Jmenoval se Petr Biron a honosil se tituly říšský hrabě, vévoda kuronský a zemgalský v letech 1769 – 1795 a vévoda zaháňský v letech 1786 – 1800. Narodil se 15. února 1724 v Mitavě v dnešním Lotyšsku jako nejstarší syn favorita a rádce ruské carevny Anny Ivanovny, Ernesta Jana Birona a jeho manželky Benigny Gottlieby von Trotha.
Stovky mužů odhodlaně stoupají po schodech vytesaných do ledu Chilkootského průsmyku. Nesou těžký náklad, přesto se snaží jít co možná nejrychleji. Kupředu je žene touha po zlatě a jména jako Dawson, Yukon nebo Klondike jim zní v uších stejně omamně jako chrastění zlatých nugetů.
Tak jako byla ideálem pro jejich autora, českého českobratrského evangelického faráře, Jana Karafiáta (4. 1. 1846 – 31. 1. 1929), jehož víra vycházela z původního přísného kalvínského vyznání. Pokud se Broučci zdají nepochopitelní i vám, tak možná už konečně víte proč.
František Tůma (2. 5. 1855 – 31. 12. 1925) pocházel z Benešova u Prahy a v předmluvě jedné ze svých knih vzpomíná na svou maminku, jaký měla vždy soucit s trpícími, který se i jemu stal vlastním. A zmiňuje i tatínka, po němž zdědil „paličatost“ zrozenou českým jihem a Táborskem. Pro spisovatele ideální kombinace.
A možná proto je jeho nejznámější příběh, osudy chlapce Mauglího vychovaného vlčí smečkou, tak jímavý. Je ale také pravda, že v době, kdy Joseph Rudyard Kipling (30. 12. 1865 – 18. 1. 1936) vyrůstal, bylo chování dospělých k dětem obecně drsnější než dnes.
Zamilovat se do muže mladšího o dvacet let a provdat za něj svou dceru, to už je pořádný životní kotrmelec. Pokud však chtěla Sofie Podlipská (15. 5. 1833 – 17. 12 1897) zůstat v jeho blízkosti, jinou možnost tehdy neměla. A tak se literární osudy v případě tohoto příběhu začaly proplétat s těmi životními.
A milovala ho i kamera, takže za sebou zanechal obdivuhodnou kinematografii čítající přes 100 filmových titulů. Kromě toho se věnoval také malířské, sochařské a literární tvorbě. Narodil se před 106 lety, 11. prosince 1913, v Cherbourgu ve Francii.
Stanislav Synek vydal druhé pokračování knihy o legendární výpravě Tatra kolem světa.
André Paul Guillaume Gide (22. 11. 1869 – 19. 2. 1951) dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1947, ale proslavil se již o 10 let dříve. Tehdy stihl tvrdou kritikou SSSR a režim tam panující, i když sám s komunisty předtím sympatizoval. Bylo to jedno ze zásadních varování před sovětskou totalitou, bohužel nevyslyšené.
Přitom Ladislav Mikeš Pařízek (19. 11. 1907 – 28. 3. 1988) býval ještě počátkem 60. let naší cestovatelskou celebritou, a to zcela právem. Starší čtenáři si možná ještě vzpomenou na některé z jeho knih, které provázely jejich dětství, a jeho cestopisy zůstanou už navždy důležitými dokumenty své doby.
A to nejspíše proto, že jeho příběhy pro děti a dospělé se drží klasických, dalo by se říct archetypálních předloh a inspirací. Jsou vyzrálé tak, že jen těžko uvěřit tomu, že jejich autor, Wilhelm Hauff, zemřel v pouhých pětadvaceti letech.
Takový je nemilosrdný verdikt životopisců trestance jménem Henri Charrière přezdívaného podle tetování na hrudi Motýlek (Papillion). Svůj životní příběh popsal v údajně životopisné knize, která se stala bestseller a dočkala se i velmi populárního filmového zpracování. Právem.
Někteří autoři mají tu smůlu, či štěstí, že se proslaví jen jediným dílem a zůstanou s ním spojeni až za hrob. V případě Brama Stokera (8. listopadu 1847 – 20. dubna 1912) a jeho hraběte Draculy, to platí doslova. Jak také jinak, když jde o nejslavnějšího upíra všech dob.
Zakladatel žánru sci-fi a utopista, britský spisovatel Herbert George Wells (21. 9. 1866 – 13. 8. 1946) je dodnes známý především svou novelou Válka světů, jeho literární záběr však byl podstatně širší. Našel si přitom čas i na cestu do SSSR a setkání s Leninem a se Stalinem a na velmi bohatý soukromý život.
Královna detektivek anebo zločinu? Agatha Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976) by měla nárok na oba tyto tituly, podle toho, z které strany zákona její tvorbu vezmete. Především se však stala královnou svých čtenářů, kteří její příběhy čtou, sledují, luští a zbožňují dodnes.
Lev Nikolajevič Tolstoj ( 9. 9. 1828 – 20. 11. 1910) se snažil popsat Rusko realisticky, sám ho možná viděl až příliš kriticky. Utíkal k prostotě života na venkově, ale na vlastní kůži poznal i to, co umí s člověkem udělat hazardní hráčství nebo touha po rozkoši v ženské náruči.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Jeho majitelkou byla Mary Shelleyová a dnes se můžeme jen podivit nad tím, jakou svobodu, včetně sexuální, si dokázala začátkem 19. století vydobýt. Sice díky tomu porodila své první dítě, a to nemanželské, ještě před svými 18. narozeninami, ale také se svým Frankensteinem nesmazatelně zapsala do dějin literatury.
Stručně řečeno, Polsko doplatilo na rozdělení Evropy po napoleonských válkách ve prospěch vítězů, tedy také Ruského impéria. Ozbrojenému povstání proti němu se zúčastnil i mladičký Aleksander Głowacki. Svět literatury ho ale zná a jeho čtenáři ho milují jako Bolesława Pruse.
