Proto takto v době morní zapovídány i ouředně nejen rozmanité hříchy, ale i zábavy. V řádě morním r. 1585 zapovídají se veškerá lání, zlořečení, přísahání, opilá mluvení, zpívání i také všelijaké hudby, pískání, bubnování, hry a tance. V době morní také čas hospodského sedání zkracován až po jednu hodinu po západu slunce.
František Josef I. císař rakouský, později panovník monarchie Rakousko-Uherské. Symbol stálosti a stability, ale i byrokracie a zpátečnictví. Pro mnoho lidí směšná, již lehce dementní figurka, kterou znají z Haškova světoznámého románu. Panovník, kterého lidé nechovají v nenávisti, protože se stal nostalgickou vzpomínkou na naši národní minulost.
V dějinách všech bitev světa bylo snahou vítěze zanechat trvalou památku na svoje vítězství. Ústní tradice? To je velmi málo. Záznamy v kronikách nebo oslavné písně? Budiž, ale to také dlouho nevydrží. Kámen a kov je trvanlivější. Vítězné oblouky známe již od starověku. Křesťanství na podobných snahách nic nezměnilo, protože lidé se také nemění.
Patří bezesporu k těm nejkrásnějším objektům noční oblohy. Planeta, která nás provází od dětských let, která se díky známému prstenci stala součástí ilustrací mnoha knížek. A nejen knížek. Hračky, dekorační látky, oblečení. Je to velmi vděčný reklamní objekt, ale není to kýč, protože je krásný.
Byl to sychravý, podmračený den, který se dokonale hodil k nostalgické podzimní náladě. I tehdy byla neděle. I tehdy byla mlha nad bojištěm. Osmého listopadu uplynulo 400 let od bitvy, která se stala synonymem tragédie. Zapálil jsem tam svíčku a ulil trochu rumu padlým vojákům. Byli tam také, přišli se podívat. Vystupovali z mlhy, naprosto zřetelně jsem vnímal jejich přítomnost.
Třicetiletá válka. Začala v Praze a v Praze také skončila. Neblahé prvenství, o které tehdy nikdo jistě nestál. Osmého listopadu uplynou čtyři století od jedné, celkem bezvýznamné bitvy, co do počtu vojsk i rozsahu. Žoldáci mnoha zemí v ní jen lehce potrénovali na bitvy mnohem strašnější, protože zrůdná mašinérie války se teprve začínala rozjíždět. Předehrou a historickým začátkem této nekonečné války byla defenestrace z 23. 5. 1618.
Sudičky, které kdysi stály u kolébky, budoucího českého knížete Jaromíra, se zřejmě špatně před svojí věštbou vyspaly. Jejich rozmrzelost odneslo to nevinné dítě. Životní štěstí se od něho odvrátilo a zůstala jen smůla, která se na něho lepila po celý jeho život. Přičinila se o to především bratrská láska, kterou byli na počátku českého státu Přemyslovci pověstní.
Více než jedno století míjeli ctihodní měšťané královského města Hor Kutných podivný, kovový artefakt, připevněný na Kolínské bráně. Dnes již neexistuje. Ani brána, ani artefakt. Byla to jakási naběračka, na dlouhé tyči. V roce 1723, kdy začala překážet, už byla prázdná a zrezivělá. Její příšerný obsah se již dávno rozpadl v prach. Nebylo tomu vždycky.
V těsném sousedství Vatikánu stojí Sixtinská kaple. Pokladnice nejslavnějších fresek v dějinách malířství. Dílo umělce, který nechtěl malovat.
Dnešní doba je příliš úzkoprsá. Ztrácí se smysl pro ironii, nadsázku, recesi. Bere se příliš vážně. Tak, až je směšná. Ztrácí touhu udělat něco bláznivého, co oslní, ohromí, nebo i vyděsí. Nebylo to však vždycky.
Nevím jak vy, ale já považuji podzim za nejkrásnější roční období. Hýří barvami a člověku přináší klid na duši. Kráčet neslyšně v tichu a mlze. Dýchat nahořklou vůni tlejícího listí. Kapičky rosy na opuštěných pavučinách. Zeleň ustupuje nekonečnému počtu odstínů žluté a červené. Ta zelená nás bude zajímat.
Byl osmým v pořadí. Tři odsouzence ze stavu panského a čtyři ze stavu rytířského, již kat Mydlář sťal. Však také jeho meč začínal ztrácet na ostrosti. Až se skutálí jedenáctá hlava, sáhne po novém, ostrém. Ještě ho vymění třikrát. Těch hlav bude dvacet čtyři. Jen tato však bude hlava katolíka.
Věčně žíznivé hrdlo, a pohled na dno konvice s vínem. Kord, který neměl šanci zrezivět, stejně jako klíče ke komůrkám, všech počestných paní i cudných panen na Horách Kutných. Bouřlivák a milovník života, u kterého se groš neohřál. Na druhou stranu vzdělaný a sečtělý muž, který nám zanechal svoje zápisky, jako jedinečné svědectví doby renesance. Mikuláš Dačický z Heslova.
Má černobílé vidění. Oblíbené přirovnání, které se hodí na někoho, kdo zná opravdu jen dva póly. Plus a minus a nic mezi tím. Rčení, které používáme pro lidi s jednodušším viděním světa, kteří příliš nezaměstnávají svoje šedé buňky mozkové. Jsou však i lidé s IQ velmi vysokým, kteří jsou na tom velmi podobně. Mají černobílé vidění a to doslova. Útěchou může být jen fakt, že lidí, kterým je odepřený svět pestrých barev, je velmi málo.
Dávný a mocný konkurent antického Říma. Postrach studentů v hodinách dějepisu nebo latinského jazyka. Jeho trosky naleznete asi dvacet kilometrů od hlavního města Tuniska, na pobřeží Středozemního moře. Obávaný Řím leží na jeho opačné straně, kdesi za obzorem, šest set kilometrů daleko. Více než dva tisíce let uplynulo od konce více než stoletého konfliktu, o nadvládu nad tímto mořem, které omývalo břehy nejstarších civilizací světa.
Výlet parníkem po Vltavě může být docela romantickým zážitkem. Jako kluk pamatuji, jak se skláněl kouřící komín pod mostním obloukem, aby loď nedošla nějaké úhony. Klidná voda, bez vlnobití, břehy nedaleko. Civilizace na dosah, se všemi vymoženostmi druhé poloviny dvacátého století. Cítíme se bezpečně, i v této kocábce o výtlaku několika desítek tun. Bouře, kurděje, žraloci se nám myslí ani nemihnou. Vydali byste se na podobné lodi přes oceán?
Hvězdy i lidé jsou si v něčem velmi podobní. Rodí se, prožijí klidný nebo bouřlivý život a umírají. Pokud vesmírné kostky padnou šestkami vzhůru, žijí dlouho, nehýří palivem, a mohou přinášet energii pro ten nesmírně vzácný úkaz, kterému se říká život. Jako naše Slunce. Ty velké a svalnaté však na něco takového nepomýšlejí. Vyplýtvají svoji energii za několik kratičkých stovek milionů let, a vše zakončí nádherným, pro astronomy nepřehlédnutelným efektem, kterému se říká supernova.
Představte si, že máte naplánovanou operaci. S úzkostí sledujete poslední přípravy a zřejmě se již nemůžete dočkat, až všechno zmizí v milosrdném bezvědomí. Přichází lékař a vyvede vás z vašeho omylu. Žádná narkóza nebude. Bolest má očistný význam, můžete tím vyjádřit svoji poslušnost k bohu, bolest člověka posiluje a přináší mu velké zásluhy.
Nejhorší jsou malé myšlenky. To už raději páchat zlo, než myslet přikrčeně. Zajímavý výrok a pravdivý. Za chvíli se seznámíme s jeho autorem. S myšlenkami je to však stejné jako se zbraněmi. Začínají být nebezpečné až ve chvíli, kdy se jich zmocní lidé, kteří se tedy rozhodnou nemyslet přikrčeně a začnou páchat… co vlastně?
Úředník v kanceláři se šklebí, jako kdyby se napil octa. Jen s maximálním sebezapřením zapisuje do knihy dalšího luterána. Tak on chce dokonce i knihy, které jsme mu zabavili. Pohár přetekl. Zavolat drába a zmalovat mu hřbet lískovkou do modra, oboří se na toho chlapa. Po tom se jim stejská, řekne nový odpadlík. Že mohli s poddaným člověkem jako s dobytkem nakládat. Ba hůř, mnohem hůř. Ale císařovým patentům musejí dát rešpekt, a to jich pálí.