Její svátek slavíme 23. prosince a vítězství, čili slovo victoria, se skrývá už v jejím samotném jméně. To se v poslední době stává hodně oblíbené. Zní velmi vznešeně a zvukomalebně a předurčuje k vítězství. A svět přece patří vítězům.
Začtěme se ve chvílích současné vánoční pohody do několika výňatků z dopisů z konce 70. let. S vánočními pozdravy z USA přicházel tehdy do naší totality závan svobody. Zároveň však vyznívají i překvapivě.
A proč podkovu? Protože je symbolem štěstí od té doby, co se koně začaly kovat. I když třeba v domácnosti už nějakou máte, jedna navíc neuškodí.
Norimberský vánoční trh „Christkindlesmarkt“ se poprvé konal už ke konci 16. století. Původně trval tři týdny, pak čtyři. Pro zákazníky je připraveno přes 200 stánků nabízejících vánoční zboží a samozřejmě nejrůznější občerstvení. Ale hlavně, je to skutečně zážitek!
Možná vás překvapí, že sortiment dárků býval tehdy hodně podobný tomu dnešnímu, jenom ta elektronika chyběla. Prostě tradiční hodnoty se nemění, i když v Evropě třeba všude kolem zuří válka. Jestli váháte, co komu (ještě) koupit, třeba najdete inspiraci právě tady.
Svátek slaví krátce před Vánoci a jméno Tomáš patří u nás mezi ty hodně oblíbené. Tento apoštol by svůj sklon „ničemu nevěřit“ s úspěchem uplatnil i dnes.
„Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) zkontrolovalo úsek dálnice D1 u Humpolce, kde firma Geosan dostala pokyn k opravě vysypaných kaveren. Podle ŘSD se situace na místě nijak nezměnila.“ A změní se někdy něco?
Dnes už nikdo nepamatuje na Peruchtu a Brůnu, které chodívaly za dlouhých zimních večerů, zvláště o sv. Barboře, sv. Mikuláši a nejvíce o Štědrém večeru po venkově. Veselou historku si však o ní povědět můžeme.
Jenže kdo dneska ví, co je to brůna? Dříve lidé měli jen tu zábavu, kterou si sami vymysleli a zorganizovali. A tak i jezdili na brůně.
Pokud máte doma už všechno hotovo, můžete poslední adventní víkend vyrazit třeba na Hlubokou. Litovat určitě nebudete!
Ano, i váleční zločinci měli „nárok“ na oslavu Vánoc. Fotografie v tomto případě mluví za vše…
S nadcházející zimou lidem na vsi už otrnulo po všech předchozích nutných podzimních pracích, a tak si hledali trochu té zábavy. Obchůzky různých podivných bytostí patřily mezi ty nejoblíbenější.
Chudí a bohatí lidé se prostě chovají každý jinak. Možná stačit jen něco málo změnit a nestačíte se divit, jak se vaše finanční situace začne zlepšovat. A nejen ona. Co tedy dělají chudí špatně a mohli by to změnit, když budou chtít?
Destilát romantiky, pravý balzám na ženské srdce a předmět posměchu pro jejich protějšky. Dobře vědí, že na legendárního Geoffreye nemají a nikdy mít nebudou. Nebo mu závidí krásnou Angeliku? A co ještě nevíte?
Lazar z Betanie, známý také jako sv. Lazar nebo „Lazar čtyř dnů“ byl Ježíšův přítel. Žádný zázrak nevykonal, byl jen jeho pasivním účastníkem a příkladem Ježíšovy moci „nad posledním a nejvíce nepřekonatelným nepřítelem lidskosti – smrti“. Jeho příběh se tak stal nadějí pro všechny nemocné.
Spolu s ní má 16. prosince svátek také mužský protějšek tohoto jména Albín, který zas pro změnu pouští vodu na mlýn. Jak se ale Albína stala mučednicí?
Dnes poněkud nesrozumitelné doporučení vychází ze zvyklostí provázející dřívější zemědělské práce. O co tedy přesně šlo?
Z naší národní pokladnice zvyků a obyčejů, dnes leckdy zapomenutých, připadá na 13. prosince obchůzka podivné bytosti zvané Žber. Jak vypadala a co dělala?
Svatá Lucie panna a mučednice pocházela ze Syrakus, kde se kolem r. 286 narodila do zámožné rodiny. Dívka jménem Lucie, která zemřela 13. prosince r. 304 a pro svou víru mučednickou smrtí, skutečně existovala. O jejím životě však byly vytvořeny legendy nápadně podobné životům jiných světic, což autenticitu jejího příběhu poněkud snižuje.
Svátek svaté Lucie patřil především ženám a dívkám. Ty nesměly v ten den prát prádlo, drát peří nebo příst. Snad si tak aspoň trochu odpočinuly. Některé obyčeje však z našeho úhlu pohledu postrádají logiku. Zřejmě se po staletích opakovaní někam vytratila…