Na Nikolu Šuhaje můžeme nahlížet dvojím způsobem – buď jako na ukrajinského podkarpatského národního hrdinu nebo jako na obyčejného zločince. Legendu z něj ale udělala až kniha Ivana Olbrachta. Jak to ale bylo ve skutečnosti?
Bankéř, kriminálník, narkoman, obchodník a finančník – to jsou jen bodové charakteristiky mužů, za které byla Danielle Steelová, velmi úspěšná spisovatelka romantické literatury, provdaná. Lepší inspiraci pro svou práci si snad ani nemohla přát.
Došlo k němu ve čtvrtek 13. srpna 1868 v 21.30 hodin a zničilo město Arica, které tehdy leželo na území Peru a nyní se nachází v Chile. Katastrofa obrovského rozsahu se potom stala podnětem pro vznik kostela revoluční konstrukce.
Tento titul dnešním dětem asi už nic neříká. Děj knihy se odehrává ve fiktivních Radobylicích, ve skutečnosti Radňovicích na Žďársku, v době před 1. světovou válkou, kdy tam autor, Josef Věromír Pleva, jako malý chlapec nějakou dobu bydlel. V rodině se mu tehdy říkalo Bobeš.
Nešťastný osud člověka a místa se někdy sejdou, jako by si byli dávno navzájem předurčeni, jako se to stalo v případě Václava IV. a zbraslavského kláštera. Panovník, jehož vláda nebyla právě zdařilá, měl po smrti spočinout na místě, které svůj účel nakonec také nesplnilo.
Průběh počasí toho kterého roku můžeme hravě shrnout do téměř holé věty: Letos nebylo žádné jaro (léto, podzim, zima). A tím je řečeno vše, tedy to, že charakter ročních dob neodpovídá naší tradiční zažité představě. To se to počasí snad zbláznilo?
Když Miroslav Tyrš razil heslo „V zdravém těle zdravý duch!“, věděl, o čem mluví. Možná ho dokonce právě snaha o zlepšení jeho duševního stavu vedla až k založení tělocvičného spolku Sokol. Ten mu ale nakonec paradoxně život ukrátil.
Podle všeho jí byl příslušník německého šlechtického rodu Welfů zvaný Heinrich der Löwe čili Jindřich Lev (1129 – 6. 8. 1195) svého času nejmocnější říšský kníže. A i když ochočeného lva nikdy neměl, jeho život byl značně dobrodružný i tak.
I s místenkou. A já se tím vlakem pokusila odjet. Pochopitelně v dobré víře. Absurdní zkušenost s českou železnicí je tak bizarní, že si zaslouží zveřejnění. I když hlavně jako varování.
Nechtěný a odmítaný, takový se zřejmě cítil po celý život muž zvaný dánský „národní poklad“, Hans Christian Andersen. Své nejniternější pocity přetavil do pohádek, které jsou nejpřekládanějšími beletristickými díly na světě vůbec. Co stojí v jejich pozadí?
A také vleklá občanská válka. Ta první skončila 2. srpna 1997, další následovala dva roky po ní. Touha po bohatství a moci spolu s etnickou nenávistí znamenala zkázu pro celou zemi. Založena při tom byla z těch nejušlechtilejších pohnutek.
Skoro se chce říct – konečně. Protože muži mohli studovat na jakékoliv univerzitě či vysoké škole vždycky. U nás až založení dívčího gymnázia Minerva umožnilo dívkám získat maturitu a dostat se potom i na vysokou. Mezi nimi i naší první architektce.
Došlo k němu v roce 1930 na sopce Mount Shasta a toto evidentně zcela hmotné zjevení dokonce nabídlo přítomnému důlnímu inženýrovi k vypití jakousi tekutinu… Opravdu žijeme ve světě, kde je možné cokoliv?
Do podoby moderního státu evropského typu se svou zemi pokoušel svými reformami přetvořit Rezá Šáh Pahlaví. Narazil však na odpor islámských duchovních, kteří se, kromě jiného, nedokázali vyrovnat s nošením klobouků.
Nikdo přitom tento „pokus“ neorganizoval, prostě to vyplynulo tak nějak samo. Detroit dnes s asi 670 000 obyvatel v roce 2013 stihla krize takové razance, že kola a hamburger byly pomalu dražší než tamní rodinný domek. A když už zkrachovalo jedno město, může zbankrotovat i nějaké další.
Ale tresti smrti unikl, protože Norsko ho nemá. Anders Behring Breivik (nar. 13. 2 1979) si proto odpykává „jen“ trest odnětí svobody v délce 21 let. A protože vyspělé země, jakou Norsko zcela jistě je, se i k vrahům chovají humánně a korektně, žije si Breivik ve vězení lépe, než mnozí lidé na svobodě.
Na svědomí je má Felix Edmundovič Dzeržinskij, Polák, jehož dětským snem bylo zabít tolik Rusů, kolik jen bude chtít. Jeho životní příběh je jasným dokladem toho, jakým řízením osudu se i takové ne právě lidumilné přání může v podstatě velmi snadno splnit.
Byla jí německá princezna, Alžběta Hessen-Darmstadtská, manželka velkovévody Sergeje, strýce cara Mikuláše II. zavražděného i s rodinou bolševiky během revoluce. Osudu, který jí nedal děti a připravil ji tragicky o manžela, do poslední chvíle vzdorovala dobročinností a silou své víry. Tak mocně, že byla roku 1992 prohlášena za svatou.
Bylo to čtvrté manželství anglického krále Jindřicha VIII. (1491 – 1547), kdy se jeho chotí stala o 24 let mladší Anna Klevská. Nevydařilo se tak, že ani nedošlo svého naplnění.
Sedmdesátá normalizační léta se u nás pochopitelně podepsala i na vládní a stranické „linii“, tehdejších sdělovacích prostředků. Prezident Gerald Ford se mohl objevit leda tak v podobě karikatury v Dikobrazu, i když on sám žádnou karikaturou na prezidenta nebyl. Spíš naopak.