Karel Dudek | 20. stránka

1.12.2019

Zajímavosti

Obří, vyhaslé, chrlící chladnou hmotu na svůj povrch. Jaké jsou sopky v naší sluneční soustavě?

Sopečná erupce je jeden z přírodních jevů, před kterým pýcha člověka taje jako sníh na jarním slunci. Příroda tím pánu tvorstva připomíná, kdo na této planetě má poslední slovo. Vesuv a Pompeje, Mont Pelée a ostrov Martinik, Krakatoa, St. Helens. Ten seznam katastrof je pochopitelně delší a seznam obětí jde do statisíců. Planeta Země dává lidem najevo, že je stále živá a přes svůj věk více než čtyři miliardy let, je stále ještě plná síly, a ve skvělé formě.

30.11.2019

Zajímavosti

Soustředil na sebe ty nejvýznamnější funkce a přinesl Britům krev, pot a slzy. Churchilova buldočí umíněnost však přinesla svoje plody

Ti dva muži se upřímně nenáviděli. Válka, které se účastnili statisíce, ba miliony vojáků, byla i jejich osobní, soukromou válkou. Lišili se od sebe jako oheň a voda, jako den a noc. Asketický fanatik, který kromě své matky nenáviděl všechny a všechno. Obtloustlý požitkář, milující whisky a doutníky. Bezvýznamná nula, s válečným křížem a kručícím žaludkem, a šlechtic od narození. Kupodivu, na oba se štěstěna usmála. Z jednoho se stalo monstrum, milující kult smrti. Z druhého zaťatý a neústupný protivník, vědom si toho, že v té chvíli on a Británie jsou jedno a totéž.

29.11.2019

Zajímavosti

Poslední rozloučení s Karlem IV. Po 11 dní, měl každý možnost, přijít uctít jeho památku. Okázalý a smutný pohřeb Otce vlasti

Žijeme ve světě, který se pomalu ale jistě stává instantním. V porovnání se středověkem zcela určitě. Plnokrevnost se vytrácí. Projevit dnes upřímné emoce je známkou slabosti. Cenzurujeme nejen svoje slova, ale hlídáme svoje chování i tam, kde nemusíme. Nejsem moc veselý? Nejsem moc smutný? Hyperkorektnost a sterilita je na postupu. Málo se radujeme, málo milujeme, málo nenávidíme. Nehodí se to, co by tomu řekli jiní?

28.11.2019

Zajímavosti

Vrozená vývojová vada a na vině byl lék. Sedativum, které pomáhalo, si vybralo smutnou daň. Když selže věda

O dětech se říká, že jsou bezelstné a upřímné. Lze s tím souhlasit. K zákeřnosti a falši musejí teprve dozrát. Ani ta upřímnost však není veskrze pozitivní vlastnost. Dokáže ublížit, a pokud není pod kontrolou rozumu, je často i velmi krutá. Děti dokážou být velmi kruté ke svému okolí. Stačí k tomu brýle, pár kilo navíc, rovnátka, nebo chybějící zázrak elektroniky, bez kterého je dnešní dítě prakticky vyloučeno ze společnosti vrstevníků.

27.11.2019

Zajímavosti

Ve středověku si naše Slunce vybíralo dovolenou a nastala malá doba ledová. Kdy bude zase možné dostat z Doveru do Calais suchou nohou?

Pokud zaslechneme výraz doba ledová, vyvstane nám před očima pustá, zasněžená krajina, mamuti a srstnatí nosorožci. Promrzlí lovci v kožešinách a kamennými sekeromlaty v rukou, číhají na kořist, zatímco zbytek tlupy čeká v jeskyni, a doufá, že nepůjde spát s prázdným břichem. Celkem reálná představa je podpořena, pokud shlédneme film Cesta do pravěku. Na naší planetě se vystřídalo několik dob ledových, ta poslední, s názvem Würm, začala asi před sto tisíci lety a skončila v nepříliš dávné době, asi před deseti tisíci lety.

