Ve vzdušném prostoru nad obcí Kovářská (Schmiedeberg), nedaleko Vejprt v Krušných horách, se 11. září 1944 střetla letadla 8. letecké armády vzdušných sil Spojených států se stíhací skupinou Jagdgeschwader německé Luftwaffe. Jak to dopadlo?
Obětí tohoto útoku se 10. září 1978 stal bulharský spisovatel, dramatik, novinář, ale hlavně disident, Georgi Ivanov Markov (nar. 1. března 1929). Pozadí jeho likvidace není zcela známé dodnes a nejspíš se ho nepodaří objasnit už nikdy. Možná to nakonec není pravda ani s tím deštníkem.
Měla se jmenovat Země Udege a pojednávat o stejnojmenném sibiřském kmeni, nikdy však nevyšla. Do dějin literatury se ale Vladimir Klavdijevič Arseňjev (nar. 10. 9. 1872) zapsal svým dílem o přátelství se sibiřským lovcem jménem Děrsu Uzala, později úspěšně zfilmovaném. Vzpomínáte?
Po revoluci v roce 1917 bylo v SSSR možné prakticky cokoliv. Na Ukrajině tehdy vznikla Svobodná anarchistická republika se sedmi miliony obyvatel, zato bez jakékoliv státní struktury. Jejím ideologem byl právě Pjotr Andrejevič Aršinov, jehož životní osud v sobě skrývá jeden zásadní otazník.
Lev Nikolajevič Tolstoj ( 9. 9. 1828 – 20. 11. 1910) se snažil popsat Rusko realisticky, sám ho možná viděl až příliš kriticky. Utíkal k prostotě života na venkově, ale na vlastní kůži poznal i to, co umí s člověkem udělat hazardní hráčství nebo touha po rozkoši v ženské náruči.
Z čistě filmařského hlediska ji nelze upřít objevení a zavedení řady novátorských postupů práce s kamerou, které jí její mužští kolegové nepokrytě záviděli. To, že pracovala přímo pro Hitlera, ji navíc „přihrálo“ příležitosti, k jakým se hned někdo nedostane. Sice za to později zaplatila, nejspíš toho ale nikdy později nelitovala.
Přitom správně vycítil, jaký obrovský potenciál se skrývá ve výrobě šicích strojů a později v jízdních kolech. Dokázal také do své továrny na tyto výrobky efektivně investovat potřebné prostředky a položit tak základy budoucího nadnárodního koncernu. S auty to ale opravdu neodhadl.
Ten se jmenoval Uziel Gal a šlo mu hlavně o to vyrobit samopal šitý na míru potřebám izraelských ozbrojených jednotek. Především bylo potřeba, aby se s ním dalo bez problémů bojovat v poušti. Osvědčil se tak skvěle, že si ho do své výzbroje nakonec vybralo 90 států.
Začátkem 15. století v českých zemích zuřily po dlouhé roky husitské, tj. de facto občanské války. V nich se jako vynikající vojevůdce vyprofiloval Jan Jiskra z Brandýsa. Díky své žoldácké povaze se neohlížel na víru a vyznání, sledoval především svůj vlastní prospěch. Se střídavým úspěchem.
V roce 2002 byla mezi Sýrií, Severní Koreou a Íránem uzavřena dohoda, podle které Severní Korea dodá jadernou technologii, reaktor bude postavený v Sýrii a Írán bude celý projekt financovat, přičemž cena byla odhadována na 2 miliardy dolarů. Cílem tohoto projektu bylo získat radioaktivní materiál pro vojenské účely.
Stačí se narodit do „převratné“ doby a člověk má o „zábavu“ postaráno. Baronka Sofie Buxhoeveden (6. 9. 1883 –26. 11. 1956) z té nejvyšší ruské společnosti mohla být popravena spolu s carskou rodinou, měla ale štěstí v neštěstí. Co ji zachránilo?
Pro celou událost se vžil název Mnichovský nebo Olympijský masakr a došlo k němu 5. září 1972 na olympijských hrách v Mnichově. Palestinští teroristé tehdy přepadli olympijskou vesnici a jako rukojmí zajali 11 členů izraelského olympijského týmu. Začalo drama, jako do té doby nikdo nezažil…
Od jejího úmrtí uplynulo právě 22 let, ale pochybnosti zůstávají. Papež František usoudil, že posmrtně byly splněny podmínky pro její svatořečení, ale to, jak se chovala zaživa, má z běžného úhlu pohledu ke svatosti leckdy daleko.
Jmenoval se Ing. Jan Bervida a narodil se 4. září 1893 v Radkově a jeho jméno si dnes vybaví opravdu jen málokdo. A i když jeho idea využití kluzáků v armádním letectvu a v boji je dnes překonaná, fakticky jejím prostřednictvím přispěl náš rodák za druhé světové války k vítězství Spojenců za západní frontě.
Vlastně, jak se to vezme. Kdyby Rakousko- Uhersko nezískalo po bitvě u Doboje ve dnech 4. až 6. září 1878 i Sarajevo, asi by se v něm neodehrál atentát, který odstartoval 1. světovou válku. Beu ni by se Rakousko-Uhersko nerozpadlo a nevznikl náš samostatný čs. stát…
V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Omlouvá ho snad, že to tak tehdy bylo zvykem? Z našeho úhlu pohledu jistě ne. A španělští conquistadoři jako pravověrní křesťané museli nutně cítit potřebu tyto šílené pohanské oběti vymýtit. Dnes vnímáme jejich počínání jako kruté, přesto úrovně Aztéků nikdy nedosáhli…
Zachránil spoustu životů, jeden z těch, kterému mu byly nejdražší, zachránit nedokázal. Jméno Christiaana Neethlinga Barnarda (8. 11. 1922 – 2. 9. 2001) zná celý svět. Jako první přece úspěšně provedl transplantaci srdce. Kdo třeba ví to, že měl celkem šest dětí a že jeho třetí ženou byla o 50 let mladší modelka?
Německá armáda vtrhla do Polska v ranních hodinách 1. září 1939 hlavně proto, že si to Hitler mohl za tehdejší politické situace dovolit. Po anšlusu Rakouska a okupaci Československa předpokládal, že mu na mezinárodní scéně stejně hladce projde i vpád do Polska. A měl pravdu.