Jejich konstruktér, Semjon Alexejevič Lavočkin (11. září 1900 – 9. června 1960), se svým letadlem nejprve neuspěl. Od úřednické práce ho zachránila náhoda, když dostal za úkol navrhnout stíhačku z překližky. Kupodivu unikl i čistkám v 30. letech a komunistou se stal až v roce 1953.
Ivan Nikitovič Kožedub (8. 6. 1920 – 8. 8. 1991) byl jako letecké eso a nejúspěšnější spojenecký stíhací pilot 2. světové války třikrát vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdinou Sovětského svazu, což je těžko uvěřitelné samo o sobě. Proč střílel po Američanech, se ale přesně neví…
Státnické činy politiků zachytí dějepis, a to obvykle tak nudně, že ho většina lidí nesnáší už od základní školy. Svěřme tedy obvyklý popis života a činů Muammara Kaddáfího dějepisu a pojďme se podívat na to, o čem historie obvykle pomlčí.
Valerian Kujbyšev byl dalším z prominentních sovětských komunistických politiků dvacátých a třicátých let, nadšených budovatelů komunismu. Brzy však zjistil, že pouhé nadšení k vybudování fungujícího národního hospodářství nestačí. Zvlášť, když Stalinem a stranou stanovené úkoly jsou nereálné.
Život a svět viděl jednoduše – černobílé. A všem okolo sebe dokázal, že stejně jednoduchá a hlavně účinná může být i politika. Ronald Wilson Reagan (6. 2. 1911 – 5. 6. 2004) – 33. guvernér Kalifornie (1967 – 1975) a 40. prezident Spojených států amerických (1981 – 1989).
Ruská filmová pohádka Mrazík si získala mnoho fanoušků nejen ve své domovině, ale i v tehdejším Československu. Obrovský úspěch filmu znamenal také nesmírnou popularitu hlavních herců. Představiteli Ivana, Eduardu Izotovovi, nastartoval hereckou kariéru a především pohádkový život. Nic ale netrvá věčně a miláček žen po letech slávy zakusil krutou ránu osudu.
Kdo bude vládnout na Blízkém východě, komu patří Palestina? Roku 1946 tam do hry vstoupil právě vzniklý Izrael a uhájil si právo na svou existenci. Proti němu, a nejen proti němu, se vymezila Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) založená 2. června 1964. Dlouho pak v čele s Jásirem Arafatem.
Kdo ji zažil, nikdy na ni nezapomněl. Po válce se zdálo, že konečně bude zase lépe. Jedna z pamětnic vzpomíná, jak si šetřila na novou ložnici k svatbě. A doslova přes noc, ráno 1. června 1953, měla z každé ušetřené tisícovky dvacetikorunu. Stejně jako všichni ostatní. Komunistický režim to přesto ustál.
A také nekonvenční, bouřlivácká a odvážná Američanka, jejímž rodným městem se 26. května 1877 stalo San Francisco. Sudičky jí do vínku daly pohybové nadání a schopnost se pro něco nadchnout až nesoudně. Ať už to byl tanec, nový bolševický režim v SSSR, který nekriticky obdivovala, nebo mladí krásní muži.
A ve skutečnosti bylo všechno možná ještě horší. Nechybělo mnoho a Maresjev by nepřežil. Zachránila ho operace na poslední chvíli. A obrovská vůle, s níž se s protézami místo nohou vrátil na místo bojového pilota, se ale snad ani popsat nedá. Povedlo se mu to určitě i proto, že létat chtěl odmalička.
Mladá garda patřila mezi školní povinnou četbu a naši mladí svazáčci o ní vedli svého času zanícené diskuze. Jak by se oni zachovali na místě mladých sovětských hrdinů bojujících proti fašistům? Dokázali by i oni být stejně stateční a neochvějní? A přesně tam je chtěl autor tohoto díla, Alexandr Alexandrovič Fadějev, dostat.
Sérioví vrazi byli v lidských dějinách vždy. Pokud to byl někdo, kdo patřil mezi horních deset tisíc, byl uklizen bez humbuku a jásání, aby na šlechtickém rodu neulpěla ani skvrnka. Ideologie na státní úrovni ještě zdaleka nebyla tak rozhodující. To se však mělo brzy změnit. Dvacáté století, se dvěma totalitním režimy, nacismem a komunismem nebylo dosud v tomto směru překonáno. Jeden mrtvý je tragédie, milion mrtvých je statistika. Tyto režimy se v případech brutálních vražd, tedy i vražd se sexuálním motivem, chovaly naprosto stejně. Jejich pověst, jejich ideologie byla nadevšecko. Musela být čistá, neposkvrněná, oslňující. Masy lidí neměly a nesměly pochybovat o její dokonalosti. Téměř k dokonalosti dotáhl tento přístup poválečný Sovětský Svaz.
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a gruzínská tragédie“, která osvětluje dětství a mládí pozdějšího diktátora Stalina. Byly kruté – a drobný, v dospělosti jen 162 cm vysoký chlapec s chromou levou rukou, krutosti lidí i osudu čelil ještě větší krutostí vlastní.
Byla uzavřena 16. dubna 1922 v lázeňském a turisticky atraktivním městečku Rapallo v Ligurském zálivu v severozápadní Itálii. Při jeho podpisu se sešli zástupci dvou států, které se po 1. světové válce ocitly v mezinárodní izolaci. Proč by si tedy nemohli pomoci aspoň navzájem?
Za totality se bez něj neobešla jediná čítanka. Jeho plamenné verše křičely do světa: „Člověk, to zní hrdě!“ Bouřlivák Majakovskij je myslel upřímně, jako většinu toho, co napsal, ne-li všechno. Vždycky bojoval za revoluci, ale také proti revolucionářům, když se mu zdáli málo revoluční. A na to zřejmě i doplatil.
Byl to zřejmě jediný stát, kde se alespoň na pár dní podařilo nastolit vládu komunismu, a to bez předchozího zdlouhavého budování socialismu. Krásná teorie komunismu pak velmi brzy narazila na praktickou stránku věci a totálně zkrachovala a zůstala v rovině pokusu…
Sovětský revolucionář Sergej Mironovič Kirov patří mezi další význačné osobnosti období, kdy se v SSSR po revoluci dostali k moci bolševici. Vládu si dokázali udržet jen díky teroru, který zavedli. Ale bojovali i mezi sebou, skrytě, zákeřně a hlavně nemilosrdně. Kirov v tomto boji prohrál.
Železná opona oddělovala Východ od Západu v letech 1948 -1989 a neprodyšně uzavírala hranice mezi těmito dvěma světy. Když toto sousloví zaznělo v roce 1946, začala studená válka. A začal ji Sovětský svaz, i když o železné oponě se tehdy jako první zmínil jistý britský politik. Tušíte, kdo to byl?
Stalo se to v roce 1969 a v dějinách válek a válečnictví nemá takový případ obdoby. Použil Sovětský svaz v tomto případě proti útočícím čínským vojákům nějakou tajnou zbraň? A jakou?
O některých věcech se mohlo jenom šeptat, jak v Sovětském svazu, tak u nás. V jeho čele stála svého času „ruská trojka“, Lenin, jeho manželka Krupská a jako třetí… No, Stalin to nebyl.