezruinovali náš rodinný rozpočet?
Svatý Spyridon z Trimithonu, též Spiridon a česky Duchoslav či Dušan se narodil roku 270. Živil se jako rolník na ostrově Kypr. Byl ženatý, měl dceru a miloval svůj prostý život oddaný Bohu. Později proslul jako křesťanský kněz a biskup a jako světec je uctíván v západní i východní církvi. Čím si to zasloužil?
Lenochod se chová, jako kdyby se skládal hned z několika zvířat najednou. Nemá pohyblivé oči, proto je nucen otáčet celou hlavou jako sova, srst mu pokrývají nazelenalé symbiotické řasy obdobně jako želvě krunýř, pohybovou aktivitou neplýtvá zase po příkladu krokodýlů, a nejen pomalým trávením se podobá i hadům.
Princezny jsou nezbytnými postavami každé české pohádky. Většinou bývají pyšné, zlé na chudý lid, marnivé, líné, mlsné a protivné. Občas hřeší, když tančí ve střevíčcích z měkkého chleba. Ty, které to mají na tomto světě podmíněně, bývají zachráněny hloupým Honzou, ty nenapravitelné si odnese čert. Občas bývají autoři pohádek shovívaví a jejich princezny jsou pouze nemocné, zakleté nebo je nikdo neumí probudit. Obyčejně to s nimi pak dopadne dobře a jsou šťastné až do smrti, což musí být k zbláznění.
Studenti aikida označují tvůrce aikida tituly jako Kaiso, tedy „zakladatel“ nebo Ósensei – „velký učitel“. Jmenoval se Morihei Uešiba a narodil se 14. prosince 1883 v Japonsku v Tanabe v prefektuře Wakajama. Cílevědomostí a odhodláním pokusit se o nemožné, se vyznačoval už v mládí.
Začátek 20. století se nesl ve znamení dobývání pólů. Zatímco na ten severní se v roce 1909 jako první dostala americká expedice, k tomu jižnímu mířily především britské výpravy. Nejblíže se mu pak přiblížil Ernest Shackleton, jenže 155 km před cílem se pro vyčerpání a nedostatek zásob musel obrátit a vrátit se zpět. Jižní pól tak zůstal nedotčený.
Narodil se 14. prosince 1854 v rodině krejčího ve Vídni. Jeho otec byl velkým vlastencem a aktivním účastníkem spolkového života ve Vídni a děti sám doma učil česky, protože neměl prostředky na školy.
Jen malý kousek od našich hranic v Krušných horách najdeme malé německé městečko Seiffen, které obývá pouze něco málo přes 2000 stálých obyvatel, avšak přesto – nebo i právě proto – určitě stojí za vaši návštěvu, a to zejména nyní, v předvánočním čase.
Otýlie, dcera hraběte Eticha, pána na Hohenburgu v Alsasku, se kolem roku 660 narodila slepá. Tehdy bývalo zvykem, že novorozené dítě musel otec jako hlava rodiny „oficiálně“ přijmout do svého rodu tím, že ho vzal do náruče. Kdo by ale stál o postiženou holčičku?
Jeho jméno se nedostalo na seznam válečných zločinců a v podstatě vymizelo i ze všeobecného povědomí. Vždycky se lépe připomínají vítězství, než porážky a ústupy, ale vojenské dějiny píšou i takoví „řadoví generálové“ jako byl Gotthard Heinrici.
Za první abstraktní dílo je považován obraz Abstraktní akvarel, který Kandinskij namaloval v roce 1910. Kandinskij vyprávěl, že několik let předtím, když se za soumraku vracel do svého ateliéru, upoutal ho vlastní obraz, opřený o zeď otočený, takže nemohl rozeznat co na něm je. Tehdy usoudil, že „předmět“ jeho obrazům škodí.
Ten muž se stal symbolem nezdolnosti lidské vůle a lidského ducha. Žádný krasavec s přetékající muskulaturou, jehož jedinými argumenty jsou rány pěstí. Žádné zázračné, magické schopnosti, nezranitelnost nebo činy, pohrdající přírodními zákony. Pustá písečná pláž, moře s vlnami doznívající bouře a na břehu ležící muž, jehož jediným vlastnictvím byl v té chvíli život, který mu zůstal zachován.
Každý se občas dostane do situace, kdy nevyjde s penězi. Snad je to stud, obava nebo pocit vlastního selhání, že se s tím „popereme“ po svém a hledáme pomoc u úplně cizích lidí.
