Hlavně a především se nechtěl vzdát „svého“ Slezska ve prospěch polského krále, a to ani, když mu to přikázal římský král. Pořádek si ale uměl udržet i doma. I když za cenu drakonických trestů. Ochotu za svou zemi bojovat ovšem knížeti Břetislavovi nikdo upřít nemůže. Jako tehdy ve Všerubském průsmyku u Brůdku.
Tak především se nejmenoval Trockij, ale narodil se 7. listopadu 1879 na Ukrajině do rodiny zámožného rolníka jako Lev Davidovič Bronštejn. Stal se otcem celého filozofického směru známého jako trockismus a byly s ním jen potíže. Cepín v jeho hlavě je vyřešil jednou provždy.
Vlastně to byl profesionální zločinec. Trestné činnosti se dopouštěl už jako dospívající a prohibice mu jen přihrála možnost dalšího znásobení jeho nezákonných zisků. A využil ji tak, až začal ohrožovat samotného Al Caponeho…
Stručně řečeno, Polsko doplatilo na rozdělení Evropy po napoleonských válkách ve prospěch vítězů, tedy také Ruského impéria. Ozbrojenému povstání proti němu se zúčastnil i mladičký Aleksander Głowacki. Svět literatury ho ale zná a jeho čtenáři ho milují jako Bolesława Pruse.
Jmenoval se William Booth (10. dubna 1829 – 20. srpna 1912 ) a rozhodl se pro boj s chudobou a dalšími sociálním problémy založit dokonalou bojovou organizaci – Armádu spásy. Jeho myšlenka je dodnes natolik silná, že se jedná o jednu z nejsilnějších humanitárních organizací vůbec.
Už je to 18 let, kdy skončilo jeho druhé prezidentské období, jeho hříchy, hříšky a eskapády mají mnozí v čerstvé paměti dodnes. Přesto je jeho administrativa hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších. Ještě že aspoň tak. Opačná kombinace, čili vzorný prezident a bídná administrativa, by USA tolik užitku určitě nepřinesla.
A už před více jak 60 lety. Inspirací se mu stal vyřazený armádní Jeep Willys MB, když ho viděl v provozu při zemědělských pracích. A první krok ke vzniku legendy byl učiněn.
Stal se pojmem už kvůli svému značně nevojensky znějícímu jménu. Hrůzu však o to menší nebudil. Kdo by si to taky chtěl rozházet s Gottwaldovým zetěm a zarputilým stalinistou…
Tuto svou absurdní biologickou „teorii živé hmoty“ dokázala sovětská bioložka Olga Borisovna Lepešinská (18. srpna 1871 – 22. října 1963) prosadit ovšem jen proto, že s pomocí svého kolegy Lysenka efektivně likvidovala všechny své oponenty. Za Stalina, který si oba tyto vědce oblíbil, to nebyl žádný problém.
Došlo k ní 17. – 18. srpne 1435, kdy na husity v jižních Čechách zle dotíral jejich úhlavní nepřítel, Oldřich II. z Rožmberka. Když jeho vojska oblehla jeden letitý opěrný bod husitů, Lomnici nad Lužnicí, nezbylo táborským husitům, než se jí vydat na pomoc.
Absurdita totalitních režimů nutně vede k stejně absurdním osudům jeho obyvatel. Marie Švermová, manželka prominentního komunisty Jana Švermy musela sama projít komunistickým vězením, aby až po tom pochopila, jak asi bylo těm, pro něž ona sama žádala nejpřísnější tresty.
Zamilovat se do toho nesprávného bývá problém, i když jde „jen“ o člověka. Když se ale někdo nesprávně zamiluje dokonce do celého státu, mohou být následky doslova tragické. V tomto případě na lásku otce rodiny Václava Březiny k SSSR doplatil jeho syn a s ním i celá rodina.
Jmenoval se Takidžiró Óniši, narodil se 2. června 1891 a získal přezdívku „otec kamikaze“. Jenže oběti pilotů – sebevrahů založené na středověké mystické pověře Japonsko nezachránily. A ani ho zachránit nemohly.
Hra na jeho teremin vypadá jako kouzlo. Interpret pohybuje rukama v blízkosti jakési krabice s anténami a vyluzuje z ní tak zvuky právem označované jako „hudba sfér“. Lev Sergejevič Těrmen část života prožil jako prominent v USA a zakusil i roky věznění v gulagu. Proč přesně, se už asi nikdy nedozvíme…
Lucemburkové a Wittelsbachové, ve své době dva nejpřednější aristokratické rody, z jejich řad se volili římští králové a císaři. K získání převahy jednoho nad druhým se jim hodila jakákoliv záminka. Tentokrát šlo o Braniborsko a jednu velmi žádoucí nevěstu – a její Tyrolsko.
A jak by také ne. Vždyť kterému vojsku se kdy povedlo, aby svého protivníka zahnalo pouze zpěvem písně, byť bojového chorálu. Snad právě podle síly zpěvu křižáci poznali, jak velkou převahu nad nimi husité mají, a rozhodli se ustoupit dřív, než bude pozdě. Záhy se však ústup změnil v bezhlavý útěk…
Dnes to člověka zamrzí, tehdy to bylo normální. Možná můžeme Benediktu Roezlovi aspoň poděkovat za to, že třeba zachránil některý druh rostliny. Jeho hlavním zájmem však zřejmě nebyla věda, ale zisk.
Větve evropských královských dynastií se potkávají, splétají a zase rozcházejí. Když některá z nich odumře, ihned se na její místo začne drát některá jiná. Roku 1700 takto úmrtím bezdětného krále Karla II. osiřelo španělské království.
A proč? Z velmi jednoduchého důvodu. Robota, jako osobní služba venkovského obyvatelstva vrchnosti, byla vlastně formou nájemného, které nájemce zaplatil tím, že si ho odpracoval. Robotní patent z 13. srpna 1775 na rozdíl od dřívějška přesně určoval, jak bude toto nájemné vysoké.
Karl Denke (12. 8. 1870 – 22. 12. 1924) je dnes známý také jako „zapomenutý kanibal“. I když jeho zločiny patří mezi ty nejzrůdnější, kvůli malé publicitě se na vše brzy zapomnělo. A to není dobře. V sousedství měl totiž tento sériový vrah a kanibal pověst celkem milého člověka. Kolik toho o svých sousedech víte vy?