26.11.2019

Zajímavosti

Druhy pranostik a mnohaletá lidská zkušenost. Jak vznikla Lucie nebo „Ježíšovo narození, o bleší převalení“

Lidé již v dávných časech pozorovali přírodu. Nebyli přírodou obklopeni, žili v ní, byli její součástí po celý život. Příroda člověka živila, ale byla i často velice krutá a lidé nezřídka zápasili o holé přežití. Plynuly věky a lidé zjistili, že některé přírodní jevy se pravidelně opakují. Viděli Slunce vycházet i zapadat každý den na jiném místě obzoru. Viděli, jak každý den stoupá na obloze stále výš a více hřeje, aby po určitém čase zesláblo a uvadlo stejně jako jejich okolní svět. Pozorovali i to druhé, noční světlo, které nehřálo, ale i noc za nocí ubývalo, až se jeho srpek ztratil v ranních červáncích. Po nějakém čase se však objevilo a opět narostlo, do tvaru zářícího stříbrného kotouče.

25.11.2019

Zajímavosti

Tip na výlet: I na zámku Bojnice straší. Záhady milují místa, kde je přítomen genius loci

Cestování v čase je oblíbenou rekvizitou mnoha spisovatelů či filmových scénáristů. Pokud se na tuto reálnou fyzikální možnost vrhnou vědci, vznikne dílo, kterému obvykle rozumí jen oni sami. Ideální je zlatá střední cesta. Ani bezbřehá fantazie, ani nudná a suchopárná věda, se stovkami rovnic. Takovou cestou je obvykle setkání milovníků záhad. Setkání, podepřené vědomostmi a přednáškami, které nenesou riziko akademické sebevraždy. Letos se odehrálo v prostředí, které si o záhady přímo říká. Vy zřejmě za záhadami cestovat do Bojnice nebudete, ale to neznamená, že turistická známka z tohoto městečka neobohatí vaši sbírku.

24.11.2019

Zajímavosti

Skromný, pokorný herec a sympaťák českých filmových komedií. František Peterka, chlap jako hora

Sedřený a zcela vyčerpaný vězeň vleče na zádech těžký kámen. Schody z kamenolomu se mu zdají být nekonečné. Ti, kteří osudné břemeno upustili, nebo nebyli schopni pokračovat vzhůru, již leží mrtví na jejich zakrvácených stupních. Tento vězeň je však výjimečný. Kámen, který musí nést, má váhu všech těch živých kostlivců, kteří zde pracují. Přihlížející esesák si to opravdu užívá. Mohl by vězně zastřelit, kdykoliv si vzpomene, ale on to neudělá. Nyní je zvědavý. Pokud tento vězeň kámen odnese až nahoru, jeho práce v trestném komandu bude u konce.

23.11.2019

Zajímavosti

Potrava bohů, kakao. Pro nás pochoutka, pro naše čtyřnohé přátele jed

Odrosteš sunaru, usedneš u baru, u trochu jiné sklenky. Jistě znáte písničku, ve které se toto zpívá. Nyní se však blíží vánoce a je čas na menší retro do vlastního dětství. Nechme tedy vonící černou kávu, či sklenku dobrého vína chvíli čekat. Nápoje dospělých vyměníme za nápoj, který miluje většina dětí a určitě i řada dospělých. Tím nápojem je kakao. Bez tohoto hnědého prášku si dnešní vánoce nedokážeme ani představit. Měli bychom se s ním seznámit trochu blíže.

21.11.2019

Zajímavosti

Odešel jako starý a opuštěný muž. František Josef I., císař pro několik generací

Habsburská monarchie na Dunaji a František Josef I. jsou jedno a totéž. Pokud vyslovíme Rakousko-Uhersko, vyslovujeme i jméno panovníka. Jedno je synonymem druhého. Pro někoho zkostnatělý, bigotní stát, žijící ještě v devatenáctém století jednou nohou ve středověku, se stejně akurátním, pedantickým byrokratem na trůnu v Hofburgu. Pro jiné zaručovala monarchie záchranu českého národa, proti německé expanzi Drang nach Osten. Jedno je jisté. František Josef I. byl ve své zemi jistotou, která přečkala několik generací.

