První světová válka byla po dlouhou dobu známá jako „Velká válka“ nebo „Světová válka“. Když skončila, málokoho by napadlo, že její hrůzy budou relativně brzy překonány druhou světovou válkou. A že následující generace zažije několikery válečné Vánoce.
Dobrý král Václav (Good King Wenceslas) je oblíbená koleda v Anglii a Spojených státech, která se zpívá u příležitosti svátku sv. Štěpána.
Britské supermarkety i pobočky mezinárodních řetězců na Vánoce zlevnily tradiční „vánoční“ potraviny, aby si i ti nejchudší a nejpotřebnější mohli udělat hezké Vánoce. To u nás nikoho ani nenapadlo.
Na 28. prosince připadá svátek Mláďátek nebo Neviňátek, čili chlapců do dvou let věku, které podle Nového zákona nechal ve městě Betlémě zavraždit judský král Herodes I. Ukrutný (73-4 př.n.l.).
Válka v podstatě neuznává rozdílu mezi dny všedními a svátečními, což teprve ta moderní, jakou byla ta první světová. A přece jen i v její krutosti znamenal den narození Páně (25. prosince) určitý předěl.
Nádherná vánoční hvězda vám přes veškerou péči začne dříve či později chřadnout A co s ní dál? Vyhodit? Není třeba. Jde to i jinak.
Svatý Jan, apoštol a evangelista, byl bratrancem Ježíše Krista z matčiny strany. Ježíš ho nejvíce miloval a je proto označován za „miláčka Páně“. A rovněž je považován za autora novozákonního spisu „Evangelia podle Jana“ pojednávajícím o životě Ježíše Krista.
Anděl míru, pějící své betlémské poselství lásky nebes a míru na zemi, mění se často, ovšem vinou člověka v děsného anděla zmaru a smrti. Země se pak stává krvavým zápasištěm na život a na smrt mezi celými národy, často za zájmy nejsobečtější a zcela cizí!
Betlémská hvězda se v podobě komety vznáší nad jesličkami a podtrhuje mimořádnost právě narozeného dítěte. Je tu jen jediný problém – ve skutečnosti v této podobě zřejmě nikdy neexistovala…
Rádi bychom si na Štědrý den řekli, že Praha se probudila zachumelená…Jenže to bývá málokdy a nestalo se tak ani letos. Pojďme se tedy pokochat pohledem na zasněženou Prahu alespoň na dobových fotografiích.
Svatý Štěpán byl vůbec první mučedník křesťanství, prvomučedník. Proto jeho svátek vždycky patřil mezi ty nejvýznamnější. A po vypjatém adventu a formálním Božím hodě vánočním představuje možnost uvolnění.
Štědrý den opravdu naši předkové pojmenovali správně. Po skoro téměř měsíci půstu a skromného jídla si toto omezování tento den vynahradí nejenom lidé, ale i dobytek, drůbež a stromy dostanou svůj podíl. Slepice pak čeká osudová zkouška.
Na západní frontě vzniklo o Vánocích roku 1914 neoficiální příměří. Válka tehdy trvala pátý měsíc, když se 25. prosince, nedaleko belgického města Ypry začal z německých zákopů ozývat zpěv vánočních koled…
Kolik vám jich letos přišlo? Možná i desítky. Záleží na tom, kolik lidí vás má uložené v mobilu a e-mailovém adresáři a kolik z nich dalo „odeslat“ všem.
Narodil se Kristus Pán! Budete slavit křesťanský Boží hod vánoční nebo občanský (a komunistický) 1. svátek vánoční?
Přípravou na Boží hod vánoční, což je vlastní den oslavy narození Ježíš Krista (25. prosince), je Štědrý den a především Štědrý večer. Váže se k němu řada zvyklostí a také varování a tresty pro to, kdo by je porušili.
Štědrý den připadá na 24. prosinec a je to poslední den, kdy se odehrávají přípravy na vánoční svátky. Ve středověku to byl poslední den roku, nový rok začínal 25. prosincem, na slavnost Narození Páně, tedy Boží hod vánoční čili podle občanského kalendáře na 1. svátek vánoční.
Nezbývá než začít klasickou větou – „Již staří Čechové…si na Štědrý den dávali dárky“ »pod titulem Krista Pána» a říkali také, »že Ježíšek naložil». Královská věnná města měla povinnost kromě daní posílat do královských kuchyní různé dary, vždy to, co bylo v daném kraji nejlepší. Ke Štědrému dnu posílal Hradec Králové bažanty, Mělník víno, Dvůr Králové mřínky (grundle).
Zvláštní zvyk se udržoval ještě počátkem 20. století na vrchu Velíz u Berouna, a nejen tam. Co se to tam tedy dělo?
Pálení vánočního polena je evropský vánoční zvyk, který je stejně jako mnohé jiné zvyky, praktikované v průběhu celého roku, předkřesťanského původu. První zmínka je již z 6. století, kdy lidé v severním Portugalsku, ve městě Braga, vylévali na špalek v ohništi víno a jako oběť na něj pokládali ovoce.