Zamilovat se do muže mladšího o dvacet let a provdat za něj svou dceru, to už je pořádný životní kotrmelec. Pokud však chtěla Sofie Podlipská (15. 5. 1833 – 17. 12 1897) zůstat v jeho blízkosti, jinou možnost tehdy neměla. A tak se literární osudy v případě tohoto příběhu začaly proplétat s těmi životními.
A milovala ho i kamera, takže za sebou zanechal obdivuhodnou kinematografii čítající přes 100 filmových titulů. Kromě toho se věnoval také malířské, sochařské a literární tvorbě. Narodil se před 106 lety, 11. prosince 1913, v Cherbourgu ve Francii.
Stanislav Synek vydal druhé pokračování knihy o legendární výpravě Tatra kolem světa.
André Paul Guillaume Gide (22. 11. 1869 – 19. 2. 1951) dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1947, ale proslavil se již o 10 let dříve. Tehdy stihl tvrdou kritikou SSSR a režim tam panující, i když sám s komunisty předtím sympatizoval. Bylo to jedno ze zásadních varování před sovětskou totalitou, bohužel nevyslyšené.
Přitom Ladislav Mikeš Pařízek (19. 11. 1907 – 28. 3. 1988) býval ještě počátkem 60. let naší cestovatelskou celebritou, a to zcela právem. Starší čtenáři si možná ještě vzpomenou na některé z jeho knih, které provázely jejich dětství, a jeho cestopisy zůstanou už navždy důležitými dokumenty své doby.
A to nejspíše proto, že jeho příběhy pro děti a dospělé se drží klasických, dalo by se říct archetypálních předloh a inspirací. Jsou vyzrálé tak, že jen těžko uvěřit tomu, že jejich autor, Wilhelm Hauff, zemřel v pouhých pětadvaceti letech.
Takový je nemilosrdný verdikt životopisců trestance jménem Henri Charrière přezdívaného podle tetování na hrudi Motýlek (Papillion). Svůj životní příběh popsal v údajně životopisné knize, která se stala bestseller a dočkala se i velmi populárního filmového zpracování. Právem.
Někteří autoři mají tu smůlu, či štěstí, že se proslaví jen jediným dílem a zůstanou s ním spojeni až za hrob. V případě Brama Stokera (8. listopadu 1847 – 20. dubna 1912) a jeho hraběte Draculy, to platí doslova. Jak také jinak, když jde o nejslavnějšího upíra všech dob.
Zakladatel žánru sci-fi a utopista, britský spisovatel Herbert George Wells (21. 9. 1866 – 13. 8. 1946) je dodnes známý především svou novelou Válka světů, jeho literární záběr však byl podstatně širší. Našel si přitom čas i na cestu do SSSR a setkání s Leninem a se Stalinem a na velmi bohatý soukromý život.
Královna detektivek anebo zločinu? Agatha Christie (15. 9. 1890 – 12. 1. 1976) by měla nárok na oba tyto tituly, podle toho, z které strany zákona její tvorbu vezmete. Především se však stala královnou svých čtenářů, kteří její příběhy čtou, sledují, luští a zbožňují dodnes.
Lev Nikolajevič Tolstoj ( 9. 9. 1828 – 20. 11. 1910) se snažil popsat Rusko realisticky, sám ho možná viděl až příliš kriticky. Utíkal k prostotě života na venkově, ale na vlastní kůži poznal i to, co umí s člověkem udělat hazardní hráčství nebo touha po rozkoši v ženské náruči.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
Jeho majitelkou byla Mary Shelleyová a dnes se můžeme jen podivit nad tím, jakou svobodu, včetně sexuální, si dokázala začátkem 19. století vydobýt. Sice díky tomu porodila své první dítě, a to nemanželské, ještě před svými 18. narozeninami, ale také se svým Frankensteinem nesmazatelně zapsala do dějin literatury.
Stručně řečeno, Polsko doplatilo na rozdělení Evropy po napoleonských válkách ve prospěch vítězů, tedy také Ruského impéria. Ozbrojenému povstání proti němu se zúčastnil i mladičký Aleksander Głowacki. Svět literatury ho ale zná a jeho čtenáři ho milují jako Bolesława Pruse.
Ale jinak to samozřejmě byla všechno pravda. Tedy skoro – přinejmenším co do ztvárnění špionážních metod postupů. K těm měl ostatně duchovní otec Jamese Bonda, Ian Lancaster Fleming (28. 5. 1908 – 12. 8. 1964), osobně velmi blízko.
Neobvykle světle zbarvený vorvaní samec známý jako Mocha Dick do světa literatury vplul jako dnes už nesmrtelný Moby Dick roku 1851. Měl tehdy ukázat, jakou bestií se taky může zvíře stát, když začne aspoň trochu přemýšlet. Dnes s ním spíše soucítíme.
A jejich autorka, Barbara Cartlandová, zřejmě nejúspěšnější spisovatelkou všech dob. Možná právě proto, že genderové stereotypy, které popisuje, jsou vlastně podvědomé archetypy, s nimiž její čtenářky nemají problém se ztotožnit.
Přestože o tom, jaká dobrodružství ve světě tento spisovatel skutečně zažil, panují pochybnosti, o jednom pochybovat nelze. Jako český vlastenec a odbojář byl za války zatčen a zahynul v koncentračním táboře Mauthausen. Hrdinou tedy byl zcela jistě.
