A taky už na „suvenýry“ 4x rozebrali jeho hrob. John Herbert Dillinger (22. 6. 1903 – 22. 7. 1934) se pro ně stal symbolem boje obyčejného člověka proti „mocným“ tohoto světa. Jenom proto, že vyloupil 24 bank a 4 policejní stanice. Ovšem v době hospodářské krize.
Jednalo se vlastně o největší aféru celého 18. století, v níž hlavní roli hrál unikátní diamantový náhrdelník. Tehdy měl cenu astronomickou, dnes by ji měl nevyčíslitelnou. Kdyby se dochoval, což se nestalo. Víc než to však nás dodnes ohromuje jednoduchost celého podvodu a drzost, s jakou byl proveden.
Jeho jméno nepatří v historii druhé světové války mezi ta „velká“ nebo dokonce úplně největší. Důstojnící a generálové jako on přitom tvořili onen naprosto nenahraditelný „tmel“ mezi Hitlerem a armádou. Jejich osudy nám mají co říct i dnes.
Jmenoval se Vasilij Danilovič Sokolovskij (21. 7. 1897 – 10. 5. 1968) a jeho jméno dnes snad něco řekne už jenom historikům. Na rozdíl od jiných netrpěl zbytečnými ohledy a zřejmě byl i o něco chytřejší než ostatní. Anebo vychytralejší? V každém případě to dotáhl až do hodnosti maršála.
V 19. století se začalo ostrovu Vis (italsky Lissa) ležícímu v dnešním Chorvatsku naproti Makarské riviéře říkat „Gibraltar Adrie“ pro jeho strategickou polohu. Tehdy patřil Rakouskému císařství, které na něm mělo svou vojenskou posádku. Během prusko-rakouské války se jej pokusila dobýt Itálie stojící tehdy na straně Pruska.
Vlastně spíš připomínala dnešní taxíky. Měla dva štafly a dopravovala zákazníky po Brně okolí podle jejích pokynů. Jízdní řád neznala. A, kupodivu, nepotřebovala ani kola. Cestující přenášeli z místa na místo nosiči v nosítkách. Nepatřila však mezi nejlevnější. Spíš naopak.
A to 19. července 1985 v 12.21 hodin a 55 vteřin, kdy došlo k protržení horní hráze italské dvounádržové kaskádové přehrady Val di Stava, zanesené do značné míry bahnem. Spodní nádrž tuto záplavu nevydržela a blátivá hmota, směs písku, bahna a vody se začala řítit do údolí rychlostí téměř 90 km/hod.
Byl jím vizionář, pastýř a pouliční hudebník Hans Böhm (cca 1458 – 19. 7. 1476) zvaný také Bubeník – či Pištec – z Niklashausenu. Ono zjevení zažil jedné noci v roce 1476 a rozhodl se ho naplnit. Bohužel.
A sotva by o ní kdo věděl, kdyby onu vraždu na tyranu vlastní rukou nespáchala. Tak odhodlaně, že jí k tomu stačila jediná rána nožem. Oním tyranem byl revolucionář Jean-Paul Marat, který měl na svědomí tisíce životů. Ve státním zájmu, čili legálně – a beztrestně.
O život přišli 18. července 1994 při bombovém útoku na židovské centrum Asociación Mutual Israelita Argentina (AMIA) v Buenos Aires a přestože se jedná o největší teroristický útok v dějinách Argentiny, stále zůstává neobjasněn. Anebo právě proto?
A to není nijak nadnesené tvrzení. Byla to právě Amitova výzvědná služba Mosad, která před Šestidenní válkou v roce 1967 získala rozhodující informace. Díky nim potom Izrael tuto válku vyhrál způsobem, o kterém se arabským agresorům nesnilo ani v jejich nejhorších nočních můrách.
Všichni ho známe jako toho, který varoval generála Custera před bitvou u Little Big Hornu. To se nestalo, ale i tak byl jeho život barvitý a dobrodružný víc než dost. Kromě jiného jako jeden z prvních bělochů spatřil Yellowstone a také ho popsal. V dobách, kdy Divoký západ byl opravdu ještě divoký.
V téhle rodině se vyskytlo snad už všechno. Smrt nejstaršího syna Josepha ve válce a Johna a Roberta při atentátu. Nejasný podíl nejmladšího Edwarda na utonutí jeho sekretářky. Nezdařená lobotomie jejich sestry Rose. Potraty a vymodlený syn Jacqueline Kennedyové. Rodovou kletbu však neprolomil ani on.
Gibraltarský průliv, na nejužším místě široký jen 15 km, byl pro arabské státy v severní Africe, pokud šlo o případnou invazi do Evropy, spíš výzvou než překážkou. Arabové jej překonali už v osmém století n. l. a zatlačit je zpátky do Afriky se křesťanům podařilo až po téměř 800 letech.
Alespoň tak se to traduje v učebnicích dějepisu. Podle nich samozřejmě Žižka bojoval proti křižákům a podílel se tak i na jejich porážce. Jenže to je spíše jen zbožné přání našich prohusitsky orientovaných dějepravců. Je také možné, že se Žižka bitvy vůbec nezúčastnil anebo že dokonce bojoval na straně křižáků.
Zato měl ruský vědec Ilja Iljič Mečnikov pravdu v tom, že lidský organismus se sám brání proti infekcím, a že tak činí pomocí fagocytózy. Tedy tím, že bílé krvinky požírají choroboplodné zárodky a tím je likvidují. Tímto objevem tento ruský vědec založil úplně nový vědní obor – imunologii.
Dnes už můžeme hodnotit jeho životní dráhu s větším odstupem, faktem ale zůstává jedno. Nesmírně trpěl útlakem chorvatského národa a rozhodl se udělat všechno pro to, aby mu zajistil to místo na slunci a mapě světa, které mu po právu náleželo. A jít přitom doslova přes mrtvoly považoval přímo za žádoucí.
Bez něj by americký folk nikdy nebyl tím, čím je dnes. A čím hlavně byl v 60. letech, kdy si jeho levicově orientovaní představitelé s patřičným humbukem „udělali jméno“ bojem proti válce ve Vietnamu nebo rasové segregaci. Jejich o generaci starší druh měl na mušce chudobu a fašismus. Neokázale, o to však opravdověji.
Pokud měl Izrael obstát mezi svými nepřátelskými arabskými sousedy, kteří ho napadli vzápětí po jeho založení roku 1948, musely být vynikající všechny složky jeho armády. O to, že takové bylo letectvo, se postaral Benny Peled. Začínal na vrtulových stíhačkách, ale velmi rychle pochopil, že budoucnost patří tryskáčům.
Začátkem 90. let působily jeho zásilkové katalogy jako zjevení. U nás do té doby nevídané rostliny lákaly ke koupi i přes to, že jejich „evropské“ ceny byly na české poměry velmi vysoké. O to větší pak někdy nastalo zklamání, když se ukázalo, že ve skutečnosti nevypadají tak dobře, jak v katalogu.