Snahy vysvětlovat některé události jinak, než jak jsou všeobecně přijímány, jsou snad staré jako lidstvo samo. Rovněž i objevování vesmíru je často zdrojem mnoha spekulací.
Lehce dosažitelné drogy, jako jsou nikotin a alkohol, provázejí lidstvo již poměrně dlouho. Jak to však bylo nejen s nimi, ale i v případě ostatních druhů drog?
Hluboko v minulém století nám v hodinách přírodopisu byli tehdy přemnožení syslové líčeni jako hospodářští škůdci. Později se však karta obrátila a sysel obecný se stal skutečně ohroženým druhem evropské fauny. Povážlivou újmu syslové zaznamenali vlivem změn v zemědělském hospodářství ve druhé polovině minulého století. Malá políčka byla nahrazována lány a mizely louky i meze. Nepřispělo samozřejmě ani používání pesticidů.
Hroch obojživelný patří k nejnebezpečnějším zvířatům Afriky, dokáže prý ve své drsnosti předčit dokonce i lva. Ne nadarmo se používá lidové rčení, že má někdo „hroší kůži“, neboť jeho kůže je místy silná až pět centimetrů. Jeho hlavní zbraní jsou pak až padesát i šedesát centimetrů dlouhé tesáky.
Sluch je schopnost vnímat zvuky, společná všem vyšším živočichům, kteří jsou vybaveni speciálním smyslovým orgánem, tedy uchem.
Zoroastrismus bývá pokládán za nejstarší náboženský systém. Některými z odborníků je datován až do 6. století před naším letopočtem. Přesné datum jeho vzniku však neznáme. Mnozí badatelé jsou navíc toho názoru, že se ve skutečnosti jedná o náboženství ještě mnohem starší. Za zakladatele tohoto náboženského systému bývá považován babylonský král Zoroastra, babylonský král. Toto náboženství bylo rozšířené zejména mezi starými Peršany, kteří sice uznávali jediného boha, avšak řídili se dvěma protikladnými principy, dobrem a zlem.
Kakaovník divoce rostl již před čtyřmi tisíci lety v tropickém deštném pralese na povodí Amazonky a Orinoka. S jeho cíleným pěstováním začali Mayové. Jak dokazují archeologické výzkumy, Mayové skladovaly kakaové boby v hliněných nádobách. Mayové kakaové boby fermentovali a připravovali z nich čokoládově – kukuřičné pivo. Vědecké výzkumy ze zbytků tohoto nápoje na hliněných střepech zjistili, že mělo přibližně 5 % alkoholu.
Odborníci se dnes domnívají, že inteligence psa nebo kočky se může pohybovat dokonce na úrovni pětiletého až šestiletého dítěte, tedy předškoláka. A teď si k této již poměrně rozvinuté dětské inteligenci představte ještě výborný zrak, čich, hmat a sluch, často vyvinutější, než jsou lidské smysly, takže nám z toho v závěru celkově vyjde tvor zdaleka ne tak omezený, jak by se mohlo zdát. Samozřejmě velice záleží i na přístupu chovatele, stejně tak, jako i při výchově a vzdělávání dětí hrají významnou roli jeho „blízcí“ dospělí.
Prsteny jako magické předměty jsou v podvědomí lidí uloženy již celé věky. Asi nejvíce si vzpomínáme na Pána prstenů nebo Arabelu. Ale naši předci skutečně věřili v magickou moc těchto předmětů.
Pišťucha, sotva dvaceticentimetrové zvířátko hlodavčího vzezření, velice podobné morčeti, však s morčetem nemá nic společného. Patří totiž do příbuzenstva králíků a zajíců. Necelých třicet druhů pišťuch obývá chladnější, horské oblasti Evropy, Asie a Severní Ameriky.
V jeskynních hloubkách, kam nikdy neproniknou sluneční paprsky, trvale žijí živočichové, kteří ke svému životu vůbec nepotřebují jak světlo, tak ani zrak.
Naše oblečení nebývalo vždy tak pestrobarevné, jak jej známe. Výroba barev na látky byla totiž v historii poměrně složitou záležitostí a vybrané odstíny navíc ukazovaly spíše na společenské postavení nositele oděvu než na jeho barevný vkus.
Strašek, který se na Zemi objevil před 400 miliony lety, má nejrychlejší a v poměru ke své velikosti zároveň i nejsilnější úder ze všech živočichů na světě. Máme tedy zřejmě docela štěstí, že ti největší z nich dosahují velikosti pouze 25–30 centimetrů…
Manželé František Smolík a Milada Ortová, herecký pár rodilých Pražáků, kteří se v Praze narodili ve stejném roce 1891, zůstali našemu hlavnímu městu věrní. Nejen dobu druhé světové války pak prožili v útulném domku v Barunčině ulici v pražských Modřanech (1937 – 1950).
K dosažení skutečně kvalitního, osvěžujícího spánku vede i dodržování zásad základů správné spánkové hygieny, kterými je ostatně vhodné řídit se vždy, bez ohledu na to, zda momentálně máme či nemáme se spaním problémy.
I když je v našem povědomí komiks fenoménem zejména 20. století, předchůdce komiksu lze nalézt již v umění starověkého Egypta. Jednalo se o nástěnné malby, zaznamenávající pásem obrázků a textů proběhlé děje. Kresby podobného typu jsou známy též například i z předkolumbovské Ameriky a rovněž i čtrnáct zastavení tzv. Křížové cesty je v podstatě komiks…
Polévku, která se skutečně připravuje z ptačích hnízd, milují lidé v Asii, a to zejména Číňané. Podivný recept na „polévku z vlaštovčích hnízd“ vznikl v Číně pravděpodobně přibližně před 1 500 lety. Její základní surovinou jsou rozlámaná hnízda ze ztuhlých ptačích slin.
I když francouzský vojevůdce a císař Napoleon I. Bonaparte (15. srpna 1769 – 5. května 1821) svedl za svůj život přes šedesát bitev, což je více než Caesar, Alexandr III. Makedonský, Hannibal Barkas a Alexandr Suvorov dohromady a po téměř celé další století byla vojenská teorie i praxe posuzována podle jeho pravidel i přizpůsobována jeho pojetí válečnictví, podíváme-li se hlouběji do dějin, najdeme i tam další, velice schopné vojevůdce…
Skákavka, pavouk, který kromě naprosto dokonalých očí, které mu dopřávají jeden z nejlepších zraků mezi členovci, jež využívá samozřejmě zejména k lovu much a jiného drobného hmyzu, vlastní navíc rovněž i dva páry poměrně krátkých, avšak silných, skákavých končetin. Odtud také pochází pojmenování celé skupiny těchto pavouků, jejichž tělo dorůstá většinou pouze do velikosti několika milimetrů. Svoji kořist loví podobně jako kočka, připlíží se a potom zcela neomylně na svoji oběť skočí.
Zřícenina hradu Kostomlaty pod Milešovkou leží na vysokém horském hřebenu Březiny vybíhajícím ze severozápadních svahů Českého středohoří. Hradu se však také, ovšem chybně, říkalo i Sukoslav. Zásluhu na tom nemá nikdo jiný než Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české, která byla vydána v 16. století. V ní Hájek zmiňuje jakéhosi knížete Sukoslava, který měl být spolubojovníkem posledního bájného knížete z rodu Přemyslovců Hostivíta a kolem roku 880 měl poblíž Bíliny vystavět svůj hrad. Žádný další historický pramen však již knížete Sukoslava ani jeho hrad nezmiňují. Proti této legendě stojí též skutečnost, že na konci 9. století se ještě takové hrady nestavěly.