Předposlední ruská carevna Marie Fjodorovna se narodila jako Marie Sofie (někdy též Dagmar) Dánská 26. 11. 1847 v Kodani jako čtvrté dítě z celkem šesti potomků dánského krále Kristiána IX. a jeho manželky královny Luisy Hesensko-Kasselské. Jako jiným evropským princeznám i jí se stalo osudem právě Rusko.
Narodil se jako Jacques Berthieu v Polimhacu ve Francii 26. 11. 1838 v chudé, hluboce nábožensky založené rodině. Cítil však, že jeho posláním je stát se misionářem a k tomuto cíli také od mládí směřoval.
Faktem zůstává, že komunistický způsob hospodaření dovedl Chile k ekonomické katastrofě, kterou se Pinochetovi podařilo odvrátit. S lidskými právy si ale pučisté, především během převratu a záhy po něm, těžkou hlavu nedělali. Bylo ale toto zlo páchané pro dobro celé země opravdu nutné?
Bohatá a hrdá města v severní Itálii měla mezi sebou nepřetržité rozepře, a proto si jedna jejich strana pozvala českého krále Jana Lucemburského, aby mezi nimi přišel zavést pořádek. Král pozvání přijal, ostatně v severní Itálii měl i své vlastní zájmy, a ne právě malé.
Moc v této africké zemi uchvátil Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga, původním jménem Joseph-Désiré Mobutu (14. 10. 1930 – 7. 9. 1997) 24. listopadu 1965 a vydržel u ní až do 16. května 1997. A věci se tam během této doby děly opravdu neuvěřitelné.
Došlo k ní 24. listopadu 1966 a postihla pravidelný let bulharsko-sovětské společnosti TABSO (dnes Balkan Bulgarian Airlines) označený jako LZ101. Její okolnosti dodnes nejsou úplně přesně objasněny. Smrt 82 osob, tedy všech lidí na palubě, by ale vyvolala otazníky vždycky.
Nepříliš šťastně řešený přemyslovský nástupnický řád, podle nějž na český knížecí stolec nastupoval vždy ten nejstarší Přemyslovec, vedl během doby k značným komplikacím. Jedním z jeho důsledků byla snaha českých Přemyslovců ovládnout Moravu, zatímco ti moravští toužili po Čechách. Jako právě teď.
Tak jsme ho znali a milovali, jak s potutelným úsměvem promýšlí další a další svoje intriky, podrazy a úklady. Zápornou roli texaského olejáře si Larry Hagman užíval možná právě proto, že ve skutečnosti takový vůbec nebyl.
André Paul Guillaume Gide (22. 11. 1869 – 19. 2. 1951) dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1947, ale proslavil se již o 10 let dříve. Tehdy stihl tvrdou kritikou SSSR a režim tam panující, i když sám s komunisty předtím sympatizoval. Bylo to jedno ze zásadních varování před sovětskou totalitou, bohužel nevyslyšené.
Přezdívalo se mu Černovous a v době své největší slávy velel ne jedné lodi, ale hned celé pirátské flotile. Operoval v prostoru Karibiku a východního pobřeží USA a tajemství svého pokladu si vzal do svého mokrého hrobu. Našla se však jeho vlajková loď nazvaná Pomsta královny Anny. Aspoň si to tedy její nálezci myslí.
Také byl neskutečných 41 let členem ÚV KSSS a dokázal si získat Stalina, Chruščova a na konec i Brežněva. Vystupoval jako strážce čistoty sovětské ideologie a nejvyšších poct se mu dostalo i po smrti. S jeho odchodem zároveň skončilo celé jedno dlouhé období SSSR a jeho satelitů.
Úspěšné dětské herecké hvězdy bývají velkým příslibem, ne všechny však mají to štěstí, že v herecké dráze pokračují, nebo mohou pokračovat. Jedním z těch, kterým se to nepoštěstilo, byl Ivan Jandl (24. 1. 1937 – 21. 11. 1987).
Osudová zkouška na něj čekala třikrát v životě a ve všech třech případech se Alois Liška, nar. 20. listopadu 1895 v osadě Záborčí u Malé Skály, rozhodl správně. Protože měl více štěstí, anebo byl předvídavější než mnozí jiní?
Obyvatelé Ženevy si mohli vybrat. Buď přijmout Kalvínovu věrouku i se všemi omezeními, anebo raději město opustit. Vzhledem k tomu, že v Ženevě čas od času došlo i na upalování kacířů, rozumnější byla určitě ta druhá možnost.
Přitom Ladislav Mikeš Pařízek (19. 11. 1907 – 28. 3. 1988) býval ještě počátkem 60. let naší cestovatelskou celebritou, a to zcela právem. Starší čtenáři si možná ještě vzpomenou na některé z jeho knih, které provázely jejich dětství, a jeho cestopisy zůstanou už navždy důležitými dokumenty své doby.
Jeho celé jméno znělo Lawrence Harvey Zeiger (nar. 19. 11. 1933) a svou slavnou talk show „Larry King Live“ uváděl od 3. 6. 1985 do 16. 12. 2010. Výběrem hostů a témat utvářel každodenní realitu USA, ale proslul také tím, že se aktuálně po osmé rozvádí.
Taková je bilance tragické události označované jako největší sebevražda v dějinách. I když to není úplně přesné. Ne všichni, kteří v Chrámu lidu tehdy zemřeli, to tak chtěli. A byl mezi nimi i americký kongresman.
A to nejspíše proto, že jeho příběhy pro děti a dospělé se drží klasických, dalo by se říct archetypálních předloh a inspirací. Jsou vyzrálé tak, že jen těžko uvěřit tomu, že jejich autor, Wilhelm Hauff, zemřel v pouhých pětadvaceti letech.
Jako zkušenému vojákovi bylo generálu Weidlingovi jasné, že obrana Berlína je boj ztracený předem a že nemá smysl v něm obětovat víc životů, než je nutné. Za svého Vůdce přesto bojoval až do poslední chvíle, vlastně ještě o pár hodin déle.
Měl vlastně štěstí, mohl dopadnout také podstatně hůř. Prakticky profesionální revolucionář Vladimir Lvovič Burcev bojoval nejprve proti carské, potom proti bolševické a nakonec i proti německé totalitě a podle některých historiků je také vůbec prvním politickým vězněm sovětského režimu.