Lahodný vaječný likér je vhodný také na Silvestra. Jak si udělat doma ten nejlepší
Vaječný koňak máme většinou rádi, ten kupovaný ale obvykle za moc nestojí. Jak si vyrobit ten nejchutnější vaječňák v klidu domova s kvalitou, kterou každý ocení?
Vaječný koňak máme většinou rádi, ten kupovaný ale obvykle za moc nestojí. Jak si vyrobit ten nejchutnější vaječňák v klidu domova s kvalitou, kterou každý ocení?
Jinak se tady, v severní části okresu Děčín, také říká Drsný sever. Přesto je na co se těšit a co obdivovat v kterémkoliv ročním období.
A to přesto, anebo právě proto, že nebyl profesionální archeolog. Na svá pátrání si vydělal obchodem a v jeho době byly možnosti archeologů amatérů, nesrovnatelné s těmi, jaké panují dnes. Podstatně větší a k nadšencům jako on přívětivější.
Hvězdy průměrné nebo podprůměrné hmotnosti ve vesmíru ve svém terminálním stadiu končívají svým zhroucením jako bílí trpaslíci.
Sčítání obyvatelstva se v historii lidstva objevilo s prvním státem. Vědět, kolik mám k dispozici vojáků, kolik můžu vybrat daní, po těchto informacích toužila státní moc od úsvitu věků. Plynuly věky, a zvědavost státu se stupňovala. Kolik máme rolníků, kolik řemeslníků. Kolik lidí věří ve správného boha, kolik jich umí číst a psát. Informace se staly velmi ceněným statkem. Již Babyloňané byli zvědaví, je tomu více než pět tisíc let, jak tvrdí archeologové. Nás však zajímá sčítání lidu, které bylo zaznamenáno na voskových tabulkách římské správy.
25. prosince 1979 v 15 hodin moskevského času překročili první vojáci Sovětského svazu sovětsko-afghánskou hranici. Maršál Ustinov prohlásil, že sovětská vojska budou v zemi „pár měsíců“. Těch pár měsíců se protáhlo téměř na 10 let.
Na spisovatele Karla Čapka lze pohlížet z tolika úhlů pohledu, že je nereálné zmínit je v délce tohoto článku. Jeho život byl a dosud je současně i průřezem stavu společnosti a jejího vývoje. Nejdříve oblíben, potom zatracován, potom zakazován, následně se skřípěním zubů tolerován a nyní znovu oblíben. Téma, které je hodno magisterské práce studenta filozofie. Téměř jistě bylo něco podobného napsáno, ale nechci po tom pátrat.
Nepečené cukroví je prostě pecka. Nemusíte ho nutně dělat na Štědrý den, ale pokud vám na svátky ještě něco chybí, můžete se pohodlně do něj pustit. Výborně se hodí také na silvestrovské oslavy. Pojďme na něj společně.
Kněžna Maria Nikolajevna Volkonská, rozená Rajevská (25. 12. 1805 nebo 22. 7. 1804 – 10. 8. 1863) všechno, co mohla od života dostat, obětovala tomu, aby byla se svým manželem, kterého zcela jistě velmi milovala. Doufejme, že i on jí miloval stejnou měrou.
Kam kráčí česká krajina? Na tuto otázku hledali odpovědi účastníci debaty pořádané TOP týmem (sekce Životní prostředí), mládežnickou organizací TOP 09. Značná část debaty, která se uskutečnila v prostoru Sněmovní 7, byla o tom, jak českou přírodu, zemědělství a zásoby pitné vody ohrožuje sucho a zda urychlujeme odtok vody z krajiny. Debatující se víceméně shodli na tom, že situace je podceňovaná, ale dokud lidem nepřestane téct voda z kohoutku, přístupy se nezmění.
Náš nový seriál pojednává o domácnosti a všem, co s ní souvisí. To už víte. Minule jsme nakousli povídání o průkopnici v gastronomické literatuře a kuchařském umění – Magdaleně Dobromile Rettigové. Dokázala shromáždit asi sedm set kuchařských předpisů a shrnula je v Domácí kuchařce, vydané v roce 1826. A slíbili jsme krátké zastavení u této naší velikánky.
My, lidé, máme ve zvyku idealizovat si minulost. Je to přirozené, a není třeba se nad tím pohoršovat. Na minulosti je krásné především to, že jsme byli mladší, krásnější, silnější. Nebolela nás záda a naše tělo fungovalo na sto procent ve všech směrech. To je fakt, o kterém se nedá diskutovat. S idealizováním historie je to stejné. Kolikrát se dozvíme, že ti velikáni, ikony, tyčící se nad námi ve své dokonalosti, vůbec dokonalí nebyli. Měli svoje lidské slabosti i hříšné touhy a rozhodně nedodržovali Desatero. Dozvíme-li se něco podobného, obyčejně neopravíme svůj náhled, ale spíláme tomu, kdo nám to o nich prozradil. Brát lidem iluze se nevyplácí a bolí to.
V životě Kita Carsona se navíc odráží pořádný kus historie Divokého západu, na jehož dobývání se osobně podílel a tím se stal jednou z jeho legend. A věřte, že takový život hned tak někdo nezažije. Trochu dobrodružný byl už i jeho příchod na svět…
Historie vodárny v Podolí se začala psát v roce 1925, kdy firma Kress Praha začala stavět tuto unikátní stavbu, a to podle návrhu architekta Antonína Engela. Její stavbu si vynutil výrazný rozvoj města a původní staré vodárny již svojí kapacitou nedostačovaly. Také stavba přivaděče z Káraného, která byla v roce 1908 zahájena a dokončena v roce 1913, přispěla k zániku vodáren na Vinohradech a Staré Pražské vodárny. Stará Pražská vodárna přestala dodávat vodu po dokončení stavby v Podolí v roce 1929.
Krocan či krůta mají devatero mas rozmanité chuti. Dají se připravit na řadu způsobů, ale nejoblíbenější je prostá pečeně, většinou s nádivkou a upravenými omáčkami.
Jeho současníci, kronikáři, k němu byli většinou kritičtí, dnes je obvykle považován za pracovitého panovníka a schopného vojevůdce. Býval ale také malicherný, zlostný, mstivý a krutý. V populární literatuře je líčen také jako zemský škůdce zneužívající nepřítomnosti pravého krále Richarda Lví Srdce dlícího na křížové výpravě. Jak to s ním bylo doopravdy?
Vánoce, jídlo, přibírání na váze, kardiovaskulární problémy, mrtvice, infarkt. To jsou hesla, která se mnohým lidem velmi často honí hlavou v souvislosti s krásnými vánočními svátky. Nepropadejte panice. Zkuste na to tak nemyslet a řiďte se jednoduchými radami.
Málokterý mýtus byl tak výrazně formován lidovým vnímáním, snad žádný jiný není tak populární a nemá tolik podob. Fenomén jesliček ovládl svět a přesáhl hranice křesťanské víry. Možná proto, že jeho jádrem se stal zázrak zrození?
Co přesně stálo u zrodu této velmi specifické církve se dodnes nepodařilo objasnit ani částečně. Byly to jen vize jejího zakladatele Josepha Smithe, když hmatatelné důkazy chybí? On sám byl o jejich opravdovosti přesvědčen natolik, že ho dodnes následují miliony lidí – mormonů.
Prase divoké do naší přírody zkrátka patří a patřilo tam ostatně vždy. Jedná se totiž o náš původní druh, který tu žije již od pradávna.