17.11.2019

Zajímavosti

Strategický bod, který je snem mnoha politiků i generálů. Suezský průplav aneb obnovení staré cesty

Plavba lodí byla ještě v polovině devatenáctého století dobrodružstvím, na které se vzpomínalo po celý život. Parníky byly stále ještě něčím naprosto neobvyklým a člověk musel stále spoléhat na příznivý vítr. Vítr do plachet, tento výraz se stal synonymem pro úspěch. Pokud jste se nalodili v jakémkoliv evropském přístavu a cestovali třeba do Indie, čekala vás několikaměsíční cesta kolem Afriky a téměř dvacet tisíc kilometrů. Zkrátit tuto cestu na polovinu, překonat úzkou pevninskou šíji mezi Středozemním a Rudým mořem, to bylo snem mnoha mořeplavců.

16.11.2019

Zajímavosti

Tip na výlet: Kopec s nejkrásnějším výhledem a České středohoří jako na dlani

Podzimní krajina přímo vybízí k výletům. Nemusíte řešit jarní bláto a rozbředlé cesty. Nemusíte řešit úmorná letní vedra. Jistě, každý má rád jiné roční období, ale podzim je na výlety do přírody přímo ideální. Listí mizí ze stromů, stejně tak jako úroda z polí, a vy se nemusíte bát zkrátit si cestu přes strniště, jestli se vám zdá výhodnější. Pokud jste zdatní výletníci, máte zde nabídku k procházce, která bude dlouhá dvacet pět kilometrů. Vezměte pořádné boty, rozhodně nezapomeňte dalekohled a můžete vyrazit. Bude to určitě na celý den.

15.11.2019

Zajímavosti

Pohřeb se konal po deseti letech. Osudy lebek českých pánů jsou však obestřeny tajemstvím dodnes

Píše se rok 1631, a třicetiletá válka nabírá na síle. Zuří už skoro třináct let a začala v Praze. Tedy nic, nač by mohlo být hlavní město Království českého hrdé. Štěstěna je vrtkavá a ve válce obzvlášť. To dokáže být i zlomyslná. Jednou pomáhá tady, podruhé zase jinde. V listopadu uvedeného roku se přiklonila na stranu saského kurfiřta a jeho vojskům.

14.11.2019

Zajímavosti

Moderní doba, ve které se nebere žádný ohled na civilní obyvatelstvo. Když se města mění v popel

Druhá světová válka, to je nekonečný seznam hrůz. Děsivý důkaz toho, jak dokáže člověk člověku ublížit. Zvěrstva, prováděná všemi stranami konfliktu, podle hesla, oko za oko, zub za zub. Podpisy na kapitulačních listinách byly ještě mokré, když nastalo vzájemné obviňování, kdo komu ublížil více. Říká se, že historii píší vítězové, ale zde to jaksi pokulhává. Máslo na hlavě mají všichni. Když se zabíjejí vojáci, pokládáme to za normální. Jistě, zní to strašně, ale patří to jaksi ke koloritu lidstva, vojáci se zabíjeli vždy.

13.11.2019

Zajímavosti

Dívka na prahu dospělosti a starý muž přináší pomluvy i závist. Ulrika a velký básník

Mezilidské vztahy jsou obklopeny předsudky ze všech stran. Chytré a odborné články a rady psychologů, většinou několikrát rozvedených, nás upozorňují na různá úskalí, a zdůrazňují ty největší chyby, kterých se můžeme dopustit a které zaručeně skončí špatně. Sexuální stránka je na tom nejhůř ze všech. Přes všechnu osvětu stojíme rozkročeni mezi světem bezbřehé tolerance, a šosáckých názorů, a často nevíme kudy kam.

