To budete koukat! Vytvářet výstavy formou „směsky“ je dnes asi módní výstavnický trend, ale díky za něj. Návštěvník neotupí a zvláště v případě Národního muzea tak má možnost shlédnout exponáty skutečně unikátní. Na víc do konce roku zdarma.
Podle lidové víry sv. Lucie disponuje zvláštní mocí a dovede ochránit před čarodějnicemi. Z toho vychází hned celá řada lidových obyčejů.
Erotika a sexualita jako zdroj nejvyšší přirozené slasti člověka, když pomineme drogy, a tak provází lidskou kulturu od té doby, co začala být kulturou, tedy přinejmenším od neandrtálců. Je stále stejná, jenom pohled na ni se mění podle doby a etických a morálních kritérií té dané společnosti.
O původu svatého Šebíře není mnoho známo, ale mohl snad být příslušníkem důležitého rodu, možná také i cizinec z Německa. Než se stal pražským biskupem, patřil do knížecí družiny. A osvědčil se tam víc než skvěle.
Motiv hledání noclehu se v adventním čase objevuje v několika různých variantách. Cítíme z něj naléhavost a nutnost úkrytu před nepohodou v době, kdy neexistovaly hotel, o airbnb ani nemluvě. Mnozí však nemají kam hlavu složit ani dnes…
Svatý Ambrož se narodil se kolem roku 340, snad v Trevíru (Římská říše, nyní Německo) a po vystudování práv se stal soudcem V Miláně. I když nebyl pokřtěn, lid ho povolal na biskupský stolec. Pokřtěn byl 30. listopadu roku 374 a 7. prosince přijal biskupské svěcení. Tento den se slaví jako jeho svátek.
Návštěvu Mikuláše, anděla a zvláště pak čerta považují někteří současní rodiče za tak traumatizující, že je pro své děti ani neobjednávají. A když už ano, musí čert zůstat třeba jen venku na chodbě. O tom se dětem dříve ani nesnilo.
Père Fouettard doprovází sv. Mikuláše na jeho obchůzkách tak jako u nás čert. Úkoly mají rozdělené tak, jako všude jinde. Mikuláš podaruje dobře vychované děti a Père Fouettard dává zlobivým kousky uhlí nebo dostanou výprask. Proto má s sebou bič, kterými trestá neposlušné děti. Tuto vzájemně doplňující se dvojici v oblasti odměn a trestů můžeme potkat 6. prosince ve východních oblastech Francie, na jihu Belgie a ve francouzské části Švýcarska.
Sinterklaas je adventní postava vycházející z legendy o sv. Mikuláši, patronu dětí. Jeho svátek každoročně začíná v Nizozemí 5. prosince a 6. prosince v Belgii, Lucembursku a v severní Francii rozdáváním dárků. Jako doprovod měl původně jednoho, někdy dva Zwarte Pieten (Černý Pete), ale po osvobození Nizozemska během druhé světové války kanadští vojáci zorganizovali oslavu s více Černými Pete a od té doby má každý pomocník určené vlastní úkoly.
Dospělí vnímali svátek sv. Mikuláše spíše jako všeobecnou lidovou taškařici, podobnou masopustu. Čerti pak vnášeli do celé atmosféry i erotické napětí. Není škoda, že dnes vnímáme „Mikuláše“ jen jako svátek pro děti?
Stejně jako o jiných svatých, tak i o sv. Mikuláši toho víme málo. Snad jen to, že se narodil někdy v 80. letech 3. st. v Řecku a zemřel zhruba v polovině 4. st. Jediným faktem, na kterém se historici shodli, je, že se stal kolem r. 300 biskupem v Myře (Turecko). Vše ostatní jsou jen legendy, které zdůrazňují jeho vlídnost spolu se štědrostí a pomoc lidem, kteří se ocitli v těžkých životních situacích.
Ve středoevropském folkloru je Krampus rohatá postava označovaná jako „napůl koza, napůl démon“, trestající během adventu děti, které se špatně chovaly a zlobily. Hodné a vychované děti sv. Mikuláš podaruje. Za Krampuse se převlékají mladíci ve většině alpských zemí – Rakouska, Bavorska a severní Itálie.
Barbora, Barbara, Varvara, Babeta jsou jména odvozená od jednoho slova – barbar. Vzdělaní Řekové toto pojmenování užívali pro všechny cizince, jejichž řeč jim zněla příliš tvrdě. V původním významu to znamenalo něco jako „brebta“ nebo „brblat“. U nás to bylo podobné s označením pro Němce. Češi jim nerozuměli, tak pro ně Němci byli „němí“!
Od roku 1800 si obyvatele alpských zemí – Rakouska, Bavorska a severní Itálie – posílají adventní přání s obrázkem Krampuse, doplněné hravými rýmy a básněmi. Krampus je na nich hrozivě a odpudivě vyobrazen. Ale přesto je s ním v této podobě legrace.
Není to jen o stříhání třešňových větviček. Pokud se dříve v podvečer sv. Barbory ozval zvenku zvonek či bušení na okno, každý věděl, že to jsou barborky, které mají v jedné ruce košík s dobrotami a v druhé metlu.
Podle legendy se objeví před Vánocemi. Unáší nezbedné děti a „uskladňuje“ si je na vrcholku nejvyššího stromu ve velkých pletených koších. Má je v úmyslu sníst a potom opět o něm celý rok není ani vidu ani slechu.
Druhá republika existovala jen krátký čas, od 1. října 1938 do 15. března 1939, tedy pouhých pět a půl měsíce. Po Mnichovském diktátu to byla jen Hitlerova mezihra, než znovu vysloví nové požadavky, po kterých dojde k vymazání zbytku ČSR z mapy Evropy. Co se v ní dělo?
Dříve dívky spoléhaly na náhodu, nám přichází na pomoc věda. A ta zjistila jednu velmi důležitou věc! Pokud ji uděláte, barborka vám vykvete zcela jistě.
První adventní neděli spojujeme se zapálením první svíčky na adventním věnci. Ti starší z nás ho však z dětství nepamatují. Křesťanská symbolika se komunistům nehodila. O to oblíbenější je dnes.
Meteorologové v těchto dnech hovoří o možném příchodu tzv. ondřejsko-mikulášské oblevy. Ta začíná 28. listopadu a trvá až do 7. Prosince a lze se na ni většinou spolehnout.