Blížící se konec války nezastihl německou armádu v optimální situaci. Její poslední nadějí se stalo silné opevnění hluboko ve francouzském území, tzv. „Brunhildina linie“ (Brunhilde Stellung). Tu Němci hodlali udržet, aby měli lepší pozici při blížícím se mírovém vyjednávání. A Spojenci to dobře věděli.
Další důkaz toho, že v Rusku je, či snad spíše bylo, možné opravdu cokoliv. Tento příběh se odehrál koncem 16. století, dnes by k němu pochopitelně dojít nemohlo. Tehdy však nejenže neexistovala analýza DNA, ale ani daktyloskopie a ani fotografie. A uvěřit v nového, lepšího cara bylo tak snadné…
Jeho obětí se měl stát francouzský prezident Charles de Gaulle, ten však pokus o atentát zorganizovaný Jean-Marie Bastien-Thirym přežil. Pozadí tohoto atentátu se potom stalo inspirací pro světoznámý román Fredericka Forsytha Den pro Šakala.
Se všemi tituly se Kalif al-Hakim (13. srpna 985 – 13. února 1021) nazýval Boží služebník a jeho apoštol, imám al-Hakim bi-Amr Alláh, velitel věřících. A že jim velel doopravdy, nejen formálně. Do dějin se zapsal bezohlednou likvidací baziliky Svatého hrobu. Ale nejen tím.
Po smrti uherského krále Ondřeje III. roku 1301 se českému králi Václavovi II. (1271 – 1305) podařilo získat uherskou korunu pro svého dvanáctiletého syna Václava. Proti tomu vystoupil papež Bonifác VIII. za podpory německého krále Albrechta I. Habsburského. A zas bylo o co bojovat.
Mašinérie Hitlerovy Třetí říše by nemohla vzniknout, existovat a rozvíjet se bez systému a řádu, který musel někdo vymyslet a realizovat. V případě koncentračních táborů to byl dnes už prakticky neznámý „SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS“ Eicke.
Přitom na to měla plné právo. Marie Alexandrovna Romanovová, jediná dcera ruského cara Alexandra II., se provdala za jednoho ze synů britské královny Viktorie, ovšem až toho druhorozeného. Nestala se ruskou carevnou ani britskou královnou, což ji možná celý život mrzelo. Nejspíš zbytečně.
Enver Halil Hodža (albánsky Enver Hoxha, 16. října 1908 – 11. dubna 1985) pocházel ze zámožné muslimské rodiny a od svého strýce převzal myšlenku nezávislé Albánie, která byla tehdy pod vládou Turků. Bohužel na to šel přes komunismus.
Tradice uctívání sv. Havla pochází ze 7. století n. l., kdy do Evropy putovali věrozvěstové z Britských ostrovů v rámci tzv. iroskotských misií. Jako světec, jehož svátek připadá na pokročilý podzim, uděluje před zimou dobré rady zejména zemědělcům.
Ukrajinec Stepan Andrijovyč Bandera (1. ledna 1909 – 15. října 1959) pocházel z vesnici Staryj Uhryniv v dnešní ukrajinské Ivanofrankivské oblasti. Tehdy ovšem Banderovo rodiště náleželo k Polsku, které jeho rodnou Halič okupovalo. To předznamenalo životní osud jak Bandery, tak celé jeho rodiny.
Koncem 11. století by se zřejmě v Evropě nenašel významnější konflikt, do kterého by se nezamíchal český kníže Vratislav II., později náš první, i když nedědičný, král. Jak k tomu došlo?
Od jeho narození uplynulo téměř 130 let. Byl skvělý generál a americký prezident. Dnes ho však vnímáme spíše jako historickou osobnost než skutečného člověka. Tím však byl především, v tom nejlepším slova smyslu.
Krásný a povzbudivý příklad toho, že i z toho nejbídnějšího postavení se člověk může povznést k tomu nejvyššímu, pokud neztrácí víru.
Jeho osud je odrazem ranně feudálních bojů o vládu v zemi, v Anglii stejně jako u nás, kdy se ten, kdo usiloval o trůn, neštítil ani vraždy. Svátek sv. Eduarda připadá na 13. října a pokud je náhodou venku pěkně, tak jen výjimečně, náhodou a v rozporu s příslušnou pranostikou.
Tento zásadní dokument vydal císař 13. října 1781 a vedle dosud jediného možného vyznání ve své zemi, tj. římsko-katolického, povolil i tři vyznání protestantská – augšpurské (luterské), helvetské a řeckopravoslavné.
Po ukončení první křížové výpravy 30. června 1420 se většina husitských vojsk z Prahy vrátila na Hradiště a menší část, pod Žižkovým velením zamířila do Písku. Jednooký hejtman začal shromažďovat vojsko, se kterým chtěl ještě na podzim udeřit proti svým nepřátelům na území jižních a západních Čech.
V roce 1810 se korunní princ Ludvík I. Bavorský (1786 – 1868) ženil s Terezou Sasko-Hildeburgskou a ze samé radosti pozval celé město na oslavu. Konala se 12. až 17. října 1810, byla zakončena koňským dostihem a měla takový úspěch, že se opakovala i příští rok.
Těžko věřit tomu, že před 2. světovou válkou i krátce po ní neměl tzv. „západní“ svět obecně ani ponětí o tom, jak hrozné poměry panují ve stalinském Sovětském svazu, o hladomoru na Ukrajině nebo gulazích. Průlom v tomto ohledu nastal až díky jednomu sovětskému emigrantovi.
Dnes uplyne šest let od úmrtí výjimečné ženy, která jako jedna z mála pilotovala vozidla F1. Jmenovala se María de Villota Comba (13. ledna 1980 – 11. října 2013) a vzhledem k rodinnému původu snad ani jinou profesi dělat nemohla.
Její jedinou životní devízou byla její krása a jen díky ní se stala manželkou tureckého sultána. I když jí tehdy bylo jen 18 let, rychle pochopila, že výhody svého nového postavení musí využít hned a naplno. Nemusely by totiž trvat věčně. A také netrvaly.