V zaznamenané historii lidstva najdeme jen málo sopek, jejich erupce by měla tak katastrofické následky jako v tomto případě. A nejde jen o to, k jaké tragédii během erupce nebo v bezprostřední souvislosti s ní. Mnohem hrozivější je to, co přijde potom.
Nejvíce je tento lidový hrdina a proticarský povstalec asi známý díky písní „Volha, Volha“, bohužel jeho povstání dosti zásadním způsobem připomínalo spíše obyčejné vraždění a loupení. Takového rozsahu, že nakonec se proti Razinovi obrátili jeho vlastní lidé.
Oběťmi se v tomto případě stali tři mladí lidé a vrah, který projevil značnou brutalitu, nebyl nikdy vypátrán. A protože se vše stalo už před 60 lety, pravděpodobně ani už nikdy vypátrán nebude. Snad se aspoň tento případ stane poučením o tom, jak by vyšetřování zločinu rozhodně vypadat nemělo.
Dnes si asi sotva představíme, jak obtížné bylo navázat spojení s někým vzdáleným, když předtím bylo třeba na to místo natáhnout kabely. A třeba na moři a později ve vzduchu by to už nešlo vůbec. Zato zřídit bezdrátovou telegrafní stanici bylo možné velmi rychle a ihned také mohla začít zprávy přijímat i vysílat.
Československou horolezeckou expedici „Peru 1970“, jejíž členové chtěli vystoupit na vrchol hory Huandoy (6 360 m), provázelo od začátku jedno opravdu špatné znamení za druhým. Čs. horolezce to ale od jejich záměru neodradilo…
Konkrétně do dějin Kanady a Dalekého severu předminulého století. Byly to opravdu průkopnické časy, které si žádaly celé muže. Jen ti měli šanci uspět. Kapitán, zlatokop a majitel baru John Deighton byl přesně takový. Musel být.
Životní osudy novináře, spisovatele a politického pracovníka André Simona jsou vlastně jedním velkým paradoxem. Komunista popravený komunisty měl v sobě ducha tak dobrodružného, že jeho osudy částečně posloužily jako předloha k filmu Casablanca. V životě samotném mu ale zřejmě byl spíš ke škodě.
Dnes by to asi sotva kdo řekl, že rybniční hospodaření může být životu nebezpečné až tak, že si vyžádá několik desítek obětí. Ještě v 19. století však jedna průtrž mračen, irská chyba a rybník velikosti malé přehrady a neštěstí bylo hotovo.
Má to být neskutečná hromada cenností, která časem v legendách nejspíš stále roste. A s tím roste i pověst kapitána Kidda jako velkého piráta, kterým podle historických podkladů objektivně nejspíš nikdy nebyl. A možná už neexistuje ani jeho poklad?
Ne ovšem dnes, ale před víc jak 500 lety. Albrechtovi Dürerovi na jeho vzhledu záleželo, jak dokumentuje na svém autoportrétu. Jenže co je jen móda odpovídající jen vrcholící renesanci a co náznak tehdy zakázané a tedy i tajené a patrně i potlačované homosexuality? A vytvořil by toho tolik, kdyby ho přitahovaly ženy a on se jim náležitě věnoval?
26 krychliček v šesti barvách už zamotalo hlavu kdekomu. Pokud se s nimi tedy setkal v podobě Rubikovy kostky. Ze svého vynálezce udělal tento hlavolam milionáře, z většiny z nás pitomce. Protože složit ji opravdu není jen tak.
Pravým jménem se jeden z nejbrutálnějších světových diktátorů 20. století jmenoval Idi Amin a jeho Ugandu v 70. letech jako rozvojovou zemi spolu se SSSR více či méně v tichosti podporovalo i tehdejší Československo. Pochopitelně zbytečně.
Žil a loupil v okolí Norimberku ve 14. století, a protože je to už tak dávno, známe ho spíše z legend než z historických faktů. Ve své domovině je dodnes romanticky považován za tamního „Robina Hooda“, který bohatým bral a chudým dával. Ale bylo to tak doopravdy?
Jak je to možné? Neuvěřitelnou shodou jmen a okolností. Jedny jégrovky, vlněné a tzv. zdravotní, vynalezl německý lékař a zoolog Gustav Jäger, kromě jiného autor knihy Dějiny evropských brouků. A ty druhé, bavlněné, se pletly v továrně úplně jiného Gustava Jägera v našich Sudetech.
I když o barvě jejich kůže Bible mlčí, podle německého lékaře a přírodovědce, Johanna Friedricha Blumenbacha, zvaného též „otec antropologie“, to prostě jinak být ani nemohlo, protože bílá rasa vznikla na Zemi jako první.
A to ve Vídni roku 1873, tedy i v tehdy našem Rakousku-Uhersku. Podnikatelská horečka a honba za zisky předtím vedla k prudkému rozvoji průmyslové a zemědělské výroby provázenému stále riskantnějšími bankovními spekulacemi. To nemohlo vydržet věčně…
Koncem 19. století se Čajkovskému stalo osudným, že homosexualitu tehdejší společnost nejenže netolerovala, ale doslova pronásledovala. Když hrozilo, že u slavného skladatele vyjde veřejně najevo, byla mu nabídnuta čestná smrt. Anebo to bylo jinak?
Zasloužil se o něj generál Georgis Papadopoulos, ale jako vůdce extrémně pravicové junty zůstal u moci jen šest let. Doba jeho vlády – roky 1967 – 1973 – znamenal pro Řecko omezení demokratických občanských práv, ale zároveň také pozvednutí celé země.
O nelichotivý zvuk tohoto jména se u nás zasloužil český král a římský císař Zikmund, syn Karla IV. Hlavní idea spojovaná s jeho svatým předchůdcem, burgundským králem Zikmundem, vyjadřuje nutnost pokání a kajícnosti.
Pochopitelně po vnitřní straně této hranice. Sovětský cestoval a dobrodruh Gleb Leontijevič Travin (28. 4. 1902 – 19. 10. 1979) tuto cestu vykonal v letech 1928 – 1931 a ujel tak celkem až 30 000 km. A nevynechal přitom ani polární kraje.