Horká Arktida. Přežije sovice sněžní z Harryho Pottera přílišné teplo?
Sovice sněžní je spolu s ledním medvědem jedním ze symbolických zástupců Arktidy a stejně jako lednímu medvědovi i jí neprospívají tamní zvyšující se teploty.
Sovice sněžní je spolu s ledním medvědem jedním ze symbolických zástupců Arktidy a stejně jako lednímu medvědovi i jí neprospívají tamní zvyšující se teploty.
Úzké uličky se starými domy a s oprýskanou, letitou omítkou. Malé dvorky, s různým harampádím, hrbolatá dlažba s kočičími hlavami a schůdky, které vedou neznámo kam. Právě se stmívá a kdo zde nežije, začíná bloudit. Rozžíhají se první plynové lampy a cinkot tramvají z Rozdělovací třídy sem již nedoléhá. Někde tady, v přítmí domů s otlučenými okny, stojí Tleskačova kůlna, ukrývající hlavolam s vynálezem, který změní svět.
Zamilovat se do muže mladšího o dvacet let a provdat za něj svou dceru, to už je pořádný životní kotrmelec. Pokud však chtěla Sofie Podlipská (15. 5. 1833 – 17. 12 1897) zůstat v jeho blízkosti, jinou možnost tehdy neměla. A tak se literární osudy v případě tohoto příběhu začaly proplétat s těmi životními.
Na chaloupku existují speciální vykrajovátka, ta každý nemá a těžko je teď budete někde shánět. Takže je důležité dobře naměřit jednotlivé díly naší chaloupky tak, aby vám posléze dobře seděly při kompletaci vašeho díla.
První písemné záznamy o rodu Ladů v Hrusicích pocházejí ze sedmnáctého století. Josef Lada se narodil 17. prosince 1887 jako čtvrté dítě hrusického ševce a jeho ženy. Jeho nejstarší bratr František byl o sedmnáct let starší.
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
Jeho život byl plný neustálých zvratů. Přestože opěvoval nádhernou přírodu a velkou lásku, sám žil úplně jinak. Nedokázal být ženě věrný, šel ze skandálu do skandálu a jediné, čeho se držel po celý svůj život, byl alkohol. Přítel nejvěrnější a zrádce nejkrutější.
Americké polní pošty se v posledních dnech roku 1944 opravdu nezastavily. Byly sice posíleny, ale i tak stěží zvládaly ten nápor zásilek, který připutoval do Evropy z opačného konce Atlantiku. Blížily se poslední válečné vánoce. I zde, v Ardenách, hustě zalesněné pahorkatině, na území Belgie a Lucemburska, se těšili na jejich klidné prožití. Bylo nutné doplnit zásoby munice, přisunout nebezpečně vzdálený týl a také trochu vydechnout. Německé jednotky, zcela zdecimované, vyčerpané, a prakticky bez letectva, se jistě na žádný větší odpor nezmohou, a dají pokoj. Válka prakticky skončila.
My lidé jsme jedinečným živočišným druhem. Různými a výjimečnými způsoby se lišíme od všech ostatních tvorů na planetě. Ale co když třeba opice prokazují větší pružnost ve využívání poznatků a za určitých okolností i rychlejší uvažování?
Od roku 1940, kdy Harland David Sanders, známější jako plukovník Sanders (Colonel Sanders), obalil kousky kuřete ve vlastnoručně namíchané, a hlavně tajné směsi 11 bylin a koření, také všichni hádají, z čeho se tento kulinářský zázrak skládá?
S předvánočním obdobím se každoročně pojí velké utrácení, a to nejen za vánoční dárky, ale také za jídlo. Pro mnoho lidí to znamená velký zásah do rodinného rozpočtu, se kterým se vyrovnávají ještě několik měsíců po Vánocích. Problém však nebývá ani tak v tom, že by utratili tolik peněz, jako spíše v tom, že ve financích mají celoročně dost velký nepořádek. Pak už jen stačí o něco vyšší výdaje, než je běžné, a nedostatky vyplují na povrch.
Řada ptáků opustila na podzim Česko a odletěla do „teplých krajů“. Spousta domácích ale zůstává v republice a se zvětšujícími se mrazy potřebují trochu přilepšit. Při nedostatku potravy totiž tito ptáčci strádají.
Jej osud by mohl docela dobře posloužit jako základ pro některý z romantických a dobrodružných románů Alexandra Dumase. Nechyběl by v něm tajemný původ záhadné kněžny, proticarské spiknutí, úklady, vraždy, láska, a nakonec i povodeň a smrt. Jak to s ní tedy bylo?
Odulý muž v purpurové tóze svírá v ruce kitharu. Z výšin aquaduktu hledí na hořící město a snaží se vymyslet ten správný verš. To on nechal rozpoutat běsnící, ohnivé moře, aby mohl vylíčit zkázu Tróje ve své písni. Děsivá inspirace, hodná ceasara, na kterého historie nezapomene. Jeho hudba sice tahá za uši, ale říci to nahlas, znamená zemřít krutou smrtí. Jeho vlasy i vousy mají stejný odstín, jako plameny vzdáleného požáru Věčného města.
Mojžíš Maimonides mu říkali v Evropě, on sám používal akronym Rambam. Patřil k největším židovským vědcům všech dob. Zapsal se do historie jako filozof, právní kodifikátor, vynikající lékař, politický poradce a místní právní autorita.
Nejen Vánoce, ale také Silvestr se blíží. Oslavy konce roku bývají bujaré a neméně finančně náročné než samotné vánoční svátky. Co dát na stůl, abychom byli originální, pochutnali jsme si a zároveň nezruinovali náš rodinný rozpočet?
Svatý Spyridon z Trimithonu, též Spiridon a česky Duchoslav či Dušan se narodil roku 270. Živil se jako rolník na ostrově Kypr. Byl ženatý, měl dceru a miloval svůj prostý život oddaný Bohu. Později proslul jako křesťanský kněz a biskup a jako světec je uctíván v západní i východní církvi. Čím si to zasloužil?
Lenochod se chová, jako kdyby se skládal hned z několika zvířat najednou. Nemá pohyblivé oči, proto je nucen otáčet celou hlavou jako sova, srst mu pokrývají nazelenalé symbiotické řasy obdobně jako želvě krunýř, pohybovou aktivitou neplýtvá zase po příkladu krokodýlů, a nejen pomalým trávením se podobá i hadům.
Princezny jsou nezbytnými postavami každé české pohádky. Většinou bývají pyšné, zlé na chudý lid, marnivé, líné, mlsné a protivné. Občas hřeší, když tančí ve střevíčcích z měkkého chleba. Ty, které to mají na tomto světě podmíněně, bývají zachráněny hloupým Honzou, ty nenapravitelné si odnese čert. Občas bývají autoři pohádek shovívaví a jejich princezny jsou pouze nemocné, zakleté nebo je nikdo neumí probudit. Obyčejně to s nimi pak dopadne dobře a jsou šťastné až do smrti, což musí být k zbláznění.
Studenti aikida označují tvůrce aikida tituly jako Kaiso, tedy „zakladatel“ nebo Ósensei – „velký učitel“. Jmenoval se Morihei Uešiba a narodil se 14. prosince 1883 v Japonsku v Tanabe v prefektuře Wakajama. Cílevědomostí a odhodláním pokusit se o nemožné, se vyznačoval už v mládí.