Ferdinand Maxmilián se nedokázal smířit s rolí čekatele na trůn, a proto se vrhl do bláznivého mexického dobrodružství. V zemi Aztéků, kde již po desetiletí zuřily revoluce a občanské války, přijal císařskou korunu. Ale jen krátce. Osud si pro něj nachystal jiné poslání s tragickým koncem.
Vlny selských nepokojů opakovaně otřásaly německými státy. Když se do čela další selské rebelie postavil vzdělaný teolog a rozený vůdce Thomas Müntzer, stal se z rozdrobených houfů úderný oddíl o síle několika tisíc mužů. Ale v rozhodující bitvě byli sedláci překvapeni a rozprášeni. A jejich vůdce čekal krutý trest.
Sir Francis Drake byl pirát, korzár a námořní kapitán, který dovedl k dokonalosti novou námořní taktiku a strategii, díky nimž získal značnou kořist a jež zároveň využíval k ochraně Anglie před loupeživými choutkami Španělska.
Muž neobyčejné inteligence a schopností. Humanista, který se nenechal zkorumpovat, přesvědčený katolík bránící svou víru. Stal se rádcem anglického krále Jindřicha VIII. Tudora, ale když se v rozhodující při postavil proti němu, kontroverzní vladař jej obvinil z velezrady.
Závratná kariéra ambiciózního mladíka na dánském královském dvoře vyvolala vlnu nevole. Na jejím konci stál převrat, který zbavil královnina milence moci. Ale daň za několik let panování měla být daleko větší.
V roce 1448 byla situace v Čechách poměrně nevyjasněná. Země se především potýkala s faktickým bezvládím, které nastalo po smrti Albrechta Rakouského (Habsburského) roku 1439. Pokud si husité měli udržet to, co si na katolickém světě v Čechách vybojovali, museli jednat.
Odešel na moře, aby s královským souhlasem pronásledoval nepřátele Anglie. Vrátil se jako vězeň obviněný z pirátství. Chtěl se hájit, ale nedostal příležitost. Štěstí a přízeň, které ho provázely celý život, se nyní k legendárnímu kapitánovi obrátily zády.
Obchod s otroky, bičování, minimální lidská práva. Taková byla situace černochů na americkém jihu počátkem 19. století. Jen jedenkrát se otroci vzbouřili a pod vedením mladého „vizionáře“ Turnera oplatili bílým stoleté příkoří. Během pár dní černí povstalci zmasakrovali několik farmářských rodin.
Talent získal od Boha. Mimořádně schopný a nadaný obchodník a finančník upoutal pozornost württenberského vévody, který si ho vybral do funkce všemocného „dvorního žida“. Ale po vévodově smrti se hněv lidu snesl právě na Oppenheimerova bedra. Elegantního a bohatého „poradce“ zatkli a ve velmi pochybném procesu odsoudili.
Edward I., známý též jako Edward Longshanks (Dlouhán), se všeobecně považuje za největšího válečníka mezi králi středověké Anglie. Dokázal ovládnout Wales, bojoval na křížové výpravě a zvítězil v dlouhodobých vojenských střetech se Skoty.
José Gabriel Condorcanqui Noguera, Túpac Amaru II. se prohlásil přímým dědicem z královské krve Inků. Ale povstání, do kterého se zapojily desetitisíce indiánů, bylo potlačeno. Za zradu španělského krále vůdce Inků krutě potrestali.
Mluvili o ní v celém Rakousku. Duševně chorá žena toužila zoufale po své smrti, pro niž byla ochotná udělat cokoliv.
Silná a bohatá říše se zbortila jako domeček z karet. Stát mocných Inků rozvrátila horda španělských dobrodruhů. Trik lstivého dobyvatele Pizarra byl úspěšný. Přestože měl jen pár vojáků, podařilo se mu zatknout nejmocnějšího muže Jižní Ameriky – posledního inckého císaře Atahualpu.
Marie Stuartovna, královna francouzská a vládnoucí královna Skotska. Po šesti dnech od narození se stala právoplatnou hlavou skotského království, ale později prohrála boj s místní šlechtou a musela zemi opustit. I když měla nárok také na anglický trůn, strávila zde polovinu života v zajetí své sokyně, anglické královny Alžběty I., která ji nakonec poslala na smrt.
Velká láska a ještě větší politika. Kvůli charismatické Anně změnil král Jindřich VIII. celou Anglii. Navždy. Ale královně trůn dlouho nevydržel. Krutý manžel ji brzy obvinil z cizoložství a incestu, za které ji nechal veřejně popravit. „Jak nešlechetně a krutě jste se ke mně zachoval,“ byly Anniny poslední řádky, které napsala Jindřichu VIII.
Z chudého venkovského synka se stal král, ze studenta teologie jeden z největších vojevůdců. Svou kariéru spojil se slavným Korsičanem a ten se mu bohatě odvděčil. Vyválčil si Napoleonovu sestru, titul maršálka i krále. Ale nakonec skončil jako ztroskotanec – když chtěl znovu ovládnout své království, byl zajat a odsouzen vojenským soudem k smrti.
Čtenáři milovali v šedesátých a sedmdesátých letech jeho knížky proto, že jejich prostřednictvím atraktivní formou poznávali pozoruhodný svět starověku. První písmo, ohromující pyramidy a lidi s radostmi i starostmi nakonec velmi podobnými těm našim. Zamarovského tvorba má však i svou temnou stránku.
Ivan Hrozný proměnil Rusko ve velmoc, vládl však pomocí brutální tajné policie. Dostál svému přídomku, když v návalu nezvládnutelného vzteku zabil svého staršího syna Ivana. Tohoto činu až do konce života litoval a došel k přesvědčení, že synova smrt byla božím trestem za jeho vlastní hříchy. Pokud ovšem šlo o tisíce Rusů, kteří byli za jeho mnohaleté hrůzovlády zbičováni, umučeni nebo oběšeni, výčitkami svědomí nijak netrpěl.
Přestože máme o životě a osobnosti franckého kupce Sáma jen málo jakýchkoli dokladů, jeden hodnověrný pramen se přece jen dochoval. Fredegarova kronika navíc vzdává vůdci kmenového svazu Slovanů nadšený hold a líčí jeho závratnou kariéru válečníka a vládce prvního velkého státního útvaru, Sámovy říše.
Mezi největší státnická umění patří možná právě schopnost odhadnout, jaké rozhodnutí přinese největší užitek. Volit mezi dvěma římskými králi určitě lehké nebylo, ale český kníže Vratislav II. se rozhodl správně. A do bitvy u Mellrichstadtu 7. července 1078 vyjel po boku Jindřicha IV.