12.11.2019

Zajímavosti

Statisíce lidí plus jedna světice. Proroctví, která se naplňují

Evropa je skutečně malý dvorek, v porovnání se světem. Propojená vzájemnými vztahy, tradicemi, pověstmi takovým způsobem, který nemá obdoby. Národy mají své věčné přímluvce na nebesích, hrdiny kteří neumírají, případně vojsko, které čeká ukryté v nějakém legendárním kopci. Mimochodem, náš Blaník zdaleka není jediný. Podobnou pověst mají i Němci a Francouzi, protože i oni mají v žilách pár kapek keltské krve a s nimi i část jejich mytologie.

11.11.2019

Zajímavosti

Podle pranostiky s ním přichází první sněhové vločky. Světec, který umřel v posteli

Milujete záhadné stavby starověku? Nebo stavby ještě podstatně starší? Megalitická kultura Evropy je jistě velmi zajímavá. Stonenhenge, kilometrové, neolitické aleje kamenů, v bretaňském Carnaku, nebo i naše kounovské, kamenné řady. Pátráme po jejich tvůrcích, vymýšlíme nejrůznější teorie. Nevíme sice, kdo je postavil, víme však zcela jistě, kdo je ničil. To, co vidíme dnes, to jsou pouze žalostná torza, kdysi velkolepých monumentů. Netolerantní ničitelé pohanského kultu, kteří využili nevzdělaného a snadno manipulovatelného davu k likvidaci kultury, kterou nenáviděli a které se báli.

10.11.2019

Zajímavosti

Luxusní jídelní vůz, kde se psaly dějiny. Vagón z Compiègne

Důstojník v černé uniformě, s páskou přes oko, které mu už nikdo nevrátí, bedlivě pozoruje četu vojáků, která plní jeho rozkazy. Nejde při nich o život, proto jsou prováděny s rozmyslem a pečlivě. Tritolové nálože jsou rozmístěny jako podle příručky, a několik kanystrů s drahocenným benzínem bude také brzy obětováno. Zde je naštěstí na podobnou akci klid i čas. Už dávno si odvykl ničemu se nedivit. Tak jako nyní, na tomto seřaďovacím nádraží. Desítky prostřílených lokomotiv, snadné terče amerických kotlářů. Nemá smysl je opravovat, stejně by nedojely ke svému cíli. Rusové se blíží k Odře a americké tanky už je skoro slyšet.

8.11.2019

Zajímavosti

Bitva, která ovlivnila historii naší země. Bílá hora byla ostudou

Ulice konečně zpustla a řev utichl. Vyvrácená vrata do několika měšťanských domů se houpají a skřípají na ohnutých veřejích. Rány sekyrou jsou dosud čerstvé. Nejen na jejich dřevě, ale i na hlavách mrtvol, které se nyní válejí v tratolišti krve, na listopadovou mlhou zmáčené, kamenné dlažbě. Roztříštěná okna, rozlámaný a vyházený nábytek, nádobí, knihy a cáry oděvů. Několik vozů s vyrabovaným majetkem již odjelo, doprovázeno chechtotem přiopilých vojáků. Jízlivý, škodolibý úsměv mnoha Pražanů, ztuhl na jejich rtech. Rabujícím vojákům, opilých vítězstvím a laciným vínem, je vyznání poražených lhostejné.

7.11.2019

Zajímavosti

Vědní disciplína v době Československa. Zdeněk Rejdák a psychotronika

Život vyžaduje energii. Člověk není výjimkou. Přijímáme potravu, spalujeme ji při metabolických procesech a myslíme. I myšlení vyžaduje energii, projevuje se třeba tím, že rozechvěje ručičku přístroje EEG. A jako každou energii, i tuhle nemůžeme zničit, pouze ji přeměnit do jiné formy. Třeba tím, že ji změníme v čin. Nebo se jen tak zasníme a relaxujeme v klidu a tichu. Jsou však tyto hmatatelné a zjistitelné formy energie to jediné co existuje? Nemohou se nějaké zlomky z toho, co získáváme, ukládat kamsi do temného zákoutí mysli a občas o sobě dávat vědět?

Načíst více »