Vždy vše dělal naplno a s velkou vervou. Ať už jako horník v časech budování socialismu, kdy vytvořil unikátní hornický rekord, tak i později v hospodě u sklenice vodky, kterou opět popíjel s nevídanou kuráží. Když pracoval, držel alkohol ještě pod kontrolou, jenže potom, co odešel do důchodu, jej alkohol plně ovládl.
Na dnešek jsme slíbili povídání o jednotlivých elektrických kuchyňských pomocnících. Pojďme rovnou k věci. Mixér, šlehač, mlýnek na kávu, strojek na maso nebo gril, tyhle všechny moc dobře známe. Podívejme se na ně ale pohledem z roku 1980.
Dnes už málokomu něco řeknou jména Patrice Lumumba, Mobido Nkrumah či Ben Bella. V 60. letech se však tito pokrokoví bojovníci proti kolonialismu objevovali takřka denně na stránkách komunistického tisku a zasloužili se o to tím, že chtěli pomoci Sovětskému svazu, aby pronikl a usadil se v Africe.
Tato hrdinka se jmenovala Zinaida Portnova a narodila se 20. února 1926 v Leningradě v běloruské dělnické rodině. Němci vpadli do její vlasti právě, když skončila 7. třídu základní školy. Rázem se tak ocitla na okupovaném území. A její volba byla jasná.
Alois Hitler se narodil 13. ledna 1882 ve Vídni jako nemanželský syn celníka Aloise Hitlera a jeho milenky a pozdější druhé manželky Franzisky Matzelsbergerové. Se svým nevlastním bratrem Adolfem ale toho později moc společného neměl.
Nigérie je jedním ze států, kde se ukázalo, jak obtížné je pro bývalé kolonie, aby si vládly samy. Když se část jejího území – Biafra – rozhodla od Nigerie jako takové odštěpit, vypukla v zemi občanská válka se zvlášť ničivými následky.
Odehrála se 8. listopadu 1975 v přístavu v Rize na palubě sovětské válečné lodi, torpédoborce Storoževoj a vedl ji zástupce pro věci politické Valerij Michajlovič Sablin (1. 1. 1939 – 3. 8. 1976). Chtěl tímto způsobem upozornit vedení SSSR, že se odchýlilo od leninských zásad, a zjednat nápravu.
A to v dobách, které nebyly zrovna jednoduché. Za 2. světové války bylo jasné nejen to, kdo je nepřítelem SSSR, ale po konferenci v Jaltě i to, kdo osvobodí Prahu. Kdyby to nebyl Koněv, byl by to jiný sovětský maršál. A totéž platí i v případě jeho velení vojskům Varšavské smlouvy a potlačení maďarské revoluce.
25. prosince 1979 v 15 hodin moskevského času překročili první vojáci Sovětského svazu sovětsko-afghánskou hranici. Maršál Ustinov prohlásil, že sovětská vojska budou v zemi „pár měsíců“. Těch pár měsíců se protáhlo téměř na 10 let.
Takový život byste asi prožít nechtěli. Tvrdá práce 12 – 14 hodin denně, nemoci, ochrnutí a nakonec slepota. Sovětský spisovatel Ostrovskij toto všechno prožil a popsal proto, že měl pocit, že to má smysl. Vždyť bojoval za komunismus a tím i za lepší zítřek celého lidstva.
Leonida Iljiče Brežněva (19. 12. 1906 – 10. 11. 1982) si vybavujeme především jako vrcholného sovětského politika. V čele SSSR také stál neuvěřitelných 22 let, od roku 1964 až do své smrti. Předtím však plnil ale i jiné stranické úkoly.
Simo Häyhä zvaný „Bílá smrt“ během zimní války působil jako odstřelovač a má na kontě zabití 705 rudoarmějců, z toho 505 za použití odstřelovací pušky. Jak se stal nejúspěšnějším odstřelovačem ve známé historii?
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
V Moskvě, na břehu stejnojmenné řeky, leží zvláštní pozemek. Pokud nepočítáme prehistorické osídlení, tak na něm bylo postupně postaveno a rozbořeno pět staveb, šestá dosud stojí. Podařilo se konečně abatyšinu kletbu prolomit upřímným pokáním?
Lidi jako Vorošilov by to za normálních okolností nedotáhli u armády ani na četaře. Začátkem 20. století nastala v SSSR ale doba tak pohnutá, že bylo možné stát se důstojníkem i s pouhými dvěma třídami základní školy a stát se maršálem i přes prokazatelné neúspěchy na bojišti.
Tato tzv. Zimní válka (finsky Talvisota) začala 30. listopadu 1939 napadením Finska Sovětským bez oficiálního vyhlášení války. Vyvrcholila tím dlouhodobá snaha SSSR získat ty části finského území, které pro sebe považoval za strategicky důležitá.
Moc v této africké zemi uchvátil Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga, původním jménem Joseph-Désiré Mobutu (14. 10. 1930 – 7. 9. 1997) 24. listopadu 1965 a vydržel u ní až do 16. května 1997. A věci se tam během této doby děly opravdu neuvěřitelné.
André Paul Guillaume Gide (22. 11. 1869 – 19. 2. 1951) dostal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1947, ale proslavil se již o 10 let dříve. Tehdy stihl tvrdou kritikou SSSR a režim tam panující, i když sám s komunisty předtím sympatizoval. Bylo to jedno ze zásadních varování před sovětskou totalitou, bohužel nevyslyšené.
Také byl neskutečných 41 let členem ÚV KSSS a dokázal si získat Stalina, Chruščova a na konec i Brežněva. Vystupoval jako strážce čistoty sovětské ideologie a nejvyšších poct se mu dostalo i po smrti. S jeho odchodem zároveň skončilo celé jedno dlouhé období SSSR a jeho satelitů.
Jako zkušenému vojákovi bylo generálu Weidlingovi jasné, že obrana Berlína je boj ztracený předem a že nemá smysl v něm obětovat víc životů, než je nutné. Za svého Vůdce přesto bojoval až do poslední chvíle, vlastně ještě o pár hodin